V čem budou zářijové krajské a senátní volby zásadní, krom toho, že půjde o generálku před sněmovními volbami příští rok?

V České republice máme tendenci všem průběžně přicházejícím volbám přisuzovat nějakou osudovost. Pro různé aktéry české politiky pochopitelně o důležité volby půjde: koalice SPOLU si bude moci ověřit, zda se jí daří více tam, kde ODS, KDU-ČSL a TOP 09 kandidují společně, nebo tam, kde mají tradici kandidovat samostatně. Obecně si ale troufám říci, že o tak zásadní volby nyní v září nepůjde.

Strany vládní koalice patrně alespoň částečně oslabí. Můžeme ale čekat takovou spoušť jako během evropských voleb?

Je obvyklé, že ve volbách, které probíhají ve sněmovním volebním období, jsou úspěšnější opoziční strany. Tak tomu bylo vždy i v minulosti, třeba když zrovna vládla ODS a v krajských volbách uspěla ČSSD nebo naopak. Tato jednoduchá zákonitost se pochopitelně hůře aplikuje na soudobé reálie, kdy je stranické spektrum více roztříštěné, kdy v řadě krajů existují již etablovaná lokální hnutí a zavedené strany kandidují v rámci pestrých koalic, které jsou napříč kraji velmi rozdílné.

Jak úspěšnost či neúspěšnost jednotlivých stran a koalic měřit, je ovšem otázkou. Ukazatelem určitě bude třeba počet hejtmanů: koalice Spolu má nyní čtyři hejtmany, STAN s lokálními partnery rovněž čtyři, Piráti od roku 2022 také jednoho, celkem tedy devět. Ztratí-li jednoho nebo dva, bude to ze strany vládní koalice interpretovatelné jen jako důsledek konkrétní krajské politiky. Pokud by však přišla třeba o polovinu svých současných hejtmanů, byl by to problém stranický. Byť si tedy tak radikální pád v tuto chvíli neumím představit.

Predikovat výsledek podrobněji je však nemožné. Z důvodu, který už jsem zmiňoval, tedy že vládní koalici tvoří pět stran kandidujících napříč kraji v různých konstelacích. Výsledek bude záležet vždy především na lokálním kontextu.

Bude to tedy tak, že výsledky bude pro koalici i opozici snadné interpretovat jako svůj „úspěch“, že si ve výsledcích každý najde to své?

Ano, předpokládám, že přesně to se po volbách stane. Podobná situace ostatně nastala už po posledních krajských volbách v roce 2020, kdy sice ve většině krajů vyhrálo hnutí ANO, ale získalo nakonec jen tři hejtmany, protože strany tehdejší opozice se vůči němu spojily a ve většině krajů vytvořily protibabišovské koalice. To se mimochodem snadno může zopakovat i letos v září: ANO pravděpodobně většinou získá nejvíc hlasů, o pár dnů později však uvidíme, že při dohadování koaličních většin bude většinou vyšachované. Vítězem je zkrátka ten, kdo dá dohromady většinu mandátů, nikoliv ten, kdo je první na pásce.

Důležité i pro další vývoj na politické scéně ve vztahu ke sněmovním volbám bude i to, zda se potvrdí opětovný úspěch protestních černých koňů červnových evropských voleb. Může se povést, že formát Stačilo!, tedy KSČM s menšími partnery, významně zaboduje, i když už v čele nebude stát Kateřina Konečná?

Bude záležet i na tom, jak Stačilo! pojme svoji kampaň, jak moc bude využívat tvář Kateřiny Konečné jako své celorepublikově nejznámější postavy. A bude záležet i na volbě lídrů v jednotlivých krajích. Stačilo! je na tom každopádně nyní určitě lépe než třeba Přísaha především proto, že může využít lokální podhoubí a struktury, a tudíž i zásobárnu kandidátů a pomocníků s kampaněmi, které KSČM přece jenom stále má. Úspěch v krajských volbách by koalici tentokrát přinesla především možnost opřít se o zázemí komunistické strany.

Měřítkem úspěchu pak bude už jen to, že se koalici Stačilo! podaří napříč kraji získat vůbec nějaké mandáty, protože se aktuálně hraje především o přežití KSČM. Na zisk hejtmana nikde pomýšlet nelze. Zda se jim někde podaří dostat do krajské koalice, je také otázkou. Splněným cílem pro Stačilo! patrně bude, pokud se na platformě koalice povede obhájit mandáty lokálním postavám KSČM.

