Popravdě řečeno, podobnou úvahu bych klidně přenechal některému z novinářů, ale za a) médií, na něž nemá vlastnický nebo inzertní vliv předseda ANO už nezbylo zase tolik a za b) jedná se o našeho vládního a koaličního partnera, se kterým jsme si v současné Poslanecké sněmovně tak trochu zbyli, pokud chceme pro zemi něco reálného udělat (minimálně stabilitu a zlepšení pověsti vlády dovnitř a navenek) a nechceme se při tom kompromitovat spoluprací s ODS či TOP 09 (s Úsvitem ANO sice od počátku koketovalo a navrhovalo ho nesměle jako partnera místo KDU-ČSL, ale myslím, že už je to snad přešlo).

Nechci až na jednu výjimku polemizovat s útoky na ČSSD, ke stranickým sjezdům bohužel takové věci patří, a když nemáte lidem moc nového co říci a volby jsou předem domluvené, můžete vyplnit ty dva povinné sjezdové dny alespoň mediálně lechtivou kritikou koaličního partnera, který je současně váš poslední silný politický soupeř. Jde mi spíše o to, kam se náš koaliční partner svým sněmem posunul a co to může znamenat pro budoucnost vlády a také naší demokracie.

Takže jen ta jedna výjimka. Předseda ANO se otřel o minulost ČSSD. Minulost sociální demokracie je dlouhá, těžko říci, kterou část měl na mysli. Sociální demokracie bojovala za všeobecné volební právo a osmihodinovou pracovní dobu, byla jednou ze tří klíčových opor meziválečné demokratické Masarykovy a Benešovy první republiky, bojovala proti nacismu a komunismu, sociální demokraté umírali v nacistických i komunistických kriminálech, včetně dvou svých předsedů Hampla a Laušmana, po roce 1989 přivedla sociální demokracie naši zemi do NATO a Evropské unie a ještě při tom stihla napravit alespoň část problémů, způsobených privatizací podle Václava Klause.