Tajemství návratu ODS
Lukáš JelínekDo června 2013 byla ODS stálicí, poté následoval pozvolný pád a její voliče z velké části přetáhlo populistické ANO. Nyní jsou občanští demokraté opět na vzestupu. Zázrak?
Analytici Kantar TNS soudí, že voliči hnutí ANO v poslední době přecházejí k ODS. Ta v posledním volebním modelu sklidila 16 procent (v loňských sněmovních volbách 11,32 procenta), zatímco babišovci 27 procent (29,64 procenta). Ani ti, co zjištění dané agentury nemají za bernou minci, nemohou popřít, že jsou občanští demokraté v dlouhodobě dobré kondici.
Aby to bylo ještě kurióznější, připomínáme si páté výročí policejního zásahu na Úřadu vlády a následného pádu Petra Nečase a jeho vlády. Zneužívat tajné služby k soukromým účelům je odporné, stejně jako rozdělovat poltické trafiky výměnou za partajní loajalitu. Nic z toho však dosud nebylo prokázáno, respektive dotaženo k přesvědčivému justičnímu závěru. Jistotu máme jen v tom, že tehdejší Nečasova tajemnice a dnešní manželka od druhých přijímala a nedanila luxusní dary.
Nečas odstoupil, aniž by byl on osobně policií vyšetřován, ba obviněn — což je případ současného premiéra Andreje Babiše. Dokonce nespustil nic o „účelovce“. Zachoval se, jak se politik přistižený v nedbalkách chovat má.
Do června 2013 byla ODS hvězdou stálicí, pak přišel ostrý sešup. Pravicové voliče začalo sbírat protestní hnutí ANO. V roce 2013 mu pomohli ke druhému místu, těsně za ČSSD. Jakmile Babiš vyluxoval i levicový elektorát, o čtyři roky později zvítězil. Nyní můžeme ANO pokládat za levicově populistické hnutí, takže se nelze divit postupnému odlivu pravicově cítících sympatizantů.
Kam jinam by šli než k ODS? TOP 09 je vidět stále méně. Přestože je již jejím předsedou Jiří Pospíšil, stále ji nejvíc symbolizuje Kalouskova posedlost Babišem. Když pomineme krajně pravicovou SPD, k níž se občas blíží názory extravagantního občanskodemokratického poslance Václava Klause, zůstává nejkrystaličtějším pravicovým subjektem právě ODS.
Petr Fiala není charismatický lídr. Dokáže sice spíchnout a bezchybně přednést zajímavý projev, ovšem davy mu k nohám nepadají. Jeho předností je slušná pověst, ideová čistota a důslednost. S ní se mu od Nečasovy éry podařilo napravit reputaci občanských demokratů. Bývala kmotrovská a arogantní. Jenže potom přišly prohrané volby. Po nich by byl arogantní jen hlupák. A ani kmotři už nepovažovali — snad s výjimkou některých regionů — ODS za atraktivní.
S Fialou si strana začala zvykat, že je vlastně malá, přinejlepším středně velká. Vyměnila se většina tváří a oprášil se konzervativní program. Na tom si dal nový předseda obzvlášť záležet, aby byla ODS vyfiknutá jako s učebnice politologie. Liberální přístup k ekonomice, konzervativní ke společnosti, zahraniční politika tvrdě transatlantická, k EU kritická, ale ne destruktivní.
Posvítíme-li si na čerstvé mediální výstupy, drží se ideových schémat dokonale — v ekonomice, při prosazování minimálního státu i etických standardů.
ODS se pyšní návrhem na snížení daní a zvýšení čistých příjmů všech zaměstnanců. „Navrhujeme zrušení superhrubé mzdy, která již splnila svůj účel, a zároveň snížíme daně z příjmu na 15 procent z hrubé mzdy. Na účet každého občana tak přijde každý měsíc asi o 7 procent vyšší mzda. Zaměstnanec s průměrnou mzdou 30 tisíc Kč tím získá měsíčně navíc 1530 Kč, ročně to znamená více než 18 tisíc Kč,“ pochlubil se předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura.
Za druhé se ODS zaměřila na zpřehlednění právního prostředí. V rámci akce „Velký právní úklid“ hodlá navrhnout zrušení zastaralých a nepotřebných právních předpisů, pravidelně informovat o změnách v regulaci a též iniciovat debaty o kvalitě zdejšího právního řádu. Pro začátek navrhuje zrušení 63 předpisů, které v té či oné podobě přežívají už od roku 1919.