Přísaha s podporou Motoristů sobě tedy bude mít pozici už horší, přestože do krajských a senátních voleb se jim podařilo získat několik politických odpadlíků? Jihomoravskou kandidátku třeba povede někdejší brněnský primátor za ANO Petr Vokřál, olomouckou kandidátku exministr kultury za ČSSD Antonín Staněk.

Obecně bude mít Přísaha pro samotný vstup do krajských zastupitelstev horší pozici, byť v některých krajích na tom bude lépe, protože se jí do čela kandidátky povedlo sehnat známější osobnost. Nicméně tam, kde se však do zastupitelstva dostanou, budou mít velký koaliční potenciál, protože oproti KSČM neplatí za tak křiklavě nepřijatelného partnera. I když je zároveň nutné říci, že na krajské úrovni jsou obecně podobné celostátní štěpné linie slabší. Máme ostatně několik krajů, kde v jedné koalici sedí ODS, Piráti či STAN s hnutím ANO, a Přísaze tudíž neuškodí ani to, že je někdy vnímaná jako Babišův satelit.

Zvrátit upadající podporu se pokusí hnutí SPD, a to spojenectvím s Trikolorou i se svým donedávným rivalem, PRO Jindřicha Rajchla. Jak moc pro okamurovce zářijové volby budou v tomto zásadní?

Pro SPD volby budou důležité v tom, že můžou být ukazatelem toho, zda byl neúspěch v evropských volbách výkyv, nebo nastupující trend. Otázkou však je, co je nyní Okamurovým cílem: pamatuji si, že před minulými krajskými volbami hovořil o cíli získat padesát zastupitelů, a nakonec jich získal něco přes třicet. SPD se částečně jeví jako vyčerpaná strana, která není schopna oslovovat voliče a nedrží momentum tak, jako Přísaha s Motoristy a Stačilo! Ukáže se tak, kdo se před sněmovními volbami stane hlavní silou na populistické části spektra a bude to ostatně i jeden z nejzajímavějších střetů těchto voleb.

Vstoupí již do tohoto přetahování mezi nacionalisty i hnutí ANO, které se v posledních měsících stále intenzivně profiluje na tématech krajní pravice, což bylo symbolicky dovršeno po evropských volbách založením frakce Patrioti pro Evropu s Viktorem Orbánem, Herbertem Kicklem nebo Marine Le Penovou?

V krajských volbách to ještě roli hrát nebude. I proto, že ANO je úplně jiná váhová kategorie než SPD, Přísaha nebo KSČM. Dlouhodobě jednoznačně vede volební průzkumy a v zářijových volbách obhajuje první místo v deseti krajích. I když nevylučuju, že částečné posílení ANO na úkor menších nacionalistických a populistických stran nastat může.

Krom antisystémové opozice se o alespoň uspokojivý výsledek pokusí SOCDEM. V některých krajích, jako v Pardubickém, Královéhradeckém a Olomouckém, si strana vypomáhá schováním stranické značky a spoluprací s lokálními hnutími a osobnostmi. Může jí to pomoci?

Určitě může. Problém SOCDEM je, že chronicky nemůže uspět v prakticky žádných volbách a zároveň je dlouhodobě na ústupu. V posledních krajských volbách měli sociální demokraté spolu s komunisty největší ztráty. Vzhledem k tomu, že hlavní perspektivou SOCDEM je vůbec přežít, každý získaný mandát bude dobrý. Zásadní pro rovněž bude, zda se SOCDEM podaří udržet jediného hejtmana, Martina Netolického v Pardubickém kraji, který tu vládne už třetí volební období v řadě a je stále oblíbený. Značku SOCDEM se mu navíc podařilo šikovně upozadit už v minulých krajských volbách, kdy sestavil koalici 3PK s lokálními hnutími.

SOCDEM nějaký obecný apel nebo sílu na celostátní úrovni nedrží, proto je pro ni jedinou cestou spojovat se s lokálními osobnostmi na krajské úrovni.

Pokud tedy SOCDEM v některých krajích uspěje, bude to třeba číst jako úspěch lokálních tváří, a nikoliv jako úspěch stranické značky?

Ano. I když to SOCDEM samozřejmě bude prezentovat jako svůj stranický úspěch. Pardubický hejtman Netolický je dnes v podstatě nejsilnější osobností strany i celostátně, což je dalším symptomem toho, že straně dochází lidé i dech.

