Nikoliv, neinspiroval jsem se duchem nedávného sněmu ANO. Ani se nedomnívám, že by Andrej Babiš byl bytost nadpřirozená, jak si myslí dnes místopředsedkyně hnutí a starostka Prahy 10 Radmila Kleslová. Jen si po těch dvou letech intenzivního a trpělivého antibabišismu myslím, že je na místě poukázat i na pozitivní stránky vstupu tohoto miliardáře a „postdemokrata“ do politiky.

Předně — a kdo mne zná, tak ví, že jsem to říkal vždy — budiž řečeno, že náš problém se nejmenuje Andrej Babiš a jeho hnutí, ale to, co ve společnosti umožnilo jeho úspěch. Česká politika nesla všechny znaky insolvence od roku 2009 a po nástupu politických projektů TOP 09 a Věci veřejné bylo zřejmé, že cena klesla hodně nízko.

Nejde jen o politiku jako takovou, výkony Nečasovy vlády či její úděsně trapný konec. Jde o celkovou rezignaci elit na budování státu a jeho institucí, a naopak triumf populismu a „pachatelů Dobra“. Vrcholem bylo, když zemí začal objíždět výstřední zbohatlík Karel Janeček, jehož podnikání je na hraně trestnosti, a před plnými sály lidí ještě v opojení začal kázat o morálce.

Andrej Babiš, který vždy po politice toužil a s politiky a politikou pracoval, jen využil příležitosti. Když viděl, jak lehce uspěl Miroslav Kalousek s TOP 09 či Vít Bárta s Věcmi veřejnými, jeho podnikatelský instinkt a přirozený cynismus věděl, že levněji už nebude. Vstoupil na trh, nakoupil a sfoukl tak poslední pel nevinnosti z české demokracie a pořádně si na ní zařádil. A za to, že mnoha lidem otevřel konečně oči, že je donutil začít přemýšlet jinak a nazývat věci pravými jmény, je třeba mu poděkovat.

Předtím, než si začal užívat s českou politikou, provedl to samé s velkou částí českých médií a novinářů. Mnozí ještě předtím, než si je koupil i formálně, byli jeho už mnoho let. Ti mu, všechna čest, až na výjimky zůstali věrní i dnes. Znalí jeho jadrné mluvy a specifického jednání věděli, že když přetrpí jeho nadávky a ponižování, být součástí Impéria je vztah s nenulovým, plusovým výsledkem.

Přímým vstupem do mediálního byznysu Andrej Babiš sice nenávratně zničil poslední zbytky důvěry mnoha lidí v média, ale — ruku na srdce — ti kritičtější z nás jsou mu za to vděčni. Otevřel tím totiž cestu pro vznik mnoha jiných projektů a zároveň prostor pro opravdu svobodnou žurnalistiku.

Jakkoliv se to dnes ještě zdá předčasné, pozitivní vliv má Andrej Babiš i na politické instituce, včetně politických stran. Po dlouhé době jsem třeba zase slyšel některé české politiky říkat rozumné věci. Sice ze strachu, z donucení, ale Pánu Bohu díky za ty dary! Pokud se Andreji Babišovi podaří donutit demokratické politické strany ke spolupráci, k hledání dohody a důvěře, bude to velký, jakkoliv nechtěný, odkaz pana miliardáře.

Budou-li se demokraté napříč Sněmovnou schopni dohodnout nikoliv na zpřísnění, ale zpřesnění zákona o střetu zájmů tak, aby špásování s mocí pro příštího mocichtivého oligarchu nebylo tak jednoduché, bude to vynikající. Oblastí, kde by se pod náporem a hrozbou nástupu nějakého příštího Andreje mohli a měli demokraté dohodnout, je samozřejmě spousta, ale nemusí zatím pršet, stačí, když bude kapat.

A v neposlední řadě budiž Andrejovi díky za to, jak bravurně odmaskoval Rekonstrukci státu. Pachatelé Dobra vždy stáli na začátku všech společenských katastrof, protože ve svém nadšení byli schopni nadchnout a přesvědčit lidi k naprostým blbostem, což samozřejmě věděli ti, co je financovali a pak se na nich vyvezli k moci. Škoda jen, že je jich tu ještě tolik a asi si teď budou dávat větší pozor. Ale jak už říkal Napoleon Bonaparte: „Když nepřítel dělá chybu, netřeba jej vyrušovat!“