Svého Dalibora režisér Vít Klusák ulovil na internetu. Asi hledal něco, co by dobře zahrálo v novém dokumentu. Pan Dalibor na svém kanálu youtube zveřejňoval videa, kde natáčel sám sebe. Obsah videí je v prvé řadě bizarní, v části z nich se vyskytuje nacionalistická a xenofobní rétorika.

Vít Klusák se nejdříve domníval, že videa natáčí herec, pak ale zjistil, že jsou míněna vážně. Režisér objevil jejich autora v Prostějově. Pronikl k němu, pak do jeho rodiny. Natáčení trvalo dva roky.

Pan Dalibor je ve filmu sedmatřicetiletý deklarovaný neonacista. Za svůj filmový výkon v hlavní roli dokumentu dostával ke své mzdě devět a půl tisíce z lakovny také příspěvek ve výši televizního komparzisty.

Film, který se jmenuje Svět podle Daliborka, je promítán jako celovečerní dokument. Neinformovaný člověk těžko rozeznává, jestli se ocitl na hraném nebo dokumentárním snímku. Zvláště když se jedná dílo od režiséra, který byl už u jedné mystifikace s falešným supermarketem. A když máme za sebou událost, kdy performer Kazma nastrčil do pořadu televize Prima Prostřeno herce, který předstíral, že je duševně i na řadu dalších způsobů nemocný, spí v rakvi, doma chová slepici, a tak dále v podobném duchu.

Hlavní postava filmu Víta Klusáka, pan Dalibor, bydlí s matkou v paneláku. Neonacistická výzdoