Zbořit zdi, kterými nás rozděluje online průmysl

Margrethe Vestagerová

Evropská legislativa dohání demokratický deficit v oblasti digitálních práv. Internet by se měl opět stát demokratickým diskusním fórem, a nikoli sférou izolovaných sociálních bublin ovládaných technologickými platformami.

Velké digitální platformy ohrozily naši demokracii. Můžeme být hrdí, že se Evropa stala kolébkou technologické regulace v celosvětovém měřítku. Ilustrace WmC

V Evropě vstoupí v nadcházejících měsících v platnost nové právní předpisy, první svého druhu na světě. Velké technologické firmy (Big Tech) se konečně stanou odpovědnými vůči společnostem, v nichž působí a podnikají.

Každý z nás již bezpochyby něco slyšel o nebezpečích, jaká představují velké online platformy pro demokracii, duševní zdraví dětí nebo hospodářskou soutěž. V případě všech těchto hrozeb přitom působí stejné základní mechanismy: algoritmy, které redukují konverzaci na malé skupiny takzvaných „přátel“, jež vytvářejí na základě dostupných uživatelských dat, a moc velkých hráčů — takzvaných gatekeeperů, kteří ovlivňují dostupnost informací a ohýbají online trhy ve vlastní prospěch. V takovém prostředí roste riziko, že ztratíme orientaci ve skutečném světě kolem nás.

Po desetiletí si mohly technologické platformy více méně dělat, co se jim zachtělo. Existovalo jen velmi málo právních předpisů, které by jim kladly omezení při získávání stále větší kontroly nad informačními kanály po celém světě. Změna nastala teprve před několika lety, když se do čela úsilí o obnovení částečné rovnováhy v digitální ekonomice postavila Evropská unie, aby zajistila v digitálním světě spravedlnost a právní ochranu.

Jako první přišla na řadu otázka soukromí. Především bylo třeba modernizovat naše dosavadní pojetí jeho ochrany, protože velké platformy dosahují rekordních příjmů prostřednictvím shromažďování údajů o svých uživatelích. Soukromí se tak stalo nezadatelným právem — jsme to my, evropští občané, kteří nyní výhradně určujeme hranice toho, jaké údaje o sobě chceme nebo nechceme sdílet. Toto nové pojetí soukromí jako základního práva zakotvilo v roce 2016 obecné nařízení Evropské unie o ochraně osobních údajů, takzvané GDPR.

Přijetím nařízení GDPR si Evropa pospíšila, aby dohnala zpoždění demokracie za rozvojem technologií. V současnosti již není návratu do stavu před přijetím nařízení. Přelomový právní předpis Evropské unie od té doby inspiroval podobné právní úpravy v zemích po celém světě.

Zákon o digitálních službách

Nedlouho po evropském přijetí nařízení na ochranu osobních údajů vypukl v roce 2016 skandál Cambridge Analytica. Odhalil, že Facebook sdílel 87 milionů uživatelských profilů s výzkumníkem, který je poskytl této poradenské firmě, jež mimo jiné pomáhala v americké prezidentské kampani Donaldu Trumpovi. Rázem jsme se začali zajímat o to, zda je náš život v digitálním světě bezpečný a do jaké míry jsme vystaveni online sledování, ovlivňování a manipulaci.

Den za dnem se kouřová clona údajné neutrality, za kterou se platformy schovávaly, tvrdíce, že jsou pouhými zprostředkovateli informací, rozplývala. Bylo stále jasnější, že velké technologické společnosti by měly převzít odpovědnost za obsah, který pomocí algoritmů šíří ve veřejném prostoru.

Jejich odpovědnost explicitně stanovuje Zákon o digitálních službách (Digital Services Act, DSA), který byl poprvé předložen v prosinci 2020. Zákon je ústředním právním předpisem Evropské unie, jenž bude už zanedlouho upravovat způsob nakládání s obsahem na hlavních digitálních platformách. Ukládá jim povinnost odstraňovat veškerý nezákonný obsah a zároveň zaručuje, že svoboda projevu jejich uživatelů zůstane zachována. Rovněž se zabývá tím, jakým způsobem nám algoritmy určují, co se nám zobrazí a co ne.

V současné době se chystá rozhodnutí, na které velké platformy a vyhledávače se budou ustanovení Zákona o digitálních službách vztahovat ještě předtím, než letos na podzim vstoupí v obecnou platnost.

Poslední zásadní téma, které bude nová digitální legislativa Evropské unie upravovat, je nedostatek konkurence v daném technologickém odvětví. V průběhu posledních let vedly regulační orgány proti velkým online platformám důležitá řízení, jež v některých případech přispěly ke zvýšení povědomí veřejnosti o jejich nepřiměřené tržní síle.

Zákon o digitálních trzích

Protože se však digitální trhy stávají stále složitějšími, potřebovali jsme nové systémové nástroje, které by doplnily běžná antimonopolní opatření. A právě za tímto účelem vznikl Zákon o digitálních trzích (Digital Markets Act, DMA). Obsahuje seznam pravidel, jejichž cílem je zabránit takzvaným „gatekeeper“ platformám ve zneužívání svého postavení na digitálních trzích a umožnit přístup nových hráčů na trh.

Stejně jako Zákon o digitálních službách oficiálně formuluje povinnosti platforem vůči uživatelům, stanovuje Zákon o digitálních trzích jejich povinnosti vůči ostatním — často menším — aktérům na trhu. Díky němu bude trh s technologiemi živějším, inovativnějším a spravedlivějším prostředím.

Tento právní předpis jsme schválili v rekordně krátkém čase. Během jeho přípravy jsme dbali na to, aby naše práce nevycházela ze starosti o technologie, ale spíše o hodnoty. To je velmi důležité, protože zatímco se technologie stále mění, hodnoty přetrvávají.

Můžeme být náležitě hrdí, že se Evropa stala kolébkou technologické regulace v celosvětovém měřítku. A může nás také těšit, že podobné zákony vznikají v zemích, které sdílejí naše demokratické a humanistické hodnoty, proto nadále chceme spolupracovat s ostatními zeměmi v oblasti regulace a tvorby pravidel digitálního prostředí.

Rada EU a USA pro obchod a technologie, která vznikla v roce 2021, je jedním z prvních příkladů, jež dokládají, jak můžeme prohloubit mezinárodní spolupráci a zajistit, že technologie budou sloužit všem. Podobná partnerství jsme vposledku navázali s Indií, Japonskem, Singapurem a Jižní Koreou.

Demokracie potřebuje otevřený prostor, kde mohou lidé diskutovat, polemizovat, nesouhlasit a nacházet společná řešení. Donedávna jsme znali jen náměstí, sněmovny, univerzity a kavárny. Nástup internetu byl příslibem, že vzniká prostor celosvětového fóra.

Do cesty se však postavily velké platformy, které roztříštily naše diskuse do izolovaných, vzájemně si nenaslouchajících enkláv, a tím ohrozily naši demokracii. Úkolem občanů na celém světě je tyto zdi, které okolo nás platformy ve virtuálním i skutečném světě postavily, zbourat.

Z anglického originálu Tearing Down Big Tech’s Walls publikovaného internetovým magazínem Project Syndicate přeložil OTAKAR BUREŠ.