↗

Data ukazují, že Češi přeceňují negativní a odmítavý postoj majority vůči migraci a myslí si, že jejich vlastní otevřenější názor je menšinový. Tento postoj se tak pojí s nesprávným odhadem skutečných postojů majority vůči migraci a tato situace může zesilovat společensky přijatelný postoj pro extrémnější negativní názory. Foto Sameer Al-Doumy, AFP

Sociální sítě mohou být do určité míry vnímané jako zrcadlo společnosti. Slouží k tomu jisté precedenty. Například během tzv. Arabského jara v roce 2010 se staly sociální sítě nástrojem, jehož prostřednictvím byly organizovány občanské nepokoje. Komentáře ze sociálních sítí se také ukazují v různých pořadech nebo podcastech, a to nejenom v soukromých, ale i ve veřejnoprávních médiích.

Mimo jiného jsou jimi rámované diskuse o migraci. Snaha o přebírání komentářů ze sociálních sítí do mediálního prostředí lze chápat jako snahu o uvedení společenských názorů, byť jen za účelem otevření diskuse.

Jako příklad lze uvést první listopadový díl pořadu Zkraje z produkce České televize. Sešli se zde diskutující z akademické obce, státní správy i médií, aby společně promýšleli dopad ukrajinské migrace na region Tachovska. Moderátorky po několika důležitých otázkách a po fundované a umírněné diskusi účastníků zveřejnily komentáře ze sociálních sítí, které mnohdy nevybíravě hodnotily soužití s Ukrajinci. Diskutující pak měli na dané výroky reagovat. Tím se debata změnila — namísto poklidného až solidárního tónu byli totiž účastníci vtaženi do „negativní diskuse“.

Data jsou zřetelná

Je pravda, že lidé mohou na sociálních sítích více prezentovat své motivace a hodnocení, tím do společnosti vnášet své představy, a formovat tak společenské konvence. Je ovšem také nutno říct, že přebíráním podobných komentářů do mediálního prostředí se mohou moderátoři ocitnout v postavení, kdy vnáší do společenské diskuse rádoby převládající názory, které ale v majoritě de facto nemusí vůbec převládat.

Veřejnosti by proto neměl uniknout výzkum realizovaný pracovníky Univerzity Karlovy v rámci projektu Nejsme si cizí. Výzkum se zaměřil na celospolečenské nálady ve vztahu k migraci a jeho výsledky poukazují na to, že Češi jsou obecně vstřícnější vůči migrantům, než jak sami o vztahu majority vůči migrantům uvažují. Jinými slovy, veřejná diskuse je podle Čechů vyhrocenější, než jaký sami mají vůči migrantům vztah. Výzkum byl reprezentativní, a proto je platný pro celou českou společnost, a nikoliv jen pro určitý segment společnosti.

Data tak ukazují, že Češi přeceňují negativní a odmítavý postoj majority vůči migraci a myslí si, že jejich vlastní otevřenější názor je menšinový. Tento postoj se tak pojí s nesprávným odhadem skutečných postojů majority vůči migraci a tato situace může zesilovat společensky přijatelný postoj pro extrémnější negativní názory.

Tento rozdíl je přitom zajímavý hned v několika rovinách. Zejména lze usuzovat, že Češi přeceňují odpor majority vůči migrantům, ale také, že jsou k odporu shovívavější. Jelikož svůj otevřenější názor považují za menšinový, mohou se své názory na veřejnosti bát projevit. To vytváří otázku, kde se toto přesvědčení formuje. Jako vysvětlení se nabízí politická situace, ale také vliv médií.

Jsme lepší lidé, než si myslíme

Je proto namístě zvážit, zda je relevantní v médiích uvádět „silné“ komentáře ze sociálních sítí ve vztahu k migraci, pokud nejsou tyto extrémní komentáře reprezentativní. Tím se také otevírá prostor pro představu, že tyto extrémní komentáře uváděné v médiích spíše jen podporují a podněcují úvahy Čechů o celospolečenském negativním vztahu k migraci, ale také že sama společnost je může odsuzovat.

Jak tedy lze v případě médií ospravedlnit prezentaci extrémních názorů ze sociálních sítí? Výsledky výzkumu ukazují, že sociální sítě nálady české společnosti vůči migraci neodrážejí. Komentáře ze sociálních sítí zkrátka nemohou být vnímány jako hlasy reprezentující „českou zkušenost“, a neměly by tedy být vnímané jako společensky konvenční a konsenzuální. Jedná se spíše o hlasy aktivní hlasité menšiny.

Používání podobných extrémních komentářů tak může vést k domnělému přizpůsobení se určité iluzorní normě spojené s odporem vůči migraci, čímž se jen oslabuje možnost i snaha „tiché většiny“ otevřeně a aktivně se vyjádřit.