Sám jsem z Pardubického kraje a mohu potvrdit, že ve svém okolí vidím, že Netolickému se podařilo vybudovat vlastní značku. Řada lidí ho opravdu volí jakožto „našeho hejtmana Netolického“, i když jinak v žádném případě pravidelní voliči SOCDEM nejsou.

Tak to je. A není to přitom specifikem pouze Pardubického kraje. Napříč zemí máme několik hejtmanů, kteří si vytvořili vlastní osobní značku a v čele svých krajů často stojí opravdu dlouhá léta. Podobný případ je hejtman Libereckého kraje Martin Půta ze Starostů pro Liberecký kraj a zdá se, že další takovou nastupující lokální osobností bude Martin Kuba (ODS) v jižních Čechách.

Právě jihočeský hejtman Kuba je zajímavým fenoménem. Dá se tedy čekat, že svůj post obhájí?

Očekávám to. Také proto, že jihočeské prostředí znám nejlépe. A zaznamenal jsem zde podobný fenomén, o němž jste mluvil u Netolického, tedy že Kubu coby osobnost volí i lidé mimo skupinu stálých voličů ODS. Kuba dobře pracuje na své sebeprezentaci, daří se mu budovat dojem manažera, za něhož Jihočeský kraj funguje. Během covidu byl velmi silně spojen se zvládnutým systémem vakcinací a dodávek zdravotnických pomůcek v kraji. Zajímavé je i to, že opět zkouší kandidovat samostatně se značkou ODS, aniž by se pokusil dát dohromady nějakou koalici. Kuba platí za zástupce proudu v rámci ODS, který ne zcela souhlasí s kurzem současného předsedy Petra Fialy, byť zatím odmítá vstupovat do celostátní politiky.

Podobnou pozici má mimochodem v rámci KDU-ČSL jihomoravský hejtman Jan Grolich, který je v čele kraje viditelný, reprezentuje stranický proud, který je k tomu dosud hlavnímu opoziční, a platí tak za postavu strany s přesahem do celostátní politiky. Na jižní Moravě naopak, a pro mě poměrně překvapivě, vznikla obdoba koalice Spolu, ačkoliv silné postavení tu má KDU-ČSL, a byla by, podobně jako ve Zlínském kraji a regionech, schopná dosáhnout na hejtmanské posty sama.

Když se ještě vrátíme k Martinu Kubovi, pro mě je jeho příběh zajímavý ještě v tom, že se mu podařil takový politický návrat, navzdory tomu, že ještě před pár lety v době vrcholící krize občanských demokratů patřil coby dosluhující ministr průmyslu mezi hlavní postavy vnímané, lakonicky řečeno, jako „mafiáni ze staré ODS“ — čemuž nahrávalo třeba jeho spojení se známým jihočeským kmotrem Pavlem Dlouhým. Čím to, že Kuba tuto svou nálepku dokázal seškrábat?

Je to skutečně zajímavé. Osobně to přikládám velmi dobré práci jeho PR týmu i jeho vlastní práci na sebeprezentaci. Na propagačních materiálech začal vystupovat jako lékař, záchranář, což na lidi působí. A k tomu umí vystupovat jako „člověk z lidu“.

Zmíněný pardubický hejtman Martin Netolický (SOCDEM), spolu s někdejším královéhradeckým hejtmanem Jiřím Štěpánem (SOCDEM), senátorem a starostou Letohradu Petrem Fialou (za KDU-ČSL) nebo primátorem Mostu Markem Hrvolem (ProMOST) založili iniciativu Hlas samospráv s cílem vymezit se vůči možným vládním škrtům v rozpočtech samospráv. Rýsuje se tu, v případě úspěchu zmíněných v krajských volbách, nové politické hnutí?

To bude záležet jen na těch aktérech. Proto, že přechod do celostátní politiky nakonec bývá dost složitý. Je otázkou, zda daným hráčům nestačí být silní v komunálních a krajských volbách, zda mají na vstup do celostátní politiky vůbec osobní ambice. Vybudovat celostátní stranu není jednoduché, byť Starostům a nezávislým vzešlým z komunální úrovně se to povedlo. Avšak právě vzhledem k tomu, že na celostátní úrovni již působí zavedené hnutí STAN, si nemyslím, že je tu na další podobně zaměřené hnutí prostor.

Právě u STAN také dochází k zajímavé situaci: opustilo ho více lokálních politiků, kteří si založili lokální nezávislé truckandidátky. Jde o starostu Božího Daru Jana Horníka v Karlovarském kraji či krajského zastupitele Filipa Ušáka v Ústeckém kraji: stěžují si, že STAN začal ve vládě zanedbávat podporu samospráv a věnuje se spíše liberálním tématům.

