Milena Bartlová, historička umění

Budu odpovídat jen ze srovnání vlastní zkušenosti tehdy a nyní, ne obecně. Lepší bylo to, že jsme měli mnohem víc času, na všecko. Dnešní stav je do značné míry důsledkem (technologického) pokroku, ne jiného režimu, ale ne jenom. Když bylo málo knih, desek atd., šlo se víc do hloubky. Bylo nesrovnatelně víc idealismu, i když ten v oficiální propagandě už byl falešný a vyprázdněný; ještě se ale dělaly věci jen proto, že je to správné a spravedlivé, a ne kvůli tomu, že je to výhodné. I průmyslově vyráběné potraviny byly podstatně kvalitnější než ty dnešní, přičemž výběr z pěti druhů víceméně stejného kečupu nepovažuju za výhodu. (Až sem to ale většinou asi byl prostě jen dosud ten starší stav světa.) A Slovensko bylo doma. To bude tak všecko.

Jan Černý, filosof a publicista

Nechci srovnávat oba režimy jako celky, to pokládám za zavádějící. Ale pokud jde o jednotlivosti, napadají mě dvě věci. Zaprvé: bylo více volného času, než dnes. Život nesměřoval tolik k „úspěchu“ či „neúspěchu“, nebyl tolik stržen osobními zájmy a kariérami, lidská existence byla proto snad o něco přemýšlivější — včetně všeobecného a sdíleného odporu k režimu. S volným časem, odstupem od režimu a se sníženou možností budovat kariéru souvisela i větší ochota lidí setkávat se. Zadruhé: Československo mělo rozsáhlou průmyslovou základnu, v níž převažovala výroba s vyšší přidanou hodnotou. Technologicky náš průmysl sice zaostával za průmyslem západním (proto také mnohde devastoval životní prostředí), ale pořád ještě představoval reálnou hospodářskou sílu, kterou jsme v nových poměrech ztratili. Dnes jsme ekonomicky tak trochu polokolonií, v níž levná pracovní síla vytváří většinou střední přidanou hodnotu, která navíc v dividendách odplyne do zahraničí.

Hana Holcnerová, novinářka, občanská aktivistka

Husákovy děti :-) Ale vážně. Existovaly mléčné bary s jahodami se šlehačkou, vaječnými řízky na chlebu s hořčicí, jahodovými koktejly. Byly bufety na stojáka s držkovou, ovarem a točeným pivem. Život byl pomalejší, nebyli jsme zahlceni informacemi. Chodili jsme na stejné filmy, četli jsme stejné knížky, a to ve stejný čas. Diskutovali jsme o nich dopodrobna a byli šťastní, když někdo přinesl „zakázané autory či na videokazatě „zakázaný“ film. Vyzní to absurdně, ale řekla bych, že jsem tehdy byla svým způsobem svobodnější. Kdo chce, pochopí. Kdo to nedokáže, ať mě klidně prokleje.

Roman Sikora, dramatik, divadelní kritik

Za Husáka jsem prožil v podstatě celé své dětství a dospívání, takže ta doba byla dost idylická. Ale některé věci byly skutečně lepší. Třeba výše nájmu, pokud se člověk dostal k samostatnému bydlení. Vzpomínám si, že otec, který v Třineckých železárnách vydělával 3000 korun, platil za panelákový byt 3+1 345 Kčs měsíčně. Tedy něco málo přes 10 % svého příjmu. A pak ty dobroty! Strašně rád jsem třeba otevíral novou láhev s mlíkem. Měly taková alobalová víčka a hned pod nima vrstvu usazené smetany. A tu jsem miloval a lačně ji vybíral prstem. Když to bylo mléko polotučné, vrstva byla přibližně jen centimetr silná. Když bylo mléko plnotučné, bylo jí tam o poznání víc. A mlíko se muselo vypít co nejdřív, protože se často už do druhého dne zkazilo. Ale pokud k tomu došlo, postavilo se na kuchyňskou linku a nechalo se pořádně zkysat a pak se to rozmixovalo a byla z toho kyška. A tu jsem jako dítě nenáviděl. Ale miloval ji otec a já, jak tak časem pozoruji své proměňující se chutě, bych se po ní nejspíš dneska taky mohl utlouct. Jenže zkuste dneska vyrobit „kyšku“ z mlíka.

Madla Vaculíková, spisovatelka

Bylo lepší to, že se u nás vyráběly a prodávaly české košile. A pak také to, že každý, kdo chtěl pracovat, práci měl.