Třicet let je ve vývoji společnosti řádně dlouhá doba. Uvažme, že je to pro dnešní dospívající podobná vzdálenost v čase, jako pro naši generaci v roce 1989 byl konec padesátých let.

Deník Referendum existuje po třetinu polistopadové éry. Vznikl v nesouhlasu s převládajícím tónem polistopadového českého novinářství a veřejné debaty, a to hluboko v éře před Babišem, jejíž vznik — či něčeho podobně nechutného — jsme předjímali. Ustavovali jsme se před deseti lety v polemice: s převládajícím obrazem o polistopadovém vývoji, o významu i vyznění jeho klíčových křižovatek i o samu povahu toho, co se v roce 1989 stalo, co jsme tehdy chtěli a v jaké míře to bylo či nebylo naplněno.

Máme za to, že čas nám během oněch deseti let dal ve většině věcí za pravdu. Mnozí z těch, které jsme před deseti let kritizovali jako krátkozraké představitele polistopadového novinářského mainstreamu, dnes spolu s námi představují čile se rozmáhající segment „malých, nezávislých médií“. A teze, které tu razíme deset let, dnes s povytaženým obočím objevuje a obdivuje otevřenější část českého mainstreamu.

Zatímco revoluci roku 1989 a ideály, z nichž vzešla, máme beze zbytku za správné i za dodnes trvající inspiraci, jsme také přesvědčeni, že na naše dnešní problémy se zadělalo již krátce po ní, když jsme dopustili, aby se za pravý cíl listopadového snažení vydával pokus o nastolení „volného trhu bez přívlastků“, namísto původních emancipačních ideálů: svobody, demokracie, samosprávy, humanity.

Vydávat představy Klausovy z řetězu utržené skupiny radikálních neoliberálů za pravé poslání listopadové revoluce, což se dělo v devadesátých letech prakticky všude v českých médiích od Respektu po Českou televizi, byl podvod. Nově vznikající elita v českých zemích jej tolerovala z velké části ze zištných důvodů.

I my sami letos samozřejmě přidáváme a přidáme texty ke kulatému výročí listopadové revoluce. Přesto si myslíme, že má smysl vybrat z dosavadní produkce Deníku Referendum několik textů, které z našeho hlediska vykládají listopad 1989 v perspektivě, o níž si myslíme, že obstála ve zkoušce času lépe než jiné, dodnes převládající, výklady.

1.Petr Pospíchal: Vzpomínky na revoluci

Před pěti lety Petr Pospíchal vydal v DR čtyřdílné vzpomínky přímého účastníka listopadových událostí, který se pohyboval v jejich epicentru. Jako celek se jedná o monumentální dílo a je velmi dobře, že Petra Pospíchala jako jednu z nejváženějších postav nesoucích dědictví československého disentu konečně objevuje i český mainstream.

Ve se svých zde před pěti lety publikovaných vzpomínkách ve čtyřech částech popisuje revoluci od okamžiku zrodu studentskou akcí 17. listopadu do momentu, v němž podle něj už bylo jisto, že revoluce zvítězí. Za něj pokládá pondělí 20. listopadu.

Fascinující vyprávění začíná větou „Proč se vlastně 17. listopad 1989 stal historickým datem, které slavíme a které si připomínáme více, než jiná výročí vycházející z událostí řady posledních desetiletí?”

• Vzpomínky na revoluci: 17. listopad
• Vzpomínky na revoluci: 18. listopad
• Vzpomínky na revoluci: 19. listopad
• Vzpomínky na revoluci: 20. listopad

2.Michal Havran: Osamelosť prvočísla

K žánru osobních vzpomínek patří i tento skvostný fejeton našeho slovenského kolegy, obsahující i tuto půvabnou pasáž:

„Pracoval som na poézii Samka Hroboňa, v odeonskej zbierke DADA citovali Morgensterna, že sa mu tento slovenský mesianista veľmi páčil, vraj ho chcel aj prekladať, nevedel som si to predstaviť, išiel som do Martina, býval som tam u môjho vzdelaného príbuzného profesora Višňovského, pracoval som v knižnici na Hroboňových rukopisoch. V jednom z nich som našiel naostrené pierko so stopami po atramente, pozeral som si ho vo vlaku cestou domov, písal som imitácie Hroboňových veršov. Vo Vrútkach nastúpil zapotený muž, vytiahol fľašu domáceho alkoholu, zatiahol závesy a povedal, že takmer nestihol vlak, pretože počúval Slobodnú Európu. V Prahe sa niečo deje — „študenti to rozjebú, uvidíte, o týždeň z toho neostane nič.“

3.Rozhovor s Jaroslavem Šabatou: Vznik kapitalismu u nás nebyl samozřejmostí

Takto Šabata vysvětluje, v čem se Klausova polistopadová doktrína zpronevěřila původnímu duchu listopadové revoluce:

Dokonce i historik Jiří Suk, který hrubě svým výkladem dezinterpretuje rok 1989, když se pokouší nastolit jako reálnou alternativu možnost obejít kompromis s komunisty a osmašedesátníky, uznává úskok Václava Klause, když Vlasákovu alternativu smetl ze stolu tím, že je obsažena v jeho koncepci, což nebyla pravda. Přitom samo Sukovo snažení o interpretaci roku 1989 je vytvářením ideologie, nikoli historickou prací. Je to ahistorický výklad blízký doktríně Respektu, protože varianta antikomunistické revoluce tenkrát vůbec nikoho nenapadla a ani napadnout nemohla.

