Česká pravice se nejen po posledních sněmovních volbách v říjnu loňského roku, ale v podstatě už i uplynulé čtyři roky nachází prakticky na všech úrovních zastupitelských orgánů v opozici. ODS i TOP 09 ponejvíce působí jako slabší koaliční partneři v  širokých koalicích některých statutárních měst a krajů. Nikde však již nemají ani primátora krajského města, ani krajského hejtmana, a o časech své největší slávy si především ODS může nechat jen zdát.

Přesto však možná svítá na lepší časy. Naději vzbuzuje především narůstající podpora občanských demokratů po loňských sněmovních volbách. ODS vedené Petrem Fialou se podařilo opětovně stmelit tradiční pravicové voliče, slyšící na osvědčené neoliberální slogany, akcentující privatizaci, deregulaci, minimální stát, omezení byrokracie, podporu podnikání skrze oslabení daňové zátěže firem a zdanění spotřeby.

Naopak TOP 09 se po čtyřech letech v ostré opozici vůči vládě, a především jejímu ministrovi financí, snížila podpora z dvanácti na pět procent. Kalouskovu stranu přitom zachránila Praha. Nebýt hlasů z hlavního města, které do celkového zisku přiskočily až ve finální fázi sčítání, nebyla by TOP 09 již zastoupena ve Sněmovně.

↗

Praha je pro ODS zásadní voličskou baštou, v níž nejsilnější pravicová strana nutně potřebuje uspět. A tak se vymezuje. Foto ODS

Právě Praha je přitom pro obě pravicové strany tradičním bojištěm, v němž si navzájem historicky konkurovala ODS s další menší stranou, reprezentující „havlovskou“ pravici. Vítězství TOP 09 v Praze v komunálních volbách v roce 2010 pak signalizovalo změnu trendu a zánik pražské hegemonie ODS. Předpoklad, že Praha je zásadní rezervoár hlasů pro jakoukoliv stranu, která chce uspět v pravé části českého stranického spektra, trvá samozřejmě i nadále.

Znovudobýt Prahu

Po roce 2014 však nastala zásadní historická anomálie: v Praze poprvé od roku 1990 nevládne ani jedna z pravicových neoliberálních stran. Koalice hnutí ANO, ČSSD a Trojkoalice zelených, lidovců a starostů, která v posledních čtyřech letech v hlavním městě vládne, se ukázala jako vhodné řešení co do stability formátu, kdy se jednotliví aktéři pamětlivi nemožnosti jiného řešení drží vzájemně pod krkem a jsou odsouzeni spolu dovládnout.