Když na podzim 2017 sestavil lidovec Sebastian Kurz vládu s krajně pravicovou Svobodnou stranou Rakouska (FPÖ), měla většina pozorovatelů za to, že koalice vydrží delší dobu — že si spojenci nenechají ujít příležitost zavést pravicově konzervativní agendu, a změnit tak zemi nejméně na deset let dopředu. Politické vize obou koaličních stran se podobaly, lidovci oslavovali triumf v podobě zisku kancléřství a FPÖ se těšila, že má konečně vládní moc.

Rakouská politika, správa i média byla tradičně formována kulturou sociálního partnerství, stability a kompromisu. Koalice lidovců a krajních pravičáků však ihned začala tuto tradici narušovat. Prosadila změny, které podstatně snížily vliv odborů, prodloužila zákonnou pracovní dobu, snížila výdaje na pomoc sociálně slabým a vrátila na základní školy zastaralé vyučovací metody.

FPÖ má ovšem — jako většina nacionalistiky populistických stran — řadu extremistických členů a ukázalo se, že vedení v čele s Heinzem-Christianem Strachem je není schopné kontrolovat. Veřejnou prezentaci strany ve vládě tak provázela řada skandálních výroků i kroků. V květnu 2019 navíc německé noviny Süddeutsche Zeitung publikovaly tajnou nahrávku, na níž sám Strache sliboval figurantce hrající dceru ruského oligarchy státní zakázky, pokud pomůže FPÖ svými penězi k moci. Strache tak musel odstoupit a kancléř Sebastian Kurz nechal vypsat nynější volby s nadějí, že část voličů FPÖ přejde po skandálu právě k lidovcům.

Kurz se pak pokusil pokračovat ještě ve vládě s provizorním jednobarevným kabinetem, avšak neobstál v hlasování o důvěře. Stalo se tak v červnu 2019 a šlo o vůbec první úspěšné vyslovení nedůvěry vládě v rakouské historii. Zemi následně až do aktuálních voleb spravovala úřednická vláda vybraná prezidentem Van der Bellenem v čele s Brigitte Bierleinovou, zkušenou předsedkyní ústavního soudu.