Inspirativní přehlídka s názvem …a nezapomeňte na květiny v Moravské galerii v Brně se smysluplně rozmístěnými díly dvaceti tří výrazných osobností střední generace i mladých umělců skládá velmi pozorný pohled na současný sociální život květin. Kurátorka Yvona Ferencová uspořádala výstavu, ve které se můžeme setkat jak s jejich druhovou rozmanitostí, tak i s překvapivou mnohostí kulturních rolí, které hrají v dnešním životě lidí.

V každé místnosti nám na přání umělce i architekta výstavy, Dominika Langa, paní kustódky připomenou vůni jedné květiny z bohaté škály parfémů L´Occitane, které se pokoušejí imitovat jejich nezaměnitelné přírodní vůně.

Jeden ze stěžejních obrazů výstavy, Květiny II Jana Merty (ale i autorovy drobné kresby s náměty květin) prostupuje podobně jako vůně nebo dech celé spektrum milostných pocitů, provázející intimní dar pro jeho ženu.

Jemnost i mohutnost mysli, kterou evokují stonky, šlahouny i kytice květů, můžeme spatřit na obrazech Daniela Balabána i Vladimíra Kokolii. Archetypy i šedá magie, vystupující z podvědomí říše květin, vyzařují z malířské materie obrazů Vladimíra Skrepla, Petra Písaříka i Josefa Bolfa.

Vzájemnost vztahů rostlin a lidí věcně, ironicky i laskavým pohledem dokumentují černobílé snímky autorské dvojice Lukáš Jasanský a Martin Polák z cyklů Humanistická fotografie (1991) a Příroda — Chudáčkové Boží (1996—97).

Z jiného úhlu uvidíme svět květin na pěti snímcích z většího souboru barevných fotografií Jiřího Thýna, který po dobu pěti let soustředěně zaznamenával úžas nad světem každodenní práce, utvářející tichý předměstský život Zahrady (2004—2009).

Pokaždé jinak nás okouzlí černobílé fotografie Markéty Othové (Paříž — Texas) i její snímky drobného kvítí, violek, zvonků, smolniček.., přinášející vzpomínku na babičku (Ahoj babi, 2008).

Výraz vlastního kouzla sálá i z barevné fotografie Aleny Kotzmannové, jejíž výmluvná vášeň se váže k bajce o Hedvábné růži z prózy Fernanda Pessoy (Next time, 2008).

Vesmíry imaginace opřádající jako kokon světy květin, které se podobají lidem svou smrtelností, objevíme jak v podivuhodné instalaci s kresbami Denisy Lehocké, tak i v čistě uspořádané soustavě předmětů na polici, kde spočívají věcné formy instalace Evy Koťátkové.

Na jedné straně ukazuje pomíjející život květin redukovaná forma kresby nití na stěně v zátiší se židlí od Jána Mančušky, na druhé odhaluje expresivní monstrum Václava Magida, sestavené z lepenky a hadrů, nevyčerpatelnou, až úděsnou energii a plodnost biosféry.

Mezi pilíře a významové body dočasné expozice patří vedle obrazů a fotografií instalace Jiřího Kovandy: jeho pyramida knih završená pokojovou květinou nově interpretuje někdejší vžité významy v zátiších měšťanské kultury.

Na konci květinové přehlídky tvoří bod obratu video instalace Mileny Dopitové. Její název A vy si myslíte, že jsem sama? Kdepak, všichni muži jsou právě pryč! (2008) provází dívčí věneček z pampelišek vhozený do peřejí závodní dráhy spolu s nápěvem písně, kterou si nejspíš prozpěvuje Björk.

Ve vstupu i východu z výstavy nás zastaví a minutu ticha si vyžádá memento Kovandovy zásadní instalace: v prostoru uzavřeném páskou s nápisem „Policie ČR Vstup zakázán“ zpřítomňuje (v roce dvou století od narození K. H. Máchy) a reflektuje „uvadající růže“ poslední úsek českých dějin.

Květiny najdete ale také v interaktivní části výstavy, která proměnila prostorný sál v patře brněnského Pražákova paláce na improvizovanou zahradnickou školku se spoustou živých rostlin, přichystaných už brzy na jaře vykvést.

Návštěvníci výstavy zde mohou také kreslit květy na stěnu, poučit se ze starobylých knih i reprodukcí slavných obrazů z dějin umění (např. Botticelliho obrazu Flory) o symbolice květin anebo si zasadit kytky do květináče a pečovat o ně.

Po zhlédnutí výstavy s překvapením zjistíme, že květiny, které se pro nás staly nejčastějšími dary a vnímáme je jako výraz úcty i náklonnosti k blízké osobě, se v mnohém podobají dílům umělců. Mluví také svou vlastní řečí a dokáží nás obdarovat pouhou svou přítomností.

…a nezapomeňte na květiny. Moravská galerie Brno, Pražákův palác, otevřeno úterý-neděle 10-18 hod. Výstava potrvá do 27. března 2011.

Článek je posledním textem Věry Jirousové pro Deník Referendum.