Když jsem před volbami 2013 psal pro Deník Referendum sérii článků o fenoménu politické divize Agrofertu v podobě hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše, měl jsem v plánu ještě jeden díl, na který se — bohužel — již nedostalo.

Při objíždění jeho mítinků, předvolebních akcí a při vyhodnocování celé kampaně vůbec mi totiž čím dále tím více docházelo, jakou nenahraditelnou roli hrají v nájezdu Andreje Babiše na politickou moc lidé typu Martina Stropnického či Jiřího Zlatušky. Někdo je nazval zjednodušeně a dost nepřesně „plyšáky“. Omyl — oni byli a jsou klíčoví a především aktivní spolupachatelé Babišova úspěchu v politice.

O tomto víkendu se bude konat sněm hnutí ANO, kde se očekává, zda alespoň dojde k pokusu o jeho „deagrofertizaci“, tj. zda oni „plyšáci“ najdou dost odvahy k tomu, aby se alespoň slovem odchýlili od povinného optimismu a chvály pana majitele.

Myslím, že nikdo moc vážně nepředpokládá, že by se v podstatě valná hromada politické divize Agrofertu jakkoliv odchýlila od předem nalinkovaného programu. Andrej Babiš nenechal nikoho na pochybách, že má předsjezdové události pevně v rukou a případným rebelům odstraněním ministryně spravedlnosti Heleny Válkové vyslal jasný vzkaz.

Lidé, které v průběhu roku 2013 Andrej Babiš „nakoupil“ pro svůj pochod za mocí, dnes ani dost dobře nemohou ještě sami z „firmy“ vystoupit. Právě proto, že si moc dobře uvědomují svůj aktivní podíl na úspěchu politické divize Agrofertu.

Třeba takový Jiří Zlatuška, poslanec ANO, kterého nedávno málem odvolali z čela školského výboru Sněmovny: když na mítincích na Andreje Babiše nepříjemně dotírali s dotazy ohledně jeho spolupráce s StB a Babiš pomalu ztrácel nervy, srdnatě vystoupil Zlatuška, přihodil příběhy o disidentské minulosti své rodiny a autoritativně prohlásil, že on Babišův svazek četl a jak zná práci StB, je to zcela jistě zfalšované.

Přitom lidem, kteří opravdu o Babišově minulosti něco věděli, muselo být naprosto jasné, jak strašlivě pan profesor plácá, a to vše jen proto, aby si vysloužil přízeň pana majitele. Zlatuška se prostě chtěl strašně moc opět vrátit do politiky a byl ochoten výměnou za tuto šanci i veřejně lhát. Těžko od takového člověka nyní čekat, že bude za hrdinu. Možná se přidá, ale zcela jistě nebude první.

Podobnou roli na předvolebních představeních a následně i v médiích sehrával Martin Stropnický. Ten taktéž zjemňoval svojí hereckou autoritou a umem nepříjemné a vyostřené chvilky, ke kterým tu a tam na setkáních s lidmi docházelo. Jeho přínos byl v tom, že když se Babiš začal vytáčet a na nebohého občana už už mělo mířit peprnější slovo, Stropnický sehrál nějakou tu scénku na nechápavého herce a odvedl pozornost jinam.

V rozhovorech pro média pak začal jako první relativizovat komunistickou minulost Babiše tím, že byli i slušní komunisté a hlavně že mu dělají větší problémy než bývalí komunisté ti zbohatlíci, co se drze po Praze prohánějí v drahých autech. Moc pěkná a užitečná role, za níž se možná jednou bude doma u krbu s Kordulkou stydět, ale zatím ještě určitě ne.

Velkou úlohu sehráli v Babišovově úspěchu i různí bývalí disidenti jako Hana Marvanová či tzv. protikorupční aktivisté, kteří přispěli masivně k vykreslení posledních dvaceti let jako promarněné šanci a „ukradené revoluci“. Faktem je, že na rozdíl od typů lidí, jako je Jiří Zlatuška či Martin Stropnický, měli či budou mít brzy odvahu se vůči tomu, co hnutí ANO páchá na české politické mapě, vymezit.

Smutné na celé věci je, že se stále najde dost lidí, kteří jsou ochotni se na tvorbě pozitivního image a relativizaci nedemokratické podstaty politické divize Agrofertu podílet. Ať již je to Jan Keller, který se těší z toho, že ANO rozbilo voličskou podporu ODS a TOP 09 či Václav Bělohradský, který se jal úkolu Andreje Babiše myšlenkově kultivovat. Nepřál bych jim slyšet ten hurónský smích v průhonické Sokolovně.