Útoky na novináře sílí. Stejně jako útoky na demokracii
Zuzana VlasatáStále a možná i víc než dřív platí, že média znamenají zásadní záruku trvání demokracie. I proto útoky na demokracii znamenají i útoky na novináře. Jen 85 jich vloni zavraždil Izrael. Řekněme nahlas, že novináře je potřeba chránit.
„Šéfe, já jdu střílet!“ „Na novináře, pal!“ odvětil šéf.
Už brzy to bude přesně deset let od momentu, co na adresu novinářů takto „vtipně“ zalaškovali šéf Miloš Zeman a jeho podřízený Vratislav Mynář. Stalo se tak při exkurzi v armádní vrtulníkové základně v Náměšti nad Oslavou, když se někdejší hradní kancléř posadil do bojového vrtulníku Mi 24/35.
Dva roky na to se Miloš Zeman pochlubil při návštěvě Plzeňského kraje darem — dřevěnou maketou samopalu s nápisem „na novináře“, jehož zásobník tvořila lahev Becherovky. V podobném duchu o střílení novinářů bývalý prezident „vtipkoval“ i při návštěvě továrny na munici Sellier & Bellot. Na letecké základně v Čáslavi si zas na přítomného novináře z velkorážného kulometu helikoptéry rovnou nanečisto zastřílel. Vždyť je to bezva vtip, když není nabito.
Na tiskové konferenci, která se konala po setkání Miloše Zemana s jeho protějškem Vladimírem Putinem v Číně v roce 2017 pro změnu zazněl tento — jak posléze vysvětlil prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček — bonmot.
„Tady jsou další novináři? Novinářů je příliš moc, měli by se likvidovat.“ „Není nutné je likvidovat, ale omezit,“ odvětil Zemanovi s vědoucím úsměvem Putin.