Do třetice ODS nezapomíná ani na Andreje Babiše a jeho spolupráci s KSČM. Její představitelé se zapojili do nedávných demonstrací (které jim už — díkybohu — přestaly smrdět). Podle Fialy nešlo o protest proti volebním výsledkům, nýbrž proti posilování vlivu komunistů, kteří ve skutečnosti ve volbách prohráli, za přispění problémy opředeného Babiše.
Aby však nepůsobila ODS nespravedlivě, pohoršil se minulý týden její poslanec Pavel Blažek nad možností, že by jedna z tajných služeb stála za loňskými odposlechy, jejichž zveřejnění pomohlo Babiše vyprovodit ze Sobotkova kabinetu.
Zatímco levicovým voličům sebevědomí občanskodemokratické pravice, která se zjevně otřepala, pochopitelně nevoní, ti pravicoví zpozorněli. Jejich zásluhou je ODS už dnes hlavní opoziční silou a má potenciál růst.
Ovšem i pro levici může být ODS v něčem inspirací. Jednak ukazuje, že v opozici nemusí jít vždy jen o suchou skývu chleba. Podstatné je, co kdo umí a dělá. Zároveň naznačuje, že cestou k nabrání druhého dechu je názorová konzistence a programová vytříbenost. Ne pohyb od pangejtu k pangejtu, ne interní bratrovražedné souboje. Stačí dobře odvádět politickou práci — a cílová skupina si toho všimne.
Neměli bychom snad všichni, kromě naprostých cyniků, být "posedlí" tou žumpou, do které politika v ČR definitivně spadla?
Ale co je daleko spíše na celé té záležitosti zajímavé a překvapivé, to není to že ODS pomalu zase začíná nabývat na síle - nýbrž to, že ODS dokázala tak dlouhou dobu být natolik hluboce v propadu.
Uvědomme si: celou řadu let byla česká politická scéna prakticky bez vyhraněného, dominantního pravicového subjektu - věc i v mezinárodním srovnání naprosto výjimečná.
Zdá se, že ten morální šok z korupčních afér původní ODS byl opravdu natolik hluboký, že se tím otřásly zcela základní politické preference velké části společnosti.
Velká část původního elektorátu ODS se přesunula do ANO. Tento přesun byl na jedné straně umožněn tím, že ANO - přestože se tváří hodnotově neutrálně - v principu zastává základní pravicové hodnoty, tedy především volný trh.
Na straně druhé ale přece jenom ANO je relativně velmi umírněnou pravicí; a tak se nevyhnutelně staví otázka, do jaké míry se ti "migrující" voliči původní ODS v něm cítili skutečně doma. A tak se zdá, že v současné době se pomalu začínají poměry normalizovat - tedy že nastává odliv od středopravého ANO zpět k ideologicky vyhraněnému subjektu pravice. ODS pod Fialou zřejmě skutečně už dokázala do značné míry nechat zapomenout ty těžké skandály minulosti; kdyby se jí teď ještě podařilo získat nějakého přesvědčivého lídra, mohla by mít opravdu dobré vyhlídky na znovuzískání dominantního postavení na politické pravici. Tím spíše, že její tradiční protivník - levice - je nyní sám v těžké krizi identity.
Ne že bych si nemyslela, že Kartágo pana K. musí být zničeno.
Připomínám, že Kalousek je obyčejným poslancem hluboce menšinové a opoziční strany, zatímco Babiš je premiérem ČR, a to bez důvěry, trestně stíhaný (za tr. čin se sazbou až 12 let), a bývalým konfidentem státní bezpečnosti za totality. Navíc si hraje na diktátora, který chce všechno řídit. Připomínám jeho skandální výrok o "řízení státu jako firmy".
Otázkou spíš je, jak se vůbec může poslanec v parlamentu Babišovi při jakémkoliv tématu vyhnout.
Jinak letmým pohledem na Kalouskův twitter zjišťuju, že témat má dostatek.
Tu druhou možná nejde jednoduše ztotožnit s odporem vůči Top09 nebo pravici obecně.
Jinak já tu vidím pravostředové populistické hnutí, které má více než 25% preferencí (ANO) a potom liberálně-pravicovou nacionalistickou stranu ODS s preferencemi kolem 15%. No a? Na žádnou konzervativní nebo křesťanskou silnou pravicovou stranu to nevypadá. Obě strany jsou proti euru a ODS je navíc i proti EET a jakékoli kontrole výběru daní u prodejců, stejně jako je za obnovu kouření v restauracích.
Petr Fiala v 90. letech tvrdil svým studentům,. že ODS tu bude stále (= na věčné časy) s 30-40% hlasů, přičemž se budou měnit jen její koaliční partneři. Tak chce asi svůj výrok naplnit nějakým reálným obsahem. Zatím marně.