0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Radek Batelka

RB
Profese: IT
E-mail: batelka.radek@gmail.com
Tou stručnou formulací jsem měl na mysli fakt, ukončování mezinárodních smluv je proces, který se řídí Vídeňskou úmluvou o smluvním právu z r. 69. V jeho rámci mohou smluvní strany podávat námitky a ty se nějak vypořádávají. A dále že z ústavy (čl. 10) má mezinárodní smlouva při konfliktu se zákonem vyšší právní platnost.

Z toho podle mne vyplývá, že jednak není možno v referendu požadovat národní zákon, který by byl v rozporu s mezinárodní smlouvou (resp. by to nemělo význam). Bylo by naopak potřeba (a to jistě možné je) požadovat iniciaci procesu odstoupení od smlouvy. Vzhledem k vyšší právní platnosti smlouvy bych však zároveň od takového referenda očekával požadavek na vyšší sílu většiny, než u běžného referenda o přijetí národního zákona.
Pozn.: Je to hypotetické, obecné referendum o přijetí zákonů na základě iniciativy zatím bohužel nemáme. Jsem jeho zastáncem, za podmínek určité politické kultury v zemi. Je však potřeba vidět, že je to komplexní otázka a nezjednodušovat ji na "cokoli si lid zrovna přeje, musí dostat".
Poslední pokus o vysvětlení pro pana Ruska. Nenapsal jsem řeč na uvedení pana Robejška do síně slávy, abych bilancoval jeho život a chválil zásluhy. Napsal jsem konkrétní kritiku jeho konkrétních argumentů, neboť v otázce přímé demokracie masivně klame veřejnost. Tak se kritika píše. Vezme se argument a ukáže se, v čem je zavádějící, v čem je fakticky vadný a podobně.

Vysvětluji ta konkrétní tvrzení, která jsou podle mne nepravdivá a manipulativní. Není to posudek na Robejška, proto se nevěnuji jeho tvrzením, kde problém nevidím. Je to čistě věcná záležitost, nějaké přátele a nepřátele v tom hledáte zbytečně a nejspíš to nebudu já, o kom to něco vypovídá.

Když například Robejšek dokazuje svoji tezi lidu moudřejšího expertů odkazy na konkrétní literaturu a studie, ukazuji citacemi přímo z těchto zdrojů, že jeho interpretace je nepravdivá a silně manipulativní.

Kdybyste na mě doopravdy reagoval jako já na Petra Robejška, tak tu nebudete psát osobní invektivy a obecné emotivní dojmy, ale vezmete moje konkrétní tvrzení a budete dokazovat, že a v čem se mýlím. To by mělo i smysl číst.
Pane Rusku, ujasněme si pár faktů, bez kterých nemá debata smysl. Pokud chcete s něčím polemizovat, vítám to. Je ale naprosto neproduktivní odejít od věcných argumentů k osobním. Nikde jsem nenapsal, že koriguji Robejškovy teze proto, že bych byl vzdělanější, odbornější, zkušenější, s lepší životní praxí a už vůbec ne starší.

Když jste vypsal seznam mých hodnocení konkrétních Robejškových tvrzení a zároveň si stěžujete na absenci argumentů, možná jste přehlédl, že jsem každé tvrzení podrobně rozebral a vysvětlil PROČ ho takto hodnotím.

Domluvme se taky prosím, že výmluva na “názor” tam, kde jde o doložitelnou nepravdu, se nehodí do slušné společnosti. Díky.
Díky za reakci, pane Poláčku. Organizace společnosti jistě nemá jedno jediné “správné” řešení a někdy i protichůdné názory mohou mít rozumné opodstatnění. Nicméně jsou i témata, kde lze rozlišovat pravdivé argumenty od nepravdivých.

Nikde například neříkám, že lid je kompetentnější řešit složité problémy, než profesionální experti. Lid je podle mne kompetentní rozhodovat o politických otázkách, které stojí na konci expertního posuzování. Poslanec ani občan není kompetentní určit například statistickou pravděpodobnost havárie jaderné elektrárny. To je doménou expertů. Poslanec i občan je však kompetentní posoudit, jestli je pro něj riziko 1/1 000 000 000 přijatelné, či nikoli.

S trestem smrti je to složitější. Myslím, že spíše potvrzuje tezi o významu ústavy a právního státu pro demokracii. Zákonodárci - a tedy ani občané v referendu - většiny evropských zemí nemohou hlasovat o zavedení trestu smrti bez porušení podstatných ústavních náležitostí jednotlivých zemí. Jsou totiž signatáři mezinárodních dohod, které trest smrti zapovídají. V ČR jde především o Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (http://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/04/zruseni-trestu-smrti.pdf).

Souhlasím, že v běžné populaci je často vyšší touha po trestu smrti, než mezi zákonodárci. Namátkově si ale vybavím 3 případy, kdy lidé naopak v referendu trest smrti zrušili:

1914 Oregon, zrušen v referendu (1984 - znovu zaveden v referendu)
1916 Arizona, zrušen v referendu (1918 - znovu zaveden v referendu)
2001 Irsko, zrušen ústavním dodatkem schváleným v referendu

Obecně je však trest smrti otázka týkající se základních lidských práv a proto ji považuji za téma, které by nemělo být určeno k politickému rozhodování - měl by být ústavně zapovězen.

Chápu tu námitku, že ústava není absolutním garantem práva a demokracie, pokud se většina rozhodne ji nerespektovat. Je to však asi maximální dostupná formální pojistka. Souhlasím ale, že k demokracii jsou kromě formálních institucí potřeba i demokraté.

Robert Dahl, profesor politologie z Yale, ve své knize O demokracii poukazuje na to, že v pro demokracii velice příznivých podmínkách na znění ústavy příliš nezáleží a ve velice špatných podmínkách demokracii nezachrání sebelepší ústava. Pro nás jsou však důležité ty případy mezi:

“V zemi, kde podmínky [pro demokracii] nejsou ani vysoce příznivé, ani vysoce nepříznivé, ale smíšené, a demokracie je tam sice ohrožena, ale nikoli bez šancí, může na znění ústavy záležet velmi mnoho. Stručně řečeno … může dobře sestavená ústava pomoci demokratickým institucím přežít, zatím co špatně napsaná ústava se může podílet na zhroucení demokratických institucí.”

Souhlasím se zmínkou o změně trestnosti homosexuálního styku v Německu pod (rámcově) stejnou ústavou. Ani ústava samozřejmě není neživotný dokument. Její výklad je ovlivněn společenským kontextem a vyvíjí se. Je však ze všech právních norem relativně nejstabilnější.

Naopak nesouhlasím s tvrzením, že ústavní omezení demokracie je nedemokratické. To je opakování toho Robejškova podvodu. Slovo demokracie jistě znamená různé věci v různých místech a časech. Pokud se bavíme o demokracii dnes a v Evropě, nemůžeme předstírat, že je řeč o politickém systému starověkých Athén, kde to slovo asi vzniklo. Tam mimochodem do demokracie patřilo i vybírání úředníků losem. Dnes demokracii definujeme jinak. Viz např. sociolog politiky Larry diamond, specialista na studium demokracie (http://web.stanford.edu/~ldiamond/iraq/WhaIsDemocracy012004.htm):

Za demokracii považujeme systém vlády se čtyřmi klíčovými náležitostmi:
svobodné volby
aktivní účast občanů v politice a občanském životě
ochrana lidských práv všech obyvatel
právní stát

Redukovat demokracii na hlasování a vládu většiny v odkaze na staré Řecko je argumentace, která nepatří do společenské debaty, ale do historické studie. Redukovat ji z
jazykového důvodu je jako tvrdit lidem, že butterfly není motýl, ale létající máslo.
Je příznačné, že tuto dlouhou diskusi nevyvolaly nějaké objevné myšlenky v příspěvku paní Válkové, ale úvaha, jestli podobné texty na stránky DR patří. Osobně si myslím, že nikoli. Očekávám zde věcné texty a analýzy, vedoucí k zamyšlení a novým pohledům. Nechápu, proč po excelentním článku Jakuba Patočky Prvních sedm případů Miloše Zemana, vydává DR tento emocionální příspěvek paní Válkové, ve kterém není nic navíc, spíše naopak. Já v něm tu "stylistickou lehkost a argumentační eleganci", jak píše výše právě Jakub Patočka, nevidím.

Používat v kritické publicistice ironii a humor je velice obtížné a málokdo udrží věcnou rovinu a nesklouzne k irelevantním osobním útokům, které pak diskreditují i případné věcné argumenty. Vlastně tu neznám kromě Jana Kellera nikoho, kdo by to dlouhodobě zvládal.

Článek paní Válkové je běžný emocionální projev, kterých jsou plné sociální sítě a nejde v nich ani tak o fakta a nějakou analýzu, ale o to sdílet postoj s podobně smýšlejícími a vzájemně se "likovat" a utvrzovat ve svém postoji. Proč tohle ale přenášet na stránky DR? Je to jen voda na Zemanův mlýn paušálního zesměšňování hloupých českých novinářů.