Všichni tady umřeme
Petr BittnerKaždá apokalypsa má své proroky i konzumenty. Václav Cílek nabízí lidem poutavý příběh, který však postrádá jakoukoli vizi a zanechává společnost v letargii vlastních strachů a předsudků.
Historie je plná mesiášů, kteří při sebemenším náznaku společenské krize neváhají věštit déšť radioaktivních kobylek plivajících ohnivé hvězdice ve tvaru hákových křížů. Každý z nich má i svoje věrné proroky, kteří s totálním nasazením interpretují všechny projevy jeho maniodepresivní psychózy jako předzvěst nadcházejícího kosmického zúčtování.
Šabtaj Cvi byl psychotik, který se v 16. století vyskytoval v Izraeli. Byl jedním z těch, kdo započali bohatou tradici dadaistické duchovní performance a nezřízeného konvertování ke všemu, v čem figuruje aspoň náznak taláru. Kdyby Šabtaj žil, byl by zcela nepochybně hostem Daniely Drtinové…
Příliv new age volnočasové apokalyptiky je nezastavitelný. Stále více lidí je schopno představit si snadněji konec světa, než sebemenší změnu v ekonomické distribuci: po probuzení prostě tak nějak očekáváte spíše asteroid než bezplatnou MHD.
Prodejci apokalypsy se mohli vždy spolehnout na druhou stranu mince svého řemesla — věrné konzumenty svých příběhů. Apokalyptická vize se i dnes konzumuje jako jakákoli jiná volnočasová kratochvíle. Defétismus je tak rozšířený, že se průměrný konzument apokalypsy fakticky kryje s průměrným člověkem vůbec.
Některé apokalyptické teorie operují s úspornými dávkami fantazie (všechno vybouchne, prohodí se magnetické póly), jiné se naopak fantazií udávily (Aštar Šeran zachrání vyvolené a odletí s nimi do souhvězdí Plejád, reptiliáni v tělech bankéřů a prezidentů zredukují lidstvo na 100 tisíc kusů).
Nastal o půlnoci 21. 12. 2012 armageddon? Jak pro koho. Pro celou řadu ezoteriků, kteří se nebyli schopní smířit s tím, že dvaadvacátého ráno musejí s opiovou kocovinou na poslední chvíli do Tesca pro dárky, nastal té noci „konec staré epochy a přechod do dimenze nového společného světa“. I podle Slavoje Žižka bylo mayské proroctví o konci civilizace pravdivé — 21. prosince dosáhlo video Gangnam Style jako první v historii jedné miliardy zhlédnutí.
Geolog Václav Cílek je svěží tváří epochy, ve které se namísto kolektivní multidimenzionální zkušenosti nezměnilo vůbec nic, a do níž infantilní západní společnost spořádaně přiskákala s bizarním korejským raperem.
"Šabtaj Cvik byl psychotik, který se v 16. století vyskytoval v Izraeli" je zcela v Cílkově duchu.
Stejně tak jeví se laciné zamáznout názory prof. Bárty přívlastkem "Babišův". Ať Babišův, nebo ne - pořád je to člověk, který umí arabsky do té míry, že tím jazykem ukládá pokyny dělníkům při archeologických vykopávkách. Člověk, který s těmi muslimy mluvil, a třeba si udělal nějakou představu o tom, jak přemýšlejí... .
Jasně, že oba nesou prázdné vyprávění - mýtus pro ty maloměšťáky, kteří si umí představit spíš konec světa než konec kapitalismu. Ale z článku trochu čouhá otázka: co autorovi vadí? To, že nám Cílek nese nějaké vyprávění? Nebo to, že jeho vyprávění nachází tolik posluchačů? (Zle řečeno : že tolik lidí naslouchá Cílkům, a tak málo lidí Bittnerům?)
Asi je to frustrující - představovat si změnu distribuce, a přitom si uvědomovat, že společnost raději dopřeje sluchu těm, kdo jí říkají, že taková změna je nemožná a vše spěje setrvačností ke kolapsu (či ztrátě komplexity, Bártovými slovy)
Nestojí za úvahu spíš otázka - pokud je Cílek pouhý geolog - zda by někdo neměl chodit do televize po Cílkovi, a z hledisek své odbornosti (jaké vlastně?) Cílkova vyprávění uváděl na pravou míru? Čím to, že se tací nenacházejí?
Pane Kovaříku, umím třeba anglicky, znamená to, že si umím udělat představu jak angličané přemýšlejí? Ne, umím si pouze udělat představu jak přemýšlejí jednotlivci, se kterými jsem mluvil. Takovéto zobecňování zavání esencialismem.
Samozřejmě to neznamená, že bych měl patent na pravdu - co se týče myšlení angličanů. Je to jen názor ; jeden z mnoha názorů. Ale nenechávat ten názor zaznít - to by snad ani nebylo slučitelné s demokracií. Chcete -li říci, že názor není relevantní, je potřeba přednést relevantní argument. Sprosté ocejchování jako "Babišův Bárta" mi v takovém případě rozhodně nestačí.
Pokud je chybou to, že někdo vysloví svůj názor (třebas nepřesný, nedostatečně fundovaný, v některých ohledech nepodložený... ) - kde je demokracie? Nebo připouštíte místo jen pro názory plně fundované a podložené. S tím dojdete jen k tomu, že právo na názor má pouze odborník - a laik smí pouze přijmout jeho závěry. Pěkně děkuji.
A pokud je chybou, že vyprávění nalézá své posluchače... . Vadí -li někomu moudrost pančovaná, měl by si dát tu (sisyfovsky zbytečnou) práci s oponováním a opravou dezinterpretací. Když pro nic jiného, tedy proto, že mediální svět nám tu názorové klima nejen zrcadlí, ale i deformuje. Takže pokud Cílkovo vyprávění vadí, je třeba jej uvádět na pravou míru, a / nebo vedle něj stavět vypravování jiná... . A nejlépe na mediální scéně.
Jenže to už se dostáváme k logice mediální scény, kdy ten, kdo je znám, je proto zván na scénu - a ten, kdo je zván na scénu, je proto znám. (A tak se na orloji objevují stále stejné figury.)
Ale proč tohle vytýkat zrovna Cílkovi? Kdyby jej nebylo, nenašla by si mediální scéna jiného vypravěče?
Když to zjednoduším, tak mi na Cílkovi vadí, že si hraje na proroka.
A nemluvím o zbytečné, sisyfovské práci, ono to opravdu nejde. Žvást tvářící se jako moudro je rychlý a míří k tomu, aby mu lidé věřili, nepotřebuje složité vysvětlování. Navíc bývá -- zvláště u Cílka -- provázen naléhavostí prožitku. Poctivý výklad je zdlouhavý, někdy musí jít proti srsti, nudí. Nic pro odpočinek a rozptýlení, který divák před obrazovkou hledá.
Panu Trampotovi - názor na základě rozhovoru se zaměstnanci ze Suché nad Mokrou... bych si klidně udělal. Nebo si myslíte, že si názor o Egypťanech nesmí udělat někdo, kdo tam neuspořádal sociologický průzkum a nesebral v něm 15000 dotazníků? I kdyby to Bárta udělal, napadli by to někteří pochybností, že vzorek nebyl dost reprezentativní.
A vadí Cílek jako prorok? Dívejte se na to tak, že jen vyplňuje volnou niku na trhu. Kdyby to nebyl Cílek, byl by to někdo jiný. Posluchači jsou. A vědci mají v naší společnosti k pozici proroka blíž než jiní - jsou totiž bráni jako ti, kdo mají hledat odpovědi na otázky, kdo mají znát... .
Když to vezmu cynicky, Cílek jako prorok nevypadá moc škodlivě - neburcuje davy k útoku na Bastillu, nechce střílet z Aurory. A nás může těšit i to, že v naší společnosti není povinné následovat.
Když však začal na prezidenta doporučovat ekonoma V. Dlouhého do role prezidenta ČR, zpozorněl jsem. Vždyť to byl, právě Vl. Dlouhý, který spolu s Klausem selhal a nezvládl transformaci ekonomiky. Mladší generace si na to už nepamatuje. Co dobrého za těch 8 let ve vysoké funkco udělal, dnes nikdo neví.
Právě Vladimír Dlouhý byl v letech 1989–1992 ministr hospodářství ČSFR.
Později, v letech 1992–1997, byl ministr průmyslu a obchodu ve vládě Václava Klause.
Přitom rok po vzniku Charty77, tedy v roce 1989, vstoupil do KSČ.
Bývalý disident Trevora ve svých pamětech uvádí, že Vladimír Dlouhý v roli stranického bosse (šéf komunistické buňky na pracovišti AV) si vzal na kobereček komunistu Miroslava Ransdorfa. Právě za to, že se tento disident s komunistou (!) Ransdorfem sešel. Tak agilní Dlouhý byl.
A dnes nám ho zase ČT ukazuje, protože se dostal na místo šéfa Hospodářské komory. Je otázka, zda zde hájí zájem ČR nebo Goldman Sachs.
Cílek opravdu negarantuje nic. A ČT tím, že dělá za peníze koncesionářů reklamu na jeho knihy (spolu s K. Fialovou) zřejmě přestupuje zákon.