Komise pro spravedlnost a mír katolické církve ve Svaté zemi (zahrnující katolické křesťany mezi Palestinci v Izraeli i na okupovaných územích a také v Jordánsku) vydala na svém pravidelném zasedání 3. února 2016 v Jeruzalémě stanovisko k současné situaci. Krátký text nese název Nová vize a zaslouží si zpřístupnit českému čtenáři, protože hlas palestinských křesťanů je v rámci blízkovýchodního konfliktu stále málo vnímán.

Komise pro spravedlnost a mír (Iustitia et Pax) je  ve struktuře římskokatolické církve cosi jako ministerstvo sociálních věcí a lidských práv, funguje jak na úrovni církve jako celku, tak i v jednotlivých národních biskupských konferencích. V čele té izraelsko-palestinské, která ale zahrnuje i katolické křesťany žijící v Jordánsku, je arcibiskup (dnes již emeritní) latinského patriarchátu v Jeruzalémě Michel Sabbah.

Sabbah (narozen v roce 1933 v Nazaretu) je dlouhodobým zastáncem palestinských práv a palestinského státu a kritikem izraelské politiky. V roce 2009 spolu s dalšími křesťany různých církví spolupodepsal prohlášení Palestinský Kairos, které se inspirovalo podobným dokumentem jihoafrických křesťanů z poloviny 80. let a odsoudilo izraelskou okupaci. 

Komise pro spravedlnost a mír v čele se Sabbahem v poslední době například vydala prohlášení o tom, že pro křesťanské arabské obyvatele Izraele je problematické sloužit v izraelské armádě, která je armádou provádějící agresi, a služba v ní přispívá k rozdělení arabské komunity i ke ztrátě identity některých izraelských Arabů.

Takový proces se skutečně děje, malá část arabských křesťanů žijících v Izraeli se nepovažuje za Araby, ale za Aramejce, tedy za vzdálené potomky starověkého národa žijícího v blízkovýchodní oblasti a mluvícího jazykem, jehož dialekt se dodnes používá v některých syrských církvích, starobylých samostatných církvích Blízkého východu. Někteří z těchto izraelských křesťanů slouží v izraelské armádě a usilují o plnou integraci do izraelské společnosti. Jejich asi nejznámějším mluvčím je řecký ortodoxní kněz Gabriel Naddaf.

↗

Emeritní arcibiskup Michel Sabbah je dlouhodobým zastáncem palestinských práv a palestinského státu a kritikem izraelské politiky. Foto hcef.org

Nástupce Michela Sabbaha ve funkci latinského patriarchy katolické církve v Jeruzalémě Fuád Twal v loňském roce kritizoval zřízení dočasné zdi mezi arabskými a židovskými částmi Jeruzaléma, které následovalo po vlně násilností ve městě. Patriarcha Twal rovněž kritizoval okupační politiku Izraele, v jejímž důsledu mnozí mladí palestinští křesťané nemají možnost navštívit některá z nejposvátnějších míst své víry, například Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě. Jsou na tom obdobně jako jejich muslimští krajané.

Vytrvat i v těžké situaci

Oficiální politika Vatikánu vůči Palestině dlouhodobě směřuje k dvojstátnímu řešení a pro podporu samostatného palestinského státu také podniká konkrétní kroky. V loňském roce byla podepsána smlouva mezi Vatikánem a Palestinou, která znamená právní uznání ze strany římskokatolické církve. Vatikán tím jen navázal na faktické uznání Palestiny v roce 2012, brzy po přiznání statutu nečlenského pozorovatelského státu v OSN.

Papež František i v této otázce zastává důrazný přístup, který je zároveň spojen se snahou dostat znepřátelené strany blíže k sobě. Současný papež je schopen své úsilí prosadit i přes odpor — když v červnu 2014 navrhl uspořádání společné modlitby za mír ve Svaté zemi, které se ve vatikánských zahradách spolu s ním účastnili tehdejší izraelský prezident Šimon Peres a palestinský prezident Mahmúd Abbás, musel podle svých vlastních slov zpočátku překonávat rezervovaný postoj téměř všech vatikánských činovníků. Podařilo se mu je ale přesvědčit o správnosti svého záměru.