Soběstačnost, různorodost a konspirace

Veronika Kicková

První letošní číslo časopisu Sedmá generace se věnuje tématu Soběstačnost. Veronika Kicková v něm popisuje, jak se návrat k soběstačnosti a lidové kultuře může zvrtnout v antisystémovou zaťatost a uzavřenost na konspiračním okraji.

Myšlence soběstačnosti a její realizaci se věnuji více než dvacet let. Na začátku stálo jednoduché přesvědčení, že čím více svých běžných životních potřeb dokážu naplnit sama nebo v rámci rodiny, tím lépe. Především snížím ekologickou stopu, ale také obohatím svoji každodennost o zajímavé činnosti. Je to vůbec reálné? A bude mi to skutečně stačit?

Odešla jsem své plány realizovat na středoslovenskou Zaježovou. V té době tam Pospolitost pre harmonický život osidlovala místní samoty ve velice podobném duchu. Návrat k folklorním jednotlivostem měla přímo v programu.

A kupodivu nebylo nijak těžké jej začít uskutečňovat. Je vám něco málo přes dvacet, jste mladí, silní a nadšení. Nemáte děti a obklopují vás stařenky a staříci, kteří ještě mnoho dávných dovedností ovládají a s radostí vás zaučí. Něco jde lépe, něco chce svůj čas, ale v zásadě zjistíte, že naučit se dá každé lidové řemeslo i mnoho rolnických činností. Povzbudivé.

Z nádherných věcí přihlouplé symboly

To, že má lidová kultura v sobě hluboce zakódované konzervativní myšlení, jsem tušila a zpočátku mi to nijak nepřekáželo. Nakonec právě díky tomu odkládali staří hospodáři na půdy balíky domácího plátna a někdy i vlněného sukna, čižmy a jiné mé oblíbené krojové součásti, v kůlnách jsme nacházeli pluhy, rozebrané vozy, ale i třeba používáním pěkně zbroušené kosy „rakušanky“, jež měly vynikající pověst, a spoustu dalšího užitečného nářadí…

Praktickou část folkloru jsem s naivní láskou vracela zpět k životu. Připadalo mi to naprosto přirozené. Fortelně (nebo taky jen tak podomácku) opracované přírodní materiály, lokální zdroje, osobitost…Výhrady okolního světa se soustřeďovaly také spíš na hmotnou stránku věci: je to časově náročné, dřina, kdo se v tom nenarodil, nezvykne si…

Dnes vidím problém jinde. Z nádherných věcí se stávají poněkud přihlouplé symboly. Národně orientovaní nadšenci se rozplývají nad kdejakou výšivkou, šindelovou střechou, krpcem či tanečkem a vůbec neberou v potaz dobové souvislosti. Kdeco je pěkné jen proto, že je to naše, slovenské. O tom, že Maďaři za rohem to měli stejné nebo hodně podobné, se už pomlčí. A také o tom, že v době rozkvětu lidové kultury byla střední Evropa nadnárodním celkem, kde se jednotlivé kultury setkávaly, žily vedle sebe a někdy i mísily.

Z krásných věcí se stávají poněkud přihlouplé symboly. Foto Zem a vek

Všechny tyto náhledy bychom směle mohli přenechat historikům a etnografům, kdybychom dnes a denně nenaráželi na jejich důsledky. Bují především ve světe virtuálním, ale infikují i ten skutečný.

Nenápadný zlom

×
Diskuse
JP
April 5, 2019 v 12.11
Dilema alternativismu
"...se stále častěji zamýšlím nad tím, zda mám co nabídnout výměnou" - to je otázka skutečně na tělo, otázka velice nebezpečná (pro vnitřní klid); a zároveň je to otázka, kterou by si vlastně alespoň čas od času měl položit každý z nás. Co vlastně jsme, co vlastně přinášíme tomuto světu?...

Autorka se poctivě a upřímně snaží žit alternativním způsobem života; ale zároveň - a to je bezpochyby její velkou předností - si uvědomuje, že tento způsob životního náhledu má často velice nebezpečně blízko k tomu, pro co existuje obecné lidové označení "magorství".

To principiální dilema toho alternativního způsobu života je docela prostě právě v tom, že je "alternativní".

Je to tedy konec konců pouhá alternativa - k něčemu jinému. K něčemu jinému, co je - přes všechny závady - nakonec přece jenom základem, substancí života lidské společnosti v současné době.

Ta "alternativa" - ta nemá svou vlastní substanci, ta žije prakticky právě jenom z toho, že neguje tu substanci, současný svět. Je to útěk od tohoto světa, útěk především do minulosti.

Ale - žádný útěk nikdy není skutečným řešením. Pravdivost této alternativy spočívá ovšem v tom, že ten současný svět bezpochyby j e umělý, je - ve velkých částech - nepravý, povrchní, falešný. To všechno je pravda. A touto svou nepravostí a falešností si tento svět sám produkuje svou negaci, svou alternativu.

Ale - takováto bezprostřední, do minulosti zahleděná alternativa, ta nikdy nemůže přinést skutečné řešení. Není hledáním cest vpřed - nýbrž je to jenom utažením se, návratem do cest minulých, "osvědčených".

Toto dilema alternativismu samo o sobě nemá řešení. Snaží se najít, obnovit lepší svět - ale hledá ho tam, kde on sám už dávno minul, ztratil svou skutečnost. Řešení problémů současnosti opravdu není možno nalézt ve skanzenu.
JP
April 5, 2019 v 12.16
P.S. To povinné registrování každého domácího zvířete se ovšem jednotlivým chovatelům nutně musí zdát zatěžující, až přímo byrokratickou šikanou; jenže jak se například zrovna nedávno ukázalo v souvislosti s výskytem prasečího moru na jižní Moravě, ono to má své dobré důvody. Možná že právě jenom díky tomu že úřady v dané situaci mohli podchytit zdravotní stav opravdu i každého domácího vepře se podařilo zamezit tomu, aby epidemie nepřerostla v nekontrolovatelnou pandemii.