Revoluční otázka dělení vepřového
Jan ŠíchaV minulosti se v českých zemích řešily duchovní zápasy. Ty vyšuměly, aktuální je otázka talíře s vepřovým.
Ve východním Německu jsem letos párkrát slyšel, že tam někdo v roce 1989 ztratil vlast. Já ji ke stejnému datu našel. Čtením dobrých knih a rozhovory s normálními lidmi, vynořují se mi před oči duchovní zápasy v našich zemích.
Čechy jsou opravdu fascinující kout Evropy. Za nejdůležitější přínos svobody mám pro sebe možnost zabývat se svou zemí a jejím místem v širším kontextu. Pro sebe za nejdůležitější přínos svobody považuji zrušení cenzury a otevření možnosti studovat a publikovat pro lidi, jako je například Milena Bartlová.
Fakt mě zajímá, co zas napíše. Není sama, třeba Naomi Kleinová je na tom co do mé zvědavosti podobně.
Vždy, když se odtrhnu od vyprávění o nějakém minulém vážném duchovním sporu, obzvláště rád mám třeba ten pobělohorský mezi Valeriánem Magnim a Pavlem Stránským, ustrnu při pohledu na současnou skutečnost. Žádný zápas se u nás nevede, přestože by jich řada byla potřebná.
Zavraždění našich Židů a vyhnání našich Němců patrně jsou jednou z příčin nepotřeby hlubší diskuse. Vyzmizeni byli ti, kdo věci viděli jinak.
Je to, jako kdyby země do hloubky zbrázděná duchovními zápasy, po staletí viděná z různých hledišť, byla pěkně uhlazena traktůrkem, co byl ve slevě v Mountfieldu. Oseta travním semenem z Holandska, navrch se postavil zahradní nábytek. Bílý, z umělé hmoty. Idylu pak dotvoří slunečník made in China. Nestěžuji si, konstatuji.
Valerián Magni byl džentlmen, který spor s protestanty vedl jako snahu nalézt rozhodující argumenty. Opovrhoval jezuitskými prostředky moci. Zemřel cestou do Říma, když ho jezoviti nabonzovali. Bylo mu pětasedmdesát.
Ale u jezuitů, uvnitř partaje, zrodí se Balbín. Jako Šabata, Vaculík nebo Kantůrková, kteří byli v komunistické straně a odnesli si z té doby jen to hlavní: zájem o člověka.
Čechy jsou úžasná země, například tu v Boru/Haid vzniklo sociální učení katolické církve, které se etablovalo jako alternativa marxismu, zhmotnilo v encyklice Rerum novarum, vyústilo do sociálně tržního hospodářství freiburské školy, což je přesně to, z čeho v našem kapitalismu žijeme, aniž bychom se obtěžovali to pojmenovat.