Na tom, že Andrej Babiš způsobil v tuzemské politice zemětřesení, se shodnou všichni. Investice do bojů za údajně „nepolitickou politiku“ nebo do rádobyprogramu „řídit stát jako firmu“ se zúročily. Staly se účinnou protestní vábničkou. Jeden z konkurentů nazývá velkopodnikatele „zdivočelým velkouzenářem“, ale tím nejde zakrýt fakt, že Babiš s hnutím ANO se probojoval až do čela pelotonu. Je suverénním aktérem, čímž a priori imponuje svému pragmatickému spojenci Miloši Zemanovi, jenž odjakživa obdivoval schopnost vůdčích jedinců uchvátit i udržet si moc. Hodnoty ani jednoho z nich nikdy dvakrát nezajímaly — jedině politická technologie…

„Bývalý“ majitel Agrofertu se teď snaží (z)řídit zemi coby největší holding své podnikatelské existence, k čemuž mu dopomáhej koalice s chabou levicovou konkurencí. Se zdeptanou konkurencí napravo si „pouze“, krom občasného nadbíhání velkorysými mocenskými nabídkami, vyhrožuje či spílá.

Je to pro něj výnosná taktika. Rétorikou bez servítků si udržuje naštvaného voliče, jehož mu zdiskreditované „tradiční strany“ samy vehnaly do náruče. Skandálními činy i systematickým ostouzením Andreje Babiše coby soudně stíhaného amatéra ve správě věcí veřejných. Čímž mu posud, sedm tučných let od založení ANO, poněkud usnadňují používání oné absurdní, leč účinné reklamy, že není politikem.

Vůči řvavé marketingové všehochuti „českého Donalda Trumpa“ se vpravo od středu kategoricky vymezují Občanská demokratická strana s TOP 09. Posledně zmíněnou partaj založil rovněž bezskrupulózní Miroslav Kalousek s jakýmsi univerzálním paravánem — Karlem Schwarzenbergem. Jeho prapodivné, lehce snobské charisma dosti rychle vyčpělo, takže nebýt některých pražských voličských stereotypů, nepronikla by loni „topka“ už ani do Sněmovny.

O řád lépe, přesto tristně, jsou na tom občanští demokraté. Dávaní pojednou za příklad svému „odvěkému“ soupeři, jen o málo slabším demokratům sociálním. Toť komické, neboť veřejnost si ODS všímá obvykle jedině v okamžiku, kdy se její druhdy kandidát do Evropského parlamentu nechá slyšet, že si anglický princ vzal „cikánku“. Potom se média předhánějí v narážkách na profesi vícekrát nemoudrého partajníka: je ředitelem soukromé zoologické zahrady.

Čím tedy může stávající páně Fialova partaj oslňovat? Že je mimo hru. Necpe se dopředu a trpělivě, daleko od babišovské klece pro koaliční ČSSD vyčkává na příležitost, zatímco předstírá mravy a hodnoty na úhoru české politiky. Ono jí ani nic moc jiného nezbývá, jelikož po Nečasových trapnostech opustili ODS příznivci i penězovody. V rozpacích a zmatku vzala zavděk bezvýrazným profesorským předsedou, který sice postrádá charisma nebo politické nadání, ovšem je také prost skandálů. Což je mezi občanskými demokraty malým zázrakem.

Nestor polistopadové politologie Petr Fiala vyhlíží bezradně, ne-li směšně, když se — ve snaze útočit na Babiše — hrozí reaktivace vlivu stalinistů. Po třiceti letech od Listopadu ´89 je to varování „na vyteklé baterky“. Pěkně v duchu staré dobré ódéesky, jejíž nejznámější postavy byly úzce navázány na minulý režim, patřily do řad KSČ, vydatně se veřejně angažovaly. O podpoře Václava Klause komunisty v prezidentských kláních nemluvě.

Prázdnotu prozrazují též předvolební plakáty, že „zpovykaní Pražáci volí ODS“, neboť rovněž tuhle proklamaci jim nechtěně „vymyslela“ primátorka za ANO Krnáčová. Ani s programem Občanské demokratické strany se tomu nemá jinak. Čteme v něm otřepané hlášky o malém státě, umenšování byrokracie či minimalizaci dohledu nad pilným, svobodomyslným občanstvem — tedy rezonance starých krycích manévrů pro špinavosti. Bývalá, (post)klausovská ODS se stala jejich ztělesněním, ale ani stávající občanská demokracie se od ní plně nedistancuje. K jejím nejviditelnějším představitelům náleží poslanec Václav Klaus junior, jinak obdivovatel výše zmíněné privátní zoo...

Když závěrem obrátím známý názor Donalda Tuska na Donalda Trumpa, mohu k českému hegemonu Andreji Babišovi uvést, že při takových nepřátelích, jaké má, již nepotřebuje přátele.