Chci přispět X

Ještě větší nácek, než jsme doufali

Ve Vídni žijící Anna Pospěch Durnová komentuje výsledky prvního kola přímé volby rakouského prezidenta, ve kterém zvítězil haiderovec Norbert Hofer. V zemi prý vládne rozčarování, před druhým kolem je ale vše ještě otevřené.

Durnov_

Anna Pospěch Durnová

25.04.2016 12:59

Související

„Je mi z toho blbě. Nikam nejdu,“ píše mi kolegyně z práce. „ Asi se vystěhuju,“ slyším pána v autobuse. „Proboha co budeme dělat?“ říká paní do telefonu na ulici, když vystupuji. Je neděle odpoledne ve Vídni. Volební místnosti se právě zavřely a internetové stránky a sociální média zaplavila zpráva, že první kolo má jasného vítěze: Norberta Hofera, kandidáta Rakouské Strany svobodných (FPÖ).

Vítězný Norbert Hofer (vpravo) přijímá gratulaci od svého stranického vůdce Heinze-Christiana Stracheho. Foto FB N. Hofera

Na první pohled mírumilovný pán, jak o něm rádi mluví jeho spolustraníci, je ve svých pětačtyřiceti letech nejmladším kandidátem prezidentského klání, přesto zároveň již zkušeným politikem. Otevřeně se hlásí k buršáckému spolku, který propaguje myšlenku velkoněmectví, a tím de facto popírá existenci Rakouska – 8. květen pro něj není důvodem slavit.

Komu by tohle přišlo pouze jako nevinné hraní si se symboly, ten se může podívat na Hoferovy snahy revidovat zákon zakazující založit v Rakousku stranu podporující v nějaké formě nacistické myšlení.

Kritika cizinců, Evropské unie, jakož i všeho, co by mohlo zavánět liberálním přístupem k životu, jsou samozřejmě obligátními ingrediencemi Hoferova profilu. Tento mírumilovný a klidný řečník je jedním z hlavních ideologů Strany svobodných a kmenovým reprezentantem jeho radikálního křídla.

Překvapení ale není to pravé slovo, které vystihuje atmosféru mezi těmi, kteří jej nevolili, a kteří stále představují více než šedesát procent voličů. Tohoto modrého tažení (barva FPÖ) se obával kdekdo: umělci, akademici, podnikatelé, studenti i mladé páry s dětmi.

Průzkumům navzdory se v těchto kruzích zcela vážně mluvilo o možnosti, že se Hoferovi podaří post prezidenta získat, a tím i umožnit předčasné volby, ve kterých – jak jinak – získá právě Strana svobodných po křesle prezidentském i post premiéra. A začne obávaná modrá éra, která bude mimo jiné potlačovat či rušit různé výdobytky liberální demokracie.

Povolební atmosféra je tak spíš úžasem nad tím, že se tahle pro mnohé šílená představa o krok přiblížila realitě. Není to jen úžas akademický. Odpůrce „modrých“ najdete hojně především ve městech mezi lidmi od středoškolského vzdělání výše.

Tihle lidé vesměs konstatují, že svým spoluobčanům a spoluobčankám nerozumí. Mají dojem, že přes všechny různé chybějící reformy se Rakousku nevede tak zle, aby se muselo uchýlit k radikální politice pravicových extremistů. A je samozřejmě jasné, že právě Rakousko, kde se mimochodem teprve až v osmdesátých letech začalo na politické scéně otevřeně mluvit o spolupachatelství země na nacistickém režimu, je obzvláště citlivé na revizionisty, kteří tuto hrůzu byť třeba jen lehce zpochybňují.

Háček je v tom, že o dědictví nacismu tu jde až v druhé řadě. Volební analýzy ukazují, že většina rakouské veřejnosti Norberta Hofera volila prostě proto, že je mladý, dynamický a „sympatický“. O jeho zahrávání si s velkoněmectvím a s dědictvím nacismu možná mnozí ani tolik nevědí a možná je to dokonce vůbec nezajímá, protože prostě „chtějí změnu“.

Konečně jen čtrnáct procent z nich volilo Norberta Hofera kvůli jeho názorům na azylovou politiku a potažmo uprchlickou krizi. Všechno tedy nasvědčuje tomu, že prvnímu místu nahrála směs různých faktorů: vysoký věk ostatních kandidátů či špatné personální rozhodnutí u kandidátů vládních stran, které nominovaly staré stranické aparátčíky namísto dynamických tváří s morálním potenciálem.

A v neposlední řadě se na výsledcích podepsalo rozštěpení liberálního tábora mezi Irmgard Grissovou a Alexandera Van der Bellena.

