Petr Robejšek, Vilfredo Pareto a civilizační hrozby
Jaroslav BicanV České republice přibyl nový think-tank. Mezi jeho hlavní představitele patří analytik Petr Robejšek, nebo geolog Václav Cílek. Institut 2080 má být reakcí na neschopnost politiků řešit výzvy, před kterými dnes stojíme. Čím je ve skutečnosti?
Analytik Petr Robejšek, geolog Václav Cílek, ekonom Pavel Kohout a další založili Institut 2080. Má se jednat o „myšlenkový trust“. S institutem zatím sympatizuje kolem padesáti osobností z akademické obce, byznysu a státní správy. Spojuje je prý společenská odpovědnost. Petr Robejšek sice odmítá, že by měli politické ambice, jejich cílem je politiky inspirovat, nikoli nahradit, podle týdeníku Euro už ale mezi byznysmeny sondují možnosti financování nové strany.
Malou záhadou je číslo v názvu institutu. Pokud hádáte, že odkazuje na rok 2080 ve snaze zdůraznit dlouhodobé vize Petra Robejška a dalších, vězte, že vysvětlení je nápaditější. Ve skutečnosti je v názvu think-tanku obsažena metoda práce, kterou chce institut používat. Jedná se o Paretův princip, kdy osmdesát procent důsledků pramení z dvaceti procent příčin. Robejškův institut se chce zaměřit na oněch dvacet procent příčin. Jednoduše řečeno, chce radit v tom podstatném.
Podle Robejška je rozhodující najít pětinovou menšinu rozhodnutí, institucí, pozic, situací nebo spojenců, kteří nám umožňují dosáhnout osmdesáti procent žádoucích výsledků. Petr Robejšek se už vyjádřil, že by se rádi stali společenským hnutím, které sjednocuje zájem o prospěch celé země a určitý způsob myšlení a jednání. Snad by to ani nebylo žádné hnutí, kdyby nenásledovalo nutné vymezení proti levici a pravici: Nezáleží na tom, zda řešení pochází zprava či zleva, musí ale prospět celé zemi.
Robejškův institut zatím nezveřejnil nic, co by napovídalo, čemu přesně se bude věnovat. Jeho hlavním tématem se zatím zdá být krize vládnutí.
„Procházíme krizí stylu vládnutí, která se projevuje jako neschopnost západních společností vypořádat se s výzvami, jež před ně klade přítomnost i budoucnost. Pozorujeme bezmoc politických elit tváří v tvář chaotickému světu — a jejich reakce je ta nejhorší možná. Snaží se uvěznit společnost do norem a pravidel, která sice usnadňuji její ovládání, ale škodí její úspěšnosti a ohrožují její demokratický charakter,“ napsal v textu Vstanou noví politici pro týdeník Reflex Petr Robejšek.
Institut 2080 je tak reakcí na neschopnost politiků řešit výzvy, před kterými dnes stojíme. Lze si domyslet, že do nich patří příliv migrantů, ohrožení energetických a jiných zdrojů, ale i další ekonomické a demografické změny, kterým čelíme. Můžeme je shrnout pod označení civilizační hrozby.
Docela dobře si můžeme představit, že mezi ně Petr Robejšek a spol. zařadí vše od úbytku pitné vody a ropy, přes střet s islámskou kulturou až po regulace zaváděné evropskou byrokracií a sociální stát. Institut 2080, i když to zatím explicitně neříká, svými Paretovými dvaceti procenty myslí právě tyto civilizační hrozby. Ty totiž podle zástupců institutu výrazně ovlivní směr, kterým se naše společnost vydá.
Důrazem na expertní řešení, která budou ve prospěch celé společnosti, vyzdvihováním společenské odpovědnosti a snahou překročit levicový a pravicový pohled na problémy se nový institut příliš neliší od Andreje Babiše a jeho ANO. Stejná je i touha být hnutím, byť vstup do politiky zatím odmítají. Hlavní rozdíl je v načasování a jiné situaci, do které Institut 2080 přichází. Z toho plyne jeho odlišné zaměření.
Andrej Babiš se vymezil proti celé politické elitě a stavu, do kterého Českou republiku přivedla. Zástupci institutu mluví o výzvách, kterým západní společnosti čelí a na něž politické elity (i ty české) nejsou schopné odpovědět. Petr Robejšek a spol. se snaží uchopit tato nová rizika a tváří se, že na ně nabídnou expertní odpověď, která bude ve prospěch celé společnosti.
Není důvod, proč by řešení, se kterými přijde padesát osobností, měla být stejně výhodná pro všechny. Jediné, co můžeme očekávat, je, že Institut 2080 tím, jak zmíněné výzvy zformuluje a jak na ně odpoví, podpoří bariéry mezi námi a světem venku, ze kterého k nám ony hrozby přicházejí. Namísto řešení civilizačních hrozeb, bez ohledu na to jak reálných, půjde nakonec spíše o to vytvořit hráz, která nás před nimi ochrání.
Ale ten samotný pojem "expertní řešení" skutečně stojí za zmínku. V podstatě se jedná o novou variantu klasické představy či víry, že všechny problémy lidstva a společnosti je nejlépe řešit prostě "věcně", racionálně, a tedy nechat věc odborníkům a expertům.
O iluzornosti takové nezaujaté diskuse jsem v poněkud jiné souvislosti právě psal v rámci diskuse "Život prožít, nikoliv přežít"; takže tady jenom konkrétně k tomu "expertismu".
První kámen úrazu je v tom, že jakmile jako nejvyšší prioritu prohlásíme "věcné" řešení problémů - pak to v důsledku znamená, že i člověka samotného pojímáme nakonec jenom jako věc. Jako něco, co nemá svou vlastní autonomii, své vlastní touhy - ale jako něco, co se má ochotně a pasivně přizpůsobit tomu, co pro něj určí experti jako prý "nejlepší řešení".
A za druhé a především: takovíto "experti" chtějí věci řešit racionálně - ovšem, tato jejich racionalita je v podstatě nevyhnutelně racionalitou právě jsoucího systému, jeho struktur a jeho hodnot. Jinými slovy, tato zdánlivě neutrální, věcná řešení mají pravidelně konzervativní, čili naprosto ne hodnotově neutrální charakter.