Ve vlně vesměs příjemného překvapení nad tím, že americký prezident Donald Trump byl při svém projevu před oběma komorami Kongresu schopen vystupovat „prezidentsky“, a většinu času tudíž jen nekoherentně neblábolil a neútočil na svoje oponenty jako v prvních týdnech po nástupu do funkce, poněkud zanikl obsah jeho projevu.

Mnozí pozorovatelé jej odbyli konstatováním, že Trump jen zopakoval svoje hlavní předvolební sliby, a že tedy přinejmenším v tomto bodě koherentní je. Jenže pokud by chtěl uskutečnit i jen část z toho, co naznačil, potřeboval by nejprve malý ekonomický zázrak.

Jeho plány zvýšit výdaje na obranu o 54 miliard dolarů, plány postavit zeď na hranicích s Mexikem (jejíž cena se odhaduje až na 25 miliard dolarů), jakož i plány investovat až bilion dolarů do dopravní infrastruktury, by bylo jen těžko možné zaplatit škrty v jiných částech amerického rozpočtu, což navrhl třeba pro oblast rozvojové pomoci a některých ekologických projektů.

Trump sice navrhl radikální snížení daní jak pro firmy, tak pro občany, což chce doprovodit zásadní deregulací amerického hospodářství, jenže to je, pokud jde o zvýšení ekonomického růstu (jenž by navrhované výdaje částečně kompenzoval), naprostá sázka do loterie.

Trump se navíc bude muset nad řadou z těchto navrhovaných výdajů střetnout s Republikánskou stranou, za níž kandidoval. Ta má v obou komorách sice většinu, ale během období, kdy byl ve funkci Barack Obama, zdůrazňovala potřebu šetřit. Dokonce kvůli tomu vyvolala několik krizí, kdy Obama kvůli nedostatku financí pro federální zaměstnance dočasně zavřel některé federální úřady.

Pokud by republikáni nyní bez podmínek schválili výdaje, které plánuje Trump, vážně poškodí svůj obraz u svých dosavadních voličů. A jelikož volby do obou komor Kongresu budou už na podzim příštího roku, budou muset našlapovat velmi opatrně. Už teď se z Republikánské strany ozývají hlasy, že její spojení s prezidentem, který má po prvním měsíci ve funkci nejnižší veřejnou podporu v moderní historii, je jako koule na noze.

Trump samozřejmě spoléhá na to, že veřejně financované megaprojekty v oblasti infrastruktury dají práci milionům lidí a obecně rozhýbou americkou ekonomiku. Jenže vzhledem k obrovské výši amerického státního dluhu může jeho další navýšení spustit řetězec událostí, které se vymknou politické kontrole.

Vezmeme-li v úvahu, že Trump zároveň hrozí zavedením cel na dovoz zboží zejména z Evropy a Číny, s nimiž mají USA obchodní deficity, může jeho apetit utrácet doma vytvořit ve spojení s možnou obchodní válkou, kterou by uvalením cel vyvolal, výbušnou směs, kterou USA nemusejí být schopny kontrolovat ani navzdory svojí ekonomické síle.

Trump tak ve svém projevu především působil jako utopista, který má sice velké plány poháněné tím, čemu jeho hlavní poradce Steve Bannon říká „ekonomický nacionalismus“, ale není schopen nabídnout žádná solidní ujištění či propočty, že to vše zafunguje tak, jak chce. Pokud ano, bude doma oslavován. Pokud ne, může vážně poškodit nejen americkou, ale celou světovou ekonomiku.

O mnoho koherentnější nebyl ani ve svých zahraničně-politických a bezpečnostních prioritách. V Evropě se mnozí radují, že se snad z jeho slov nyní dá vyčíst, že podporuje NATO, ale zejména jeho plány pro řešení krize na Středním východě jsou zrovna takovou loterií jako jeho plány ekonomické. A především: stejně jako u ekonomických plánů chybí detaily.

Jinými slovy, ani po Trumpově projevu není nikdo o moc moudřejší v odpovědi na otázku, jak chce svých cílů dosáhnout. Projev potvrdil, že se Trump nevzdává svých představ z volební kampaně, ale nedosáhl toho, co se od něj čekalo: že totiž prezident vysvětlí, kde chce na svoje plány vzít peníze a jaké možné dopady mohou mít jeho některá silná slova a hrozby (třeba na adresu Íránu) pro stabilitu světové politiky.