Donald Trump přiznal ukončení podpory protiasadovským povstalcům
Petr JedličkaUSA ukončují program CIA, v rámci něhož byli trénováni a vyzbrojování bojovníci proti syrskému režimu. Další programy na podporu opozice i bojovníků proti ISIS pokračují. Krok podnítil opět debatu o Trumpově vztahu k Putinovu Rusku.
Ne prohlášením nebo tiskovou zprávou, ale klasickým trumpovským tweetem přiznal v úterý prezident USA Donald Trump skutečnost, o níž se diskutuje na mezinárodněpolitických fórech už řadu dní: současná americká administrativa ukončuje program CIA na výcvik a vyzbrojování syrských povstalců bojujících proti režimu Bašára Asada.
S prvními informacemi o konci programu přišel minulou středu list Washington Post, který se odvolával na své kontakty v administrativě. Ve čtvrtek informovala o tomtéž agentura AP. CIA i Bílý dům odmítly záležitost komentovat. Sám prezident ale v úterním tweetu uvedl:
„(...) Washington Post si vymyslel fakta ohledně mého ukončení masivního, nebezpečného a plýtvavého financování syrských povstalců bojujících proti Asadovi.“
Ačkoliv tedy prezident rozporuje některé z publikovaných informací ve Washington Postu, samo ukončení programu přiznává.
Washington Post v tematickém článku upozornil, že program CIA je jedním z několika, pomocí nichž Američané syrské povstalce podporují. Na rozdíl od ostatních je ale zaměřen čistě na povstalce bojujícím proti Asadovu režimu, nikoliv za určitý program, nebo proti džihádistům z ISIS.
Ukončení tohoto programu vyložil přitom Post jako ústupek či vstřícné gesto Trumpa vůči Putinově Rusku, které Asada v Sýrii podporuje. A právě tato interpretace přiměla dle prvních komentářů Trumpa se vůči původnímu článku vymezit.
Detaily programu
Program CIA na výcvik a výzbroj protiasadovských povstalců byl spuštěn za Trumpova předchůdce Obamy v roce 2013. Mnohé detaily programu jsou dosud tajné, ví se však, že výcvik probíhal na pronajatých částech vojenských základen v Jordánsku a v Turecku a že programem mělo projít přibližně deset tisíc lidí.
Obama osobně přitom odmítl robustnější návrhy CIA, které počítaly s vycvičením podstatně větší armády či přímo s Asadovou likvidací. Program ve schváleném rozsahu měl pouze protiasadovským povstalcům pomoci ve vyvinutí většího tlaku na režim a ukončení války kompromisem.
V roce 2014 ovšem začali v Sýrii dominovat džihádisté a v roce 2015 přišla ruská intervence, což situaci na válčišti zásadně změnilo. Ještě minulý rok dodávala CIA protiasadovským silám zbraně, čelila za to ale už kritice z obou stran: jednak od bezpečnostních expertů, jelikož v povstaleckých kruzích zesílil značně vliv odnoží Al-Káidy, které CIA takto de facto vyzbrojovala, a jednak i od portiasadovských sil samotných, protože Obama vetoval dodávání protileteckých zbraní žádaných protirežimními bojovníky v Aleppu.
Většina odborníků na dění v Sýrii se dnes shoduje, že program nemá po znovuzesílení asadovského tábora, po nástupu Islámského státu a po šesti letech konfliktu, který stál život až půl milionu lidí, valný smysl.
„Dnes je již zřejmé, že povstalci nevyhrají, že USA nemají na Asada žádnou páku (...) a že velké procento dodaného vojenského vybavení padá do rukou extrémistů,“ vybírá z vyjádření Joshuy Landise z Centra blízkovýchodních studí Oklahomské univerzity deník Guardian.
Někteří ze znalců přesto míní, že Trump svým opatřením de facto odepsal protiasadovskou nedžihádistickou opozici, jejíž ozbrojenci stále drží několik oblastí zejména na jihozápadě Sýrie.
Autoři tematických analýz připomínají, že zatím jen málo nasvěčuje tomu, že by Spojené státy hodlaly ukončit svoji angažovanost v syrské válce úplně — ruší totiž jen jeden z několika podpůrných programů a ponechávají také své instruktory na základnách na jihu Sýrie na povstaleckém území.
V rámci dalšího z programů, jež řídí ministerstvo zahraničí, podporují USA například stále syrskou politickou opozici. V jiném zas Pentagon vyzbrojuje a cvičí bojovníky Syrských demokratických sil (SDF), které dnes válčí pod kurdským velením na východě země proti Islámskému státu.
Rušilo se i dříve
Program CIA není prvním z programů na podporu syrských povstalců, který se USA rozhodly zrušit. Zřejmě největší blamáží skončila v říjnu 2015 po čtyřech měsících jedna z větví podpůrného programu Pentagonu na výcvik a výzbroj syrských protidžihádistických jednotek. Už v září 2015 bylo totiž přiznáno, že místo plánovaných tří tisíc bojovníků bylo vycvičeno jen šedesát, neboť proti džihádistům nechtěl v dané době nikdo z povstalců bojovat. Valná část z oněch šedesáti vycvičených mužů byla navíc následně unesena kaidistickou frontou An-Nusrá, k níž se nakonec přidala.
An-Nusrá také získala přibližně čtvrtinu zbraní, jimiž americké ministerstvo obrany povstalce vybavilo. Pentagon se proto od podzimu 2015 soustředí především na výzbroj a výcvik kurdských či kurdy-vedených jednotek. Zbraně již takto dodali Američané třiceti tisícům bojovníků. Jenom za první polovinu roku 2017 zvládli pak vytrénovat na 8500 příslušníků SDF.
I pomoc silám, které dnes bojují s džihádisty, je ale občas kritizována. Konkrétně SDF získaly z USA na 400 kusů těžší techniky jako obrněné transportéry či vozidla Humvee s kulomety a protitankovými střelami a je otázkou, jak je použijí, až bude ISIS poražen.
Kritizováno je také intenzivnější letecké bombardování pozic džihádistů, jež SDF dobývají. Často jde totiž o části sídel obývaných civilisty, přičemž Trump nechává letouny útočit zjevně ve volnějším režimu, než jaký platil za Obamy.
Co chce Trump v Sýrii?
Nejen v USA se vede doposud debata, čeho chce vlastně Trump v Sýrii dosáhnout. Současný prezident se ještě před volbami holedbal, že má hotový plán na rychlou porážku ISIS, který však nikomu neprozradí, aby se ISIS nemohl připravit. Prakticky byly však změny v přístupu americké vlády k Sýrii v porovnání s koncem Obamovy éry zatím jen malé — nový je zmíněný volnější režim bombardování a poblíž Rakká byla též nasazena nová jednotka amerických mariňáků s dělostřeleckou technikou.
Co se posunulo výrazně, je přístup Trumpovy administrativy vůči Rusku. I sám Trump opakovaně uvedl, že ačkoliv „není Asadův fanoušek“ a „Asad provedl hrozné věci“, s Ruskem samotným chce v otázkách kolem Sýrie úzce spolupracovat. Krátce po nástupu do funkce zadal americký prezident podřízeným, aby připravili plán na vytvoření bezpečných mírových zón v několika částech Sýrie, nad nimiž by převzaly jednotlivé mocnosti patronát. Tento model by mohl dle znalců vést k rozdělní země na kantony či určité zóny vlivu — něčemu podobnému, jako navrhovalo při jednáních o konci války na Ukrajině právě Rusko.
Další podrobnosti ohledně Trumpových plánů prozatím ale neznáme. Opoziční demokraty i jestřábí křídlo Republikánské strany USA přitom dnes spojuje přesvědčení, že Trump má sklon obecně Rusku ustupovat až příliš, třebaže vlastní síly Asadova režimu byly napadeny Američany za Trumpa už několikrát.
Další informace:
The Independent Donald Trump confirms covert CIA programme in Syria on Twitter
Al Džazíra 'Trump ends CIA support for anti-Assad Syria rebels'
TYT Whose Side Is Trump On In Syria?
The Washington Post Trump ends covert CIA program to arm anti-Assad rebels in Syria, a move sought by Moscow
The Washington Post Trump is shutting down a secret CIA program in Syria
Fox News McCain slams Trump's decision to end CIA program in Syria
The Guardian Donald Trump drops CIA programme in Syria 'in bid to improve Russia ties'
A je otázka, jestli je to dobře.
Ano, všem je nám jasné, že vpád USA na Blízký východ, útok na Saddámův Irák a jeho svržení pod falešnou záminkou, byl obrovský omyl. Byly - zřejmě nechtěně - posíleny skutečně temné síly. A tato setba se teď vrací...
----------------------------------------
Podívejme se, k čemu vede malý vliv USA v sousedním Iráku.
Při bitvě o Mosul zjistili, že jen malá část iráckých (a jiných) jednotek, které město dobývaly, je ochotna přijmout a dodržovat americké armádní "rules of engagement" pro mosulskou operaci, tedy jakýsi soubor pravidel, které mají mj. ochránit civilisty. Např. dvojí ověřování souřadnic pro bombardování apod.
To, že museli "rules" kvůli odporu ostatních a kvůli situaci na bojišti v prosinci 2016 zrušit, mělo dva důsledky.
První byl okamžitý -- pozemní jednotky, které osvobozovaly Mosul, začaly po týdnech velkých ztrát a (přitom) nulovém posunu, konečně postupovat.
Viděli jsme to už v Aleppu a Mosul je jen zvětšenina. Je nemožné, aby do města, které je prošpikováno tunely, kde jsou nastraženy výbušniny, kde jsou živé štíty z lidí, kde jsou fasády děravé jako ementál a každá díra ve zdi může být maskovaný střelec, vešla (má milovaná) pěchota a začala to tam nějak zázračně "čistit" jako v americkém filmu nebo co.
Ne.
Je to pozvánka do pekla.
Sice existují nějaké studie o městském boji, ale realita je zatím neúprostná -- velí se přímo na bojišti a letectvo s dělostřelectvem pro pěchotu zajišťuje servis. Tam, kam chce vstoupit, to musí rozbombardovat - nastražené výbušniny musí být zavaleny sutí, tunely rozrušeny tlakovými vlnami, vrchní patra vhodná pro střelce rozmetána, fasády strženy,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, -- zní to děsivě a v reálu je to mnohem více než děsivé. Ale je to tak.
Chcete porazit ISIS?
Tohle je jedna část ceny.
Druhý se projevuje a leze na povrch až teď:
http://www.lidovky.cz/mesto-bez-zakonu-zabijte-vse-co-se-hybe-dostali-rozkazem-iracti-vojaci-v-mosulu-gc5-/zpravy-svet.aspx?c=A170727_171829_ln_zahranici_fas
V Mosulu a okolí nyní irácká armáda i šíitské milice vedou vyhlazovací válku proti sunnitům.
Ano. Vyhlazovací.
V staro-zákonním běsnění zabíjejí muže, ženy i děti.
A Američané se můžou jenom dívat,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
Tohle šílenství bude mít za následek další eskalaci blízkovýchodního zmatku.
Úplně mě děsí, když si vzpomenu na slova tureckého politologa na adresu situace na Blízkém východě, která na DR nedávno vyšla.
V takové situaci je minimální vliv chyba.
---------------------------------------------
Tak zaprvé, proč a jak se IS tak snadno a rychle zmocnil měst a oblastí. Minimálně od jisté doby bylo na místě se jej bát. Proč tradiční kmenová či klanová struktura místního obyvatelstva nebyla schopna se ubránit, požádat o pomoc, či si udržet aspoň jistou autonomii? Vzpomeňme na boje v Libyi ne tak dávno. Zkrátka nelze obejít skutečnost, že území s arabským obyvatelstvem sunitského vyznání se postavilo k IS asi tak jako Rakušané k anšlusu.
Zadruhé, jaká je morálka bojovníků IS? Zase srovnejme: Němci se rozhodně na konci 2. světové války nevzdávali nějak ochotně a málokdo o nich dodnes tak smýšlí. Ani u nich se však nepředpokládal odpor na pár hektarech, který máme u IS tak nějak za samozřejmý. Nebo se podívejme na jinou záležitost. Němci skoro do konce vraždili (povstalce a vězně v koncentrácích), přece však ušetřili, proti přímému rozkazu Hitlera, třeba Paříž. To stěží pár set bojovníků IS nezaváhalo a odstřelilo mešitu, již museli mít za svaté místo.
Žijeme v době, kdy fotografování a filmování představuje ozvěnu všeho, včetně nejobyčejnějších pikniků. Proti 2. světové válce velký posun. Co však vidíme z války, která, zdá se, znamenala osvobození Mosulu asi tak jako 2. světová osvobození Berlína.
Podařilo se bojovníkům IS přežít, uniknout? Kde jsou ve válce všudypřítomní zajatci? Chystá se nějaký Mosulský tribunál? Nedochází k divoké pomstě? Jak to, že nacističtí pohlaváři neměli většinou jak a kam uniknout, zatímco v případě Iráku a Sýrie se s něčím takovým počítá automaticky.
Porážka IS v Mosulu se zpravodajsky topila v reportážích ze „zatopených“ sklepů, kde se dalo půl dne chodit po kotníky ve vodě. Ohledně bojových operací, které tradičně poutají pozornost podstatné části aspoň mužské poloviny populace, bylo cítit nezájem a rozpaky. A nezdá se to být proto, že je dorážen o hodně slabší. Není to ani proto, že mocnosti vedou válku zdlouhavě a způsobem, který má zajistit naprosté minimum vlastních ztrát na mužích (smí se to ještě takhle říkat?) a ještě spíš asi na technice, jejíž pověst nesmí z důvodů obchodních utrpět nežádoucími asociacemi.
Ta válka by nás asi měla spojovat. Přes všechny rozpory existuje svého druhu koalice, v níž nejen USA a EU, ale nesporně i Rusko, Arabové a Kurdové usilují o porážku tzv. Islámského státu, jenž se dopustil zvěrstev proti muslimům křesťanům i jezídům, proti Arabům i lidem z Evropy a v Evropě.
Nám však IS posloužil nanejvýš tak k posílení obav z Arabů a stereotypů s nimi spojených. Nemáme jaksi zájem na jeho konci. Snad by se dalo říci, že podobně tomu bylo při porážce nacistického Německa. Leckomu se nechtělo ztratit toho zlého (doma) a proto konstruoval budoucí a trvalé nebezpečí v podobě Němců, aktualizoval je v povídačkách o „pérácích“ a vervolfech. Vraťte mi nepřítele!
V prvé řadě chce teď Trump Rakká.
Až se bude po válce domlouvat mír a sféry vlivu, budou u stolu sedět pouze ti, co mají něco v ruce. Stará známá věc. A pokud se k Rojavě, kterou kontrolují vynikající, válečným peklem zocelení kurdští bojovníci (zhruba 80.000), američtí spojenci, přidá i Rakká -- to už jsou slušné trumfy. S kontrolou Rakká se samozřejmě myslí i kontrola Assadovy přehrady a celého toho čarokrásného úrodného kraje kolem řeky, obklopeného pouští........... - stačí se podívat na satelitní mapu aby člověk pochopil, že Rakká je jedno ze strategicky významných míst Sýrie.
Ostatně že k Rakká dorazila americká artilerie, mluví samo za sebe. Podobná míra plošné destrukce, ale mnohem levnější než letectvo.
Tato změna a změněný bombardovací režim oproti obamovským časům, jež jsou v článku označeny jako "malé", umožňují s pomocí Kurdů porazit ISIS v Rakká.
Archeologové a milovníci starých kultur by se měli připravit na to, že z míst, která nyní kontroluje ISIS ve městě, zbudou jen ruiny.
A my ostatní na to, co z toho plyne...
Víme přece, co se všude dělo při příchodu ISIS.
V Mosulu to bylo ještě o to horší, že se k ISIS dobrovolně přidávala místní sunnitská populace. Když ne přímým terorem, tak navigováním řezníků z ISIS na jezídské, křesťanské, kurdské a šíitské rodiny, různě značili jejich domy a obchody apod.
(to proto se také mnozí křesťané a jezídové odmítají vracet, i když je Mosul osvobozený - už místním sunnitům nevěří).
Ale i když místní nespolupracovali, byl příchod ISIS prostě teror nepředstavitelných rozměrů - vraždění, mučení, znásilňování, prodávání do otroctví (v Zálivu se vesele nakupovalo).
Taky víme, ne že ne, co se dělo potom v Mosulu. Jen krví pomstíš krev.
A víme, co se bude dít v Rakká...
Trump sice je regulérní magor, ale není tak úplně plochý, aby jen psal šílené tweety, pobíhal po Bílém domě, lomil rukama a vyhazoval a přijímal lidi jako na běžícím pásu, popř. nadával novinářům nebo někoho urážel.
Bush Jr. porazil Saddáma.
Trump chce porazit ISIS.
Už padl Mosul (s přispěním Američanů), a brzy padne Rakká (s rozhodujícím přispěním Američanů).
Samozřejmě že je to práce hlavně generála Mattise v čele Pentagonu, Trump je obchodník.
Včera proběhlo další jednání Trumpa s Mattisem a jeho lidmi, tentokrát o situaci v Afghánistánu. Další setkání, na kterém proběhne představení možných postupů pro blízkou budoucnost a zřejmě i výběr jednoho z nich, bude za pět dní,,,,,,,,,,,,,,,
Tím chci říct, že přestože teď Trump Mattise popudil a doma se mu to vymyká z rukou, blízkovýchodní politika nezůstala v žádném post-obamovském vzduchoprázdnu -- USA si ujasňuje své spojence v regionu a ISIS začíná jasně prohrávat...............