Za měsíc může být ve druhém kole všechno jinak. Karty jsou znovu rozdány, prohlásil bezprostředně po vyhlášení výsledků jeho konečný protikandidát Hofera Alexander Van der Bellen. Van der Bellenovou nevýhodou bude vysoký věk a spojení se Zelenými, které spousta lidí mimo Vídeň vnímá jako příliš progresivní bandu měnící tvář Rakouska. Slabinou bude dost možná i jeho opatrnost.

Ale kdo ví, Rakousko je nakonec většinou konzervativní, a tak mu třeba právě ona opatrnost, rezervovanost a reflexivita nakonec bude více po chuti.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Lenka Vytlačilová - metrolog

Jde mi z toho mráz po zádech Pondělí, 25.Dubna 2016, 16:08:48

V Nizozemí Wilders
Ve Švédsku vy vyhráli Demokraté....

Řím hoří, evropské elity fidlají na housle.

Luděk Ševčík - OSVČ

Jak moc k "překvapení" rakušanů přispěla Pondělí, 25.Dubna 2016, 18:12:39

politická korektnost?
Tedy to, co si zde máme prakticky zákonem prosadit?
Když se potlačí svobody myšlenek, tak se přece problém nevyřeší, tohle může napadnout jen idt. A ten je potom "překvapen", že u voleb vyhraje někdo z extremistů.
Já jsem očekával výsledek Svobodných i vyšší. A to nebydlím v Rakousku, jen tak max 2 x do měsíce jezdím do Vídně. Ale jak jsem tu psal, jsem často ve styku s Rakušany, kteří jezdí do servisu k mému klientovi. Obyčejní lidé, vesměs zemědělci, dělníci i důchodci. U nás se nebojí říci to, co si myslí. Vládní migrační politika je značně popuzuje a když vědí, že je zde nikdo neudá, ulevují si velmi, velmi razantně.
Politická korektnost jim zavřela v Rakousku ústa. Politici tedy jejich hlas přestali slyšet a teď jsou "překvapení".
Před Rakušany byli "překvapeni" Němci, před nimi Francouzi.
Jsme tedy nařadě. Díky neziskovým lobby jsou již dnes politici odtržení od problémů běžné populace. A díky korektnímu náhubku se už nedoví, co lidi trápí, takže co mohou s jistotou očekávat, je "překvapení".
Bylo by překvapením, pokud by se tato překvapení nekonala. Politika evropských vlád je už delší dobu nevýhodná pro většinové obyvatelstvo. Pro elektorát, na kterém daňově stojí. A protože levice se jeví jako katastrofální spolek bláznivých dogmatiků, obrací se lidé vpravo. K nacionalistům. Logicky. Migrační politika EU je přece jasným koncem jejich života v klidu. Jejich i nevelkých jistot.
Pokud by se Faymann probral včas, nemuseli být dnes Rakušané "překvapeni".

Vojtěch Klusáček - Brno

Pondělí, 25.Dubna 2016, 18:23:39

Jenže řešení po němž voláte se první dotkne vaší obce - přesně toho servisu, který po zavření hranic přijde o rakouskou klientelu, k tomu té nemalé části obyvatel vaší obce kteří jakožto pendleři na otevřené hranici bez kontrol, jakož i bezpřekážkového zaměstnání na druhé straně hranic jsou závislí živobytím.

A nemyslete, z burgenlandského hejtmanství zní zcela otevřeně požadavek zakázat, nebo přinejmenším výrazně omezit, zaměstnávání cizinců - ale kdepak uprchlíků, ze zemí EU.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Klusáčku, kde jste vyčetl, po čem volám? Pondělí, 25.Dubna 2016, 19:14:47

Aby jste nemusel hádat z kávové sedliny, já vám to prozradím. Já volám po návratu levice k realismu. I u pravice by to bylo záhodno. Pokud by právě onen realismus Faymann uplatňoval, nemuselo by hrozit zavírání vnitřních hranic Schengenu. Není větších likvidátorů Evropy, větších propagátorů nácků, než Mutti a její suita. Pořád platí, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. I kdyby to zakázaly politicky korektní zákony realizovat.

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

Pondělí, 25.Dubna 2016, 21:52:2

Já si zde dovolím na okraj debaty o Rakousku naopak doporučit zajímavý příspěvek k debatě o politické korektnosti nabízející pohled z druhé strany -- nový polský film Zrnko pravdy, výbornou detektivku, která vedle vlastní kriminální zápletky ukazuje, co se stává, když se dospělí v onom lidově nekorektním prostředí "nebojí mluvit" o třeba židovských rituálních vraždách. A co se může stát, když je děti poslouchají...

http://www.csfd.cz/film/396815-zrnko-pravdy/prehled/

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.