Zdál se mi sen. Byl jsem hybridem Marka Ebena, Daniely Drtinové a Barbory Kroužkové, a mým úkolem bylo rozcupovat tváří v tvář politologu Petru Robejškovi jeho koncepci. Na co jsem se ho ptal?

Řada levicově orientovaných lidí v posledních dnech jednomu ze zakladatelů Institutu 2080 s většími či menšími výhradami přitakává. Robejšek varuje svým naléhavým přednesem před zásadním zlomem, ke kterým západní svět spěje. Levici může imponovat jeho kritika konzumního fetišismu, oligarchických poměrů v USA, propagace občanského příjmu, decentralizace výroby a nerůstu nebo jeho volání po zdanění finančního kapitálu jako jedné z cest z krize kapitalismu.

Přesto bychom se měli mít na pozoru před agendou, kterou se Robejšek pokouší v dezintegrovaném politickém prostředí mimo levici a pravici nastolovat. Robejškův krásný nový svět bezpečnosti a spravedlnosti se totiž chystá být bezpečným a spravedlivým na úkor celých skupin…

Jednou takovou skupinou jsou všichni, kdo odmítají bezvýhradně přijmout sadu „západních hodnot“, druhou pak dekadentní liberálové, kteří se podle Robejška utopili v bezedném pojmu tolerance. Jeho institut nabízí školení, jak v podobných univerzálních kategoriích neutonout.

Takové vymezení trpí dvojím dost zásadním problémem. Zaprvé, žádný oficiální rejstřík „západních hodnot“ neexistuje. Pokud bychom se ho přeci jen chtěli nějakým způsobem dopídit, museli bychom patrně vycházet z klíčových úmluv, které jsou v západních zemích platné. Dospěli bychom pak k pojmům, jako je demokracie, nedotknutelnost soukromého vlastnictví či svoboda náboženského vyznání.

Pokud vezmeme v potaz, jakým imigrantům Česká republika čelí, museli bychom se Petra Robejška zeptat: Kterou z těch hodnot průměrný syrský či eritrejský migrant nectí, a jak to o něm Petr Robejšek ví? Demokracie nemůže u někoho prostě předpokládat trestnou činnost, natož pak na základě tak absurdní náhody, jakou je místo narození.