Novým rakouským prezidentem bude dvaasedmdesátiletý profesor ekonomie a veřejný intelektuál, bývalý sociální demokrat a poté mnohaletý předseda rakouských Zelených, jenž ovšem kandidoval na prezidenta jako nezávislý, Alexander Van der Bellen. Rozhodli o tom účastnici druhého a finálního kola přímých voleb, ve kterém zvítězil Van der Bellen nad pětačtyřicetiletým nominantem posthaiderovské Strany svobodných Norbertem Hoferem.

Rozdíl podpory obou kandidátů byl nakonec velmi těsný — přibližně 31 tisíc hlasů z 5,5 milionu, tedy ani ne jedno procento. Konečný výsledek proto mohl být oznámen až v pondělí — po sečtení menší části volebních lístků, jež nebyly odevzdány v nedělí 22. května ve volebních místnostech, ale dorazily poštou.

„Hofer zvítězil nečekaně velice v prvním kole s více než 35 procenty hlasů. Van der Bellen jich získal o 14 procent méně, avšak před druhým kolem se na favorita dotáhl (...) Důsledné analýzy voleb teprve přijdou. Zřejmé je ale, že rakouská společnost zůstává rozdělena (...) Polovina hlasovala pro Rakousko otevřenější, druhá polovina naopak pro Svobodné (...), třebaže právě Hoferova strana tvoří v Rakousku krajní pravici,“ hlásila do pondělního vysílání BBC Katya Adlerová, odpovědná analytička stanice.

Proevropský, liberální, aktivní

Pozorovatelé připomínají, že i když byl v letošních prezidentských volbách hlavním protestním kandidátem Hofer, vymezoval se i Van der Bellen jak vůči stávajícímu chodu země, tak kupříkladu vůči politice EU. Podle svých předvolebních slibů by měl být prezidentem viditelnějším, kritičtějším, lidem bližším a aktivnějším, než byl dosluhující Heinz Fischer.

Nejvýraznějším závazkem Van der Bellena je přitom hájit soulad celkového chodu státu s evropskými hodnotami a rakouskou ústavou, který může dle nastupujícího prezidenta vyústit i do situace, v níž Van der Bellen odmítne jmenovat kancléřem předsedu Svobodných Heinze-Christiana Stracheho, a to i když hadierovci vyhrají volby. Dle Van der Bellena totiž deklarované záměry Svobodných právě ústavě a evropským hodnotám odporují.

„Prezident je povinován dbát na dodržování ústavy a má k tomu mandát z přímých voleb. Kancléř naproti tomu přímo volen není, je až jmenován (...) a to právě prezidentem. Nejde tedy o něco automatického, je to odpovědné rozhodnutí,“ vysvětloval Van der Bellen svůj přístup v jedné z předvolebních diskuzí.

Čerstvě zvolená hlava Rakouské republiky chce dále usměrňovat rakouskou politiku tak, aby se věnovala méně tradičním tematickým šablonám a konfliktům jednotlivých stran a více problémům, které pociťuje jako nejpalčivější většina lidí. Zároveň chce být garantem, že Rakousko zůstane pevnou součástí Evropské unie a otevřenou solidární zemí, která vnímá i problémy současného světa a příspívá k jejich řešení.

Van der Bellenův soupeř Norbert Hofern sliboval rovněž být blíže lidem a jejich problémům, přičemž pozorovatelé připomínají, že oba kandidáti se snažili i takto distancovat od stran neoblíbené velké vládní koalice. V otázkách vztahu k zahraničí však Hofer hásal nutnost nadřazovat zájmy a potřeby Rakušanů světovým problémům, zájmům a potřebám zbytku společenství i společné politice EU — pověstnému Bruselu —, zatímco Van der Bellen zůrazňoval pozitiva společného postupu.

Změna režimu?

Rakouský spolkový prezident má z tradice spíše ceremoniální postavení a dosavadní hlavy státu tuto tradici respektovaly. De jure má ovšem velké pravomoci a jelich důsledným uplatňováním může rozhodovat i o délce působení jehotlivých parlamentů či vlád. Podle znalců však Van der Bellen takto daleko zacházet zřejmě nebude.

Ačkoliv i expředseda Zelených přistupuje k současné rakouské politice, jak už uvedeno, kriticky, jeho vztah k sociálním demokratům a lidovcům, tedy tradičním vládním stranám, je méně vyhrocený než Hoferův. Znalci tak očekávají, že bude prezidentský úřad vykonávat podobně jako například stávající německý prezident Joachim Gauck, tedy spíše jako státní notář a morální autorita, který každodenní politiku komentuje a usměrňuje, ale nevstupuje do ní soustavně s vlastní agendou, jako to dělá například v ČR Miloš Zeman.

Norbert Hofer sliboval být v daných ohledech ještě daleko aktivističtější a zavazoval se, že pokud nebude vláda dělat politiku, kterou on považuje za rozumnou, podnítí předčasné volby.

Zkušení pozorovatelé ovšem zároveň varují, že fakt, že se do druhého kola nedostal žádný z nominantů tradičních vládních stran, i relativně stejná podpora pro kandidáta Zelených a nominanta haiderovské pravice naznačují touhu většiny Rakušanů po opravdu zásadní změně politiky. A pokud na ni zástupci tradičních stran nezareagují dostatečně, vyhrají Svobodní s přehledem příští parlamentní volby, které jsou v rakouském politickém systému mnohem důležitější.

Debata nad příčinami

Debata nad faktory, které ovlivnily výsledek prezidentské volby, se v Rakousku zaměřuje zejména na dvě rámcové otázky. První otázkou je, jak je možné, že do druhého kola voleb postoupili letos s tak velkým náskokem kandidáti radikálnějších stran, a co to vypovídá o současné situaci v zemi. Druhá z otázek pak zní, jak je možné, že Van der Bellen Hofera nakonec porazil, a to i přes ohromný 14procentní rozdíl v prvním kole.

Hlavní část diskuze nad debaklem kandidátů tradičních stran proběhla už na přelomu dubna a května a v DR jsme se jí věnovali zde. Z postřehů, které se objevily v posledních týdnech, se patří připomenout ještě fakt, že Alexander Van der Bellen byl před volbami v Rakousku výrazně známější postavou než prezidentští nominanti sociálních demokratů a lidovců. Norbert Hofer pak zase dokázal dle relativní shody analytiků mimořádně umně vzbudit u nespokojených Rakušanů dojem „já vám rozumím“ a spojit tradiční kritiku EU a vládního přístupu k nezaměstnanosti s aktuálními odsudky zavádění registračních pokladen či nekompatibilní politiky různých úrovní státu při zvládání uprchlické krize.

Druhá diskuze, totiž debata nad příčinami vyrovnání velkého rozdílu mezi kandidáty z prvního kola a konečné Hoferovy porážky Van der Bellem, naopak teprve začíná a je obtížné určit váhu jednotlivých faktorů. Zde tedy zatím alespoň bodově ty z příčin, které se objevují v debatách nejčastěji:

• chytře zvolený styl Van der Bellenovovy kampaně umožňující oslovit mladé i starší, zastánce změny i starých pořádků,
• vstřícnější projev Van der Bellena snažícího se v rámci možností spíše spojovat než rozdělovat, a to s poukazem na nutnost věcné debaty, 
• úspěšná protihaiderovská mobilizace středu a levice podpořená 72porcentní účastí,
• scelení liberálního hlasu, který se rozdělil v prvním kole mezi Van der Bellena a třetí nejúspěšnější kandidátku Irmgard Grissovou,
• soustavné Hoferovo stavění se do pozice hlasatele utlačovaného názoru, které je pro rakouské Svobodné typické, ale v souboji jeden na jednoho působí falešně,
• efekt Kern, totiž výměna přesluhujícího kancléře Faymanna za mladšího Christina Kerna, který se hned po nástupu vymezil vůči dosavadnímu vládnutí, a připravil tak hlas pro Hofera o část protestního obsahu,
• disciplinovanější výkon Van der Bellena v debatách (Van der Bellen se nenechal vyprovokovat k debatě o populistických argumentech Svobodných, zatímco Hofer se naopak několikrát zapomněl, jednou se dokonce neurvale ohradil na moderátorku, což zásadně poškodilo jako image věčně usměvavého gentlemana),
• nejednoznačnost některých Hoferových postojů ostře kontrastující s razantním stylem, jimiž je prezentoval.

Podobně Hofer sliboval, že „všichni uvidí, co vše je možné s prezidentskými pravomocemi (na vládní politice) změnit“. Současně se však dušoval, že dané nástroje použije až jako poslední možnost. A dále si například liboval, že v Rakousku není fašistická strana typu řeckého Zlatého úsvitu, sám se pak ale na přímý dotaz odmítl označit za antifašistu.

To vše spolu s kandidátovým nejasně ohraničeným pangermánstvím, oceňováním maďarské vlády a zároveň narážkami na kriminální sklony maďarských gastarbeitrů či souběžným vyzdvihováním švýcarské přímé demokracie a osvícenského absolutismu Josefa II. mohlo dle analytiků část voličů zviklat. Při vítězství o 31 tisíc hlasů přitom rozhodovaly vskutku detaily.

Demografické aspekty a zajímavosti z kampaně

Alexandera Van der Bellena volili výrazně méně muži než ženy (40:60 procentům), Norbeta Hofera naopak. Van der Bellen zvítězil jednoznačně také u vzdělanějších voličů a v devíti z deseti největších měst. Hofer si udržel jasnou převahu u manuálně pracujících, u řadových zaměstnanců a u obyvatel venkova.

Kampaň před druhým kolem voleb jinak byla více negativní než před prvním. Oba kandidáti otevřeně pracovali s nespokojeností podstatné části Rakušanů se směřováním státu i EU. Oba se také prezentovali zároveň jako „menší zlo“.

Van der Bellen dokonce žádal o podporu vysloveně ty, „kdo ho nemají rádi, ale Hofera nesnáší ještě více“. Hofer zase varoval před nástupem Van der Bellena jako před érou „zeleného fašistického diktátora“.

↗

Volební bašty kandidátů v grafice listu Der Standard. V modrých regionech vyhrál Hofer, v zelených jeho protivník. Čím tmavší barva, tím větší podpora. Repro DR

Dalším specifikem kampaně před druhým kolem byl fakt, že téměř všechna rakouská nebulvární média přestala po překvapivém výsledku prvního kola zveřejňovat předvolební průzkumy. Podle šetření, která se objevila v bulváru, měl přitom vyhrát i druhé kolo Norbert Hofer, a to v poměru 51-53:49-47.

Naprostým unikátem v rakouských podmínkách se pak konečně stala i jedna nemoderovaná debata, v níž se kandidáti střetli před kamerami soukromé televize ATV. Znalci se shodují, že pokus nebude zřejmě po dlouhou dobu opakován, jelikož diskuze se po několika desítkách minut zvrhla ve vyhrocenou hádku a u publika jen zvýšila obecné rozčarování z politiky.

Další informace:

Der Standard Präsidentenwahl: Das Endergebnis im Detail

Der Standard Liveticker: Reaktionen zur Wahl von Alexander Van der Bellen

Die Presse Live-Ticker: Van der Bellen wird Bundespräsident

Die Presse Interaktive Grafiken: Wer wählte wen, wann, und wie oft?

BBC News Austria far-right narrowly loses poll, Van der Bellen elected president

BBC News Presidential poll splits Austria, divides Europe

The Local - Austria All you need to know about Austria's new president

The Local - Austria Left-winger van der Bellen wins Austrian presidential election

WienerZeitung.at Der Tag danach: Warten auf die Wahlkarten

The Guardian Beaten but not broken, Austria’s far-right will come back for more

The Guardian Norbert Hofer: is Austria's presidential hopeful a 'wolf in sheep's clothing'?

The New York Times Austria’s Election Is a Warning to the West