Takový vývoj je přirozený a dává smysl, protože STAN se zvláště po překvapivém úspěchu v uplynulých sněmovních volbách muselo nezbytně ještě více transformovat v celostátně fungující stranu se schopností zvedat i jiná témata, než jsou finance pro samosprávy. To se logicky ne každému, kdo do STAN vstupoval jako do hnutí lokálních politiků a témat, líbí. Podobné iniciativy odpadlíků se však na krajské úrovni těžko mohou dlouhodobě etablovat, mohou být dále úspěšné maximálně v rámci svých municipalit.

Pro kterou z vládních stran budou krajské volby skutečně důležité nebo až existenční? Jsou to v krizi se potácející Piráti, případně KDU-ČSL, která bude krátce po volbách volit nové vedení?

Myslím, že největší problém mají Piráti. V minulých krajských volbách získali stejně mandátů jako ODS a dělili se s ní o druhé místo za hnutím ANO. Což ale zprvu nedokázali přetavit v jediný hejtmanský post, zatímco ODS hned ve čtyři. Až o rok a půl později se situace změnila, když plzeňskou hejtmanku Ilonu Mauritzovou (ODS) nahradil po změně koalice Rudolf Špoták (Piráti). Pozoruhodné je, že ač mělo STAN méně mandátů než Piráti, získalo rovněž čtyři hejtmanské posty.

Teď mohou Piráti ztratit i podstatnou část krajských zastupitelů, kterých před čtyřmi lety získali hodně. Své krajské funkce by v případě volebního neúspěchu každopádně ztratila podstatná část straníků, což by v uskupení pochopitelně prohloubilo nespokojenost. Myslím, že i sami Piráti počítají s tím, že v krajských volbách ztratí. Neznámou pouze je, jak velké ztráty to budou.

A co u lidovců? Lze čekat nějaký propadák, který by definitivně strhl současného předsedu Mariana Jurečku, jehož pozice ve straně je už tak oslabená kvůli nízkým preferencím a ztrátě mandátu v evropských volbách?

Lidovci jsou v místní politice více zakotvení než Piráti. Hlavním úspěchem pro ně bude, pokud se jim opět podaří získat hejtmana, ať už v Jihomoravském kraji, který vede nyní lidovec Grolich, nebo ve Zlínském kraji, kde by se po čtyřleté přestávce teoreticky mohl k moci vrátit Jiří Čunek. Počet mandátů, jejž získají, se patrně letos podstatně měnit nebude. KDU-ČSL je strana, která má disciplinovanou voličskou základnu a stabilní výsledky v krajských volbách. To však neznamená, že pro lidovce nepůjde o důležité volby a že by byl jejich případný propad vyloučený, byť je spíš nepravděpodobný. O existenční volby pro KDU-ČSL zkrátka nepůjde. Důležitější budou spíše sněmovní volby za rok, kde už výrazný propad přijít může.

Krajské zřízení vzniklo v roce 2000 jako politický kompromis, avšak mnohdy bez nějaké tradice, vazby na historii či alespoň na dobovou logiku. Přetrvává toto dědictví, třeba i v menší volební účasti oproti komunálním volbám, nebo se voliči s kraji už sžili?

Pravdou je, že řada z dnešních krajů vznikla zcela uměle. Nejlepším příkladem je Vysočina, jejíž jedinou funkcí je snad to, aby už nikdy nehrozilo, že se na Moravě oživí autonomistické tendence. I na Vysočině se už ale za ta léta existence podařilo vytvořit cosi jako teritoriální identitu, která stojí na tom, že Vysočina je jakýsi most mezi Čechami a Moravou. Je to dané i tím, že dospívají lidé, kteří nic jiného než krajské zřízení neznají, nepamatují si dobu před tím. U starších lidí může stále přetrvávat spíše identifikace s historickými zeměmi.

Další otázkou je, zda lidé chodí ke krajským volbám méně proto, že je nepovažují za důležité, anebo skutečně proto, že se se svým krajem neidentifikují. Můžeme se o tom jenom dohadovat, protože v této chvíli nevím ani o žádném výzkumu, o nějž bychom se mohli opřít. Osobně se spíše přikláním k tomu, že lidé mají o krajské volby menší zájem proto, že jde o volby druhého řádu. Lidé jednoduše nevědí, o co se v nich vlastně hraje.