Jestliže před letošním druhým kolem senátních voleb zůstávaly určité otazníky nad tím, jak v letošních volbách hodnotit výsledky ODS, nyní je to již mnohem jasnější. Nesporně lze konstatovat, že „návrat“ ODS do vysokých pater české politiky je skutečností a že lze ODS označit za vítěze těchto voleb.

Je pravdou, že ODS nevstává z popela oslnivě jako pták Fénix, spíše jde o pomalou resuscitaci. A není úplně jasné, zda za zlepšování může relativně zdravý kořínek, místy až nepřirozená míra ztráty paměti voličů, důsledné naplňování a dodržování jednoduchých marketingových principů či proměna strany jako takové.

Paměť je vždy ošemetná; Topolánkovo i Nečasovo vládnutí se již pomalu vytrácí z paměti, pokud se sami aktéři lidem nepřipomenou, jako to udělal Topolánek v prezidentských volbách. Navíc v paměti voličů se ukládají nové vrstvy zkušeností, a to jak na vládní, tak na místní úrovni.

Při volbách do pražského zastupitelstva tak měla ODS proti ČSSD výhodu více než čtyř let, kdy hlavní a částečně i vedlejší aktéři (kolibříci i s mazánky) odešli do ústraní a nová garnitura (bez ohledu na poměrně absurdní vyšetřování a trestní stíhání Bohuslava Svobody) s nimi nebyla přímo propojována. A výroky primátorky ANO Adriany Krnáčové ohledně zpovykaných Pražanů či nevýznamnosti seznamu památek UNESCO se také dokázaly nově vrýt do paměti.