Nejspíše každý, kdo se zajímá, zaznamenal již zprávu o sobotním útoku ve virginském Charlottesville, kde dvacetiletý neonacista James Fields najel autem do lidí, kteří protestovali proti souběžným krajně-pravicovým akcím ve městě. Zabita byla jedna žena — dvaatřicetiletá Heather Heyerová. Dalších devatenáct lidí bylo zraněno.

Všichni američtí vůdčí politikové útok odsoudili. Většina se vymezila i vůči krajní pravici jako takové, menšina zdůraznila nepřípustnost násilí obecně. Útoku totiž předcházely četné střety mezi účastníky krajně pravicových akcí a jejich odpůrci.

Nyní dva dny poté plní americká média ještě různé detaily z života útočníka a jeho oběti. Šíří se informace od přátel Heyerové, fotografie mladého Hitlera z Fieldsovy facebookového archivu či zoufalá reakce jeho matky.

Z hlediska pozorovatele dlouhodobějších trendů se ovšem patří věnovat pozornost spíše tomu, co probíhalo v Charlottesville v daných souvislostech před útokem a krátce po něm. Celé víkendové dění v tomto virginském městě totiž dobře přiblížilo i dnešní tvář americké krajní pravice.

Pojivo jménem alt-right

Virginské Charlottesville je pouze jedním z mnoha míst, kde se američtí neonacisté, neofašisté, rasisté, vyznavači jižanského odkazu, národovečtí aktivisté a další krajní pravičáci rozhodli uspořádat v posledním roce své akce. Různých srocení, protestů a demonstrací krajní pravice v USA přibývá od let 2015 a 2016. Stále jde ale o podniky s účastí několika desítek lidí, maximálně dvou nebo tří set.

Zároveň přitom působí v dnešních USA několik celoamerických iniciativ, snažících se síly americké krajní pravice spojovat. V poslední době nabízí účinné ideové pojivo zvláště proud označovaný jako alt-right, který ideologicky balancuje mezi tvrdým sociálním konzervatismem, agresivním národovectvím, kulturním rasismem a klasickým neonacismem. Alt-right tribuni zdůrazňují různá civilizační ohrožení, jež podle nich doléhají na dnešní Spojené státy — islámské, asiatské, černošsko-násilnické, homosexuálně-kazící či obecně multikulturalistické. Varují také před zánikem kultury bílých křesťanů a akcentují potřebu „tradiční USA“ aktivně bránit.

Na rozdíl od klasických nacistů nemluví alt-rights tolik o čistotě krve. A na rozdíl od neonacistů touží všechny pravicově-pravověrné spojovat. Idealizují si spolupráci mezi všemi bílými křesťany (mimojiné i Rusy), nevěnují velkou energii relativizaci holocaustu a nevyužívají tolik například klasickou nacistickou symboliku točící se kolem kopírování říšsko-německých a hákových křížů.

Na své akce chodí stoupenci alt-right ve světlých plátěných kalhotách a světlých tričkách s límečkem, nebo ve světlých oblecích. Současnou etnickou diverzitu v USA ovšem označují stále za „bílou genocidu“, vyznávají kult síly, kult zbraní a branné zdatnosti, ctí patriarchát a obecně vůdcovské principy.