V roce 1989 existovala výrazná kontinuita s prostředím Charty 77 a Hnutí za občanskou svobodu, pro které byla návaznost na rok 1968 samozřejmostí. Dnes jsme tedy svědky mohutného pokusu rok 1968 a vše, co následovalo po něm, radikálně dezinterpretovat. Obdobně se přehodnocuje období 1945-1948 a zcela absurdně se zahrnuje do totalitární epochy a Beneše spojuje s vůdcovským principem.“

4.Petr Jedlička: Co vše se po Listopadu zlepšilo, a to i pro komunisty

Navzdory relativně kritickému tónu našich novin, k němuž patří i přípustnost otázky „Co bylo za Husáka lepší (kromě Ivana Mládka)?“ naším základním přesvědčením je, že poměry se samozřejmě v řadě zásadních ohledů zlepšily. Mají řádově příznivější kvalitu, a to dokonce i za současného sesuvu pod vládou Agrofertu a Zemanovy zhola neuvěřitelné hradní partičky. Před pěti lety základní polistopadová zlepšení shrnul v komentáři vedoucí rubriky Svět DR takto:

„Z hlediska osobního pozorování měšťanské každodennosti se mi v seznamu polistopadových zlepšení ustálily:

• veřejná debata
• přístup k postiženým
• kvalita/ chuť kávy, čaje, piva, vína, čokolády a tisíců dalšího
• možnost vyjadřovat se otevřeně k poměrům
• dostupnost základního zboží
• dostupnost informací všech typů i odstínů
• forma a ohleduplnost státní kontroly
• služby celkově
• míra opravenosti památek
• oblečení, fasády domů na hlavních městských třídách, péče o tělo, o městkou zeleň atd., tedy o to, na co se člověk musí dívat každý den
• možnosti stravování pro alergiky i pro nás, co nejíme maso
• tolerance většiny k rozdílům a místy i k alternativám (o trochu)
• možnost pracovat, bydlet i volit v zahraničí bez ztráty možnosti vrátit se domů
• kvalita cestování včetně toho u Českých drah
• odpovědnost pejskařů za to, co zbude po jejich mazlíčích
• ochota úředníků (jen vrátní zůstali většinou sví)“

5.Radek Kubala: „Drsné prosby“ z Václavského náměstí Babiše nezastaví. Občanská neposlušnost může

Jedním z největších pozapomenutých dědictví listopadu 1989 je poznatek, že nenásilná občanská neposlušnost je mocným prostředkem k dosahování cílů emancipačních sociálních hnutí. Redaktor DR vloni navrhl dnešním aktivistům proti Babišově vládě či klimatickému rozvratu celou sbírku možných akcí. Jeho náměty samozřejmě zůstávají platné i letos.

„Kdyby sociální hnutí napříč dějinami poslouchaly výzvy ke slušnosti či rady liberálních komentátorů od Petra Honzejka přes Jindřicha Šídla až po Jana Moláčka fabulujícího o propojení prstenu moci z Pána prstenů a vyhození premiérových kytek do popelnice, nejspíš by se listopad 1989 nikdy nestal, ženy by dnes neměly volební právo, půlka světa by byla kolonií západních velmocí a ve Spojených státech by stále kvetla institucionalizovaná rasová segregace či otroctví.“

6.Jakub Patočka: Listopad 1989 jako inspirace příští revoluce

Co bych chtěl říct i letos, řekl jsem už před pěti lety v přátelské polemice s Martinem Šimečkou:

„Pokud pečlivě sledujeme trendy ve světě: narůstající sociální krizi, rychlý rozvrat klimatu i další v katastrofu přerůstající ekologické problémy, celkové chřadnutí demokracie a narůstající mezinárodní napětí, není těžké předvídat, oč může v příští revoluci jít. Vlastně můžeme znovu chtít to, co jsme chtěli v letech 1968 a 1989: společnost s přátelskou atmosférou, sociálně soudržnou, ekologicky udržitelnou, s vyspělou demokracií, pečující o vzdělanost svých občanů; takovou, ve které platí, že nejdál se dojde s poctivostí.

A máloco tu může být tak prospěšného jako přemýšlení o tom, co jsme chtěli v revolucích dřívějších, v čem a proč se to zvrtlo. Aby se nám nestalo, až budeme příště odstraňovat příčiny vzniku komunismu, že to zbabráme tak jako minule.“