Všichni se asi musí naučit stárnout s vlastním společenským profilem, pokud nějaký mají. K mému profilu patří zájem o Národní galerii Praha a členství v Sociální demokracii.

Do strany jsem zaplatil příspěvky, jinak by mi zaniklo členství. Je to vymoženost reformy stanov, předtím se posílaly doporučené dopisy. Dále reforma stanov centralizovala moc ve straně. Pořád se něco děje.

Na nutnost zaplatit příspěvky upozorňovala opakovanými e-maily paní Lněničková. Paní stejného jména kdysi vedla kulturní komisi strany. Nechala mě z ní vyloučit. Asi protože jsem tam byl jen jednou.

Komise se scházela ve všední den, ve tři hodiny odpoledne. V sále Baroko, v Lidovém domě. Chodil jsem do práce, ne do Baroka, takže jsem tam častěji nemohl. Ale napsal jsem, že rád budu spolupracovat. Možná je to vnučka tehdejší paní Lněničkové, čas strašně letí. Vyloučení nebolelo, jen bylo zvláštně zbytečné. Bez upozornění. Přítel z vedení strany mi pověděl: „Dneska tě budeme vylučovat.“

„Tak vylučte, příští týden mi vyjde docela dobrá kniha z kulturní oblasti.“ Osmělil jsem se dát do jednoho pytle dvě klinické smrti.

Přivedla mě k tomu Alena Zemančíková. Řečnicky se zeptala, co paní Alicia Knastová dělá špatně. Zeptala se poté, co z Národní galerie odešlo její odborné zázemí. Má i nefunkční nákupní komisi. Když budete chtít darovat svých deset Picassů, nemá je kdo přijmout.

Uvědomil jsem si, že úctyhodná Alena Zemančíková nemusí vědět, co se stalo. Stačí, když se jí líbila výstava Brandla. Mně taky. Stačí, že Evu Koťátkovou považuje za dobrou umělkyni ve své disciplíně. A za vnímavého člověka. Já taky.

Alena Zemančíková nemusela zaregistrovat text v Deníku N ani v časopisu Art and Antique. Máme své právo nesledovat věci do detailu a mít pocity. A tak navrhuji jiné měřítko:

Nedělá něco špatně, je špatně

Alicia Knastová by měla být odvolána z funkce, protože svou funkci poztrácela instituce, kterou vede. Nedělá něco špatně, je špatně. Od začátku. Na tomto pracovním místě je špatně, ne před věčností, tam rozhoduje svatý Petr a další nezdejší instance.

Od samého počátku byl na místě lídra špatně Lubomír Zaorálek. Je to postava odvozená, ne profilující. Ke cti mu slouží, že nebyl líný. Před volbami se účastnil asi stovky veřejných vystoupení. Volby byly nejdražším možným důkazem, že Zaorálka a starou sociální demokracii nikdo nechce.

Lidé Zaorálka znali a nechtěli. Bylo zbytečné měnit název strany, když chyběla síla změnit její obsah. Ale co by zbylo na expřítele Paroubka, kdyby si nemohl vzít alespoň odložený název?

V superdebatě lídrů Zaorálek použil svou obvyklou taktiku — vehementně se zasazoval pro možnost, která se nenabízí. Mluvil o příměří na Ukrajině, že prý to není sprosté slovo. Byl to příspěvek k jazykovědě?

Stalin také jeden napsal, což Zaorálek jako někdejší student marxismu-leninismu asi ví. Kolik toho je třeba přehlédnout, aby něco takového vypustil z pusy?

Alexandr Vondra získal nejvíce preferenčních hlasů ze všech kandidátů. Tedy hlasů jiných než populistických a extrémistických. Nabídl voličstvu České republiky jednoduchou perspektivu.

Tato perspektiva zní — ti, kdo považovali Rusko za agresivní nebezpečí, měli pravdu. To, co momentálně podporujeme, je politika zadržování Ruska. Krátce řečeno — ruský voják, kterého zabijí Ukrajinci, nebude střílet lidi na Václaváku.

Mírová diplomacie světového společenství může jít různými cestami a mír chceme všichni. Chci ale, aby zrovna Vondra v Evropském parlamentu vyprávěl o našem vidění věcí. Je jiné, než mají Španělé. Těm ruské tanky neřádily před Escorialem, zato mají dlouhou dějinnou zkušenost s fašistou v čele státu.

V době informačního přehlcení jsme všichni archeology střepů, ze kterých si lepíme úsudky. Za mých 600 Kč stranických příspěvků ročně mi občas napíše předseda strany. Lovívám ho ze spamu.

5. ledna 2024 přítel předseda napsal:

Lídrem pro volby do EP jsme zvolili Lubomíra Zaorálka. Stojím si za tím, že je to správné rozhodnutí a dobrá volba. Za toto rozhodnutí nesu plnou odpovědnost já a celé grémium strany. I přesto děkuji za podporu členům předsednictva a účastníkům vnitrostranické diskuze, kterou jsme před volbou vedli.

Není čas na to, abychom na sobě hledali chyby a mouchy. Je čas se sjednotit a nenechat v tom Luboše samotného! Máme dobrého lídra, který dokáže zaujmout a má obrovské zkušenosti z domácí i evropské politiky. V debatách je schopen tvrdě a jasně argumentovat a má respekt protivníků. To vše ale bude k ničemu, pokud za ním nebudeme stát my všichni.

Proto Vás prosím o maximální nasazení a disciplínu v příštích měsících. Jdeme do první třetiny důležitého zápasu. Na ten jsme se dosud dva roky poctivě chystali. Nyní jsme připraveni a nesmíme si dovolit dělat zbytečné chyby.

11. června 2024 mě v psaní předsedově zaujalo:

Již se nemůžeme spoléhat pouze na staré a zkušené tváře naší strany, je třeba zcela změnit přístup, a to i za cenu velkých osobních ústupků. Musíme aktivně podpořit nové kandidáty, a to zejména ty, kteří mají podporu u svých sousedů.

Jsem přesvědčený o tom, že radikálů je v naší politice více než dost. Ano, jsou silnější než dřív. Ano, nebude lehké se s nimi utkat. Ale je naší povinnosti to udělat.

Zaorálek završil svou politickou dráhu vzkazem, který se vyplatí zachytit, stejně jako se vyplatí pamatovat si kolaborantské prohlášení českých ústavních činitelů vůči Číně, které vzniklo na jeho ministerstvu. Rozlučka zní:

„Vláda zradila české občan. Důchod po 70, nízké mzdy, pomáhají bankám a velkým korporací. ČEZ má miliardy na úkor obyčejných lidí. A Babiš se tváří, že lidem pomůže, ale nikdy nezvedne mzdy a nezdaní velké firmy, protože by sám sobě škodil, o tom že důchodovou reformu nezmění se podle mého názor s Fialou dohodl. A to je obrovský podvod na voliče.“

Hodně agend na spousty voleb. A „české občan“ není sprosté slovo. Je to jen špatně, tentokrát i gramaticky. Myslím, že by sociální demokracie měla nějaký čas nechat vládu na pokoji a věnovat se vlastním přístupům k věci. Vláda je pro stranu s tímto výsledkem hodně daleko.

Individuální koktejl

Jak už jsem výše napsal, návod k individuálnímu koktejlu mi dala Alena Zemančíková. Předseda strany vyhlásil po prohraných volbách sjezd. Vyzývá k diskusi a nabízí diskusní formáty, i elektronické. Sjezd momentálně nepřinese novou kvalitu, není kde brát.

Byl jsem na dvou sjezdech sociální demokracie, náhodou. Chodily nám SMS: „Takže, jestli s tím nemáte problém, volíme Foldynu, Janu…“

Byl to výsledek vyjednávání. To za nás vedl náš okresní lídr. Měl jsem problém volit Foldynu, ale Janu Maláčovou jsem volil, protože problémů člověk nemá vidět moc, jinak přestává patřit tam, kam patřit chce. A já chci mít v sociální demokracii politický domov.

Je to domov… takový, hubený. Ale mám ho rád. Jinak na sjezdu mluví ti, co mluví vždycky, a ti, které nikdo neposlouchá. Bylo to dvakrát spíše trapné. Sjezd formálně odmává to, co se upeklo v zákulisí, v rámci obchodů mezi okresy.

Myslím si, že pan Šmarda není špatně. A že poslední sjezd zvolil všechno, co se zvolit mohlo a chtělo. Myslím si, že pan Šmarda by měl konstatovat, že se stará o to, aby se nerozkradlo stranické portfolio. Aby se nerozkradly stranické nemovitosti. Máme čas, my, socani.

Zajímá nás kvalita života pro všechny a možnost prožít důstojný život. Tady a teď. Všichni se podílíme na bohatství naší země, protože tu máme občanství. To si jiné strany nemyslí, a to je naše pozice. Svoboda, spravedlnost, solidarita, to platí pořád.

Dnešní dílčí poznání. Aby se v nepořádku naší země nemusely namáhavě hledat důvody, co někdo dělá či nedělá špatně, v některých případech pomůže měřítko, jestli někdo je dobře nebo špatně.

A také je zdravé nenechat si upřít nárok na vlastní pocity, jak nás učí Alena Zemančíková. Pocity zůstávají a český nepořádek se furt mění.