Novým rakouským prezidentem bude dvaasedmdesátiletý profesor ekonomie a veřejný intelektuál, bývalý sociální demokrat a poté mnohaletý předseda rakouských Zelených, jenž ovšem kandidoval na prezidenta jako nezávislý, Alexander Van der Bellen. Rozhodli o tom účastnici druhého a finálního kola přímých voleb, ve kterém zvítězil Van der Bellen nad pětačtyřicetiletým nominantem posthaiderovské Strany svobodných Norbertem Hoferem.

Rozdíl podpory obou kandidátů byl nakonec velmi těsný — přibližně 31 tisíc hlasů z 5,5 milionu, tedy ani ne jedno procento. Konečný výsledek proto mohl být oznámen až v pondělí — po sečtení menší části volebních lístků, jež nebyly odevzdány v nedělí 22. května ve volebních místnostech, ale dorazily poštou.

„Hofer zvítězil nečekaně velice v prvním kole s více než 35 procenty hlasů. Van der Bellen jich získal o 14 procent méně, avšak před druhým kolem se na favorita dotáhl (...) Důsledné analýzy voleb teprve přijdou. Zřejmé je ale, že rakouská společnost zůstává rozdělena (...) Polovina hlasovala pro Rakousko otevřenější, druhá polovina naopak pro Svobodné (...), třebaže právě Hoferova strana tvoří v Rakousku krajní pravici,“ hlásila do pondělního vysílání BBC Katya Adlerová, odpovědná analytička stanice.

Proevropský, liberální, aktivní

Pozorovatelé připomínají, že i když byl v letošních prezidentských volbách hlavním protestním kandidátem Hofer, vymezoval se i Van der Bellen jak vůči stávajícímu chodu země, tak kupříkladu vůči politice EU. Podle svých předvolebních slibů by měl být prezidentem viditelnějším, kritičtějším, lidem bližším a aktivnějším, než byl dosluhující Heinz Fischer.

Nejvýraznějším závazkem Van der Bellena je přitom hájit soulad celkového chodu státu s evropskými hodnotami a rakouskou ústavou, který může dle nastupujícího prezidenta vyústit i do situace, v níž Van der Bellen odmítne jmenovat kancléřem předsedu Svobodných Heinze-Christiana Stracheho, a to i když hadierovci vyhrají volby. Dle Van der Bellena totiž deklarované záměry Svobodných právě ústavě a evropským hodnotám odporují.

„Prezident je povinován dbát na dodržování ústavy a má k tomu mandát z přímých voleb. Kancléř naproti tomu přímo volen není, je až jmenován (...) a to právě prezidentem. Nejde tedy o něco automatického, je to odpovědné rozhodnutí,“ vysvětloval Van der Bellen svůj přístup v jedné z předvolebních diskuzí.

Čerstvě zvolená hlava Rakouské republiky chce dále usměrňovat rakouskou politiku tak, aby se věnovala méně tradičním tematickým šablonám a konfliktům jednotlivých stran a více problémům, které pociťuje jako nejpalčivější většina lidí. Zároveň chce být garantem, že Rakousko zůstane pevnou součástí Evropské unie a otevřenou solidární zemí, která vnímá i problémy současného světa a příspívá k jejich řešení.

Van der Bellenův soupeř Norbert Hofern sliboval rovněž být blíže lidem a jejich problémům, přičemž pozorovatelé připomínají, že oba kandidáti se snažili i takto distancovat od stran neoblíbené velké vládní koalice. V otázkách vztahu k zahraničí však Hofer hásal nutnost nadřazovat zájmy a potřeby Rakušanů světovým problémům, zájmům a potřebám zbytku společenství i společné politice EU — pověstnému Bruselu —, zatímco Van der Bellen zůrazňoval pozitiva společného postupu.

Změna režimu?

Rakouský spolkový prezident má z tradice spíše ceremoniální postavení a dosavadní hlavy státu tuto tradici respektovaly. De jure má ovšem velké pravomoci a jelich důsledným uplatňováním může rozhodovat i o délce působení jehotlivých parlamentů či vlád. Podle znalců však Van der Bellen takto daleko zacházet zřejmě nebude.

Ačkoliv i expředseda Zelených přistupuje k současné rakouské politice, jak už uvedeno, kriticky, jeho vztah k sociálním demokratům a lidovcům, tedy tradičním vládním stranám, je méně vyhrocený než Hoferův. Znalci tak očekávají, že bude prezidentský úřad vykonávat podobně jako například stávající německý prezident Joachim Gauck, tedy spíše jako státní notář a morální autorita, který každodenní politiku komentuje a usměrňuje, ale nevstupuje do ní soustavně s vlastní agendou, jako to dělá například v ČR Miloš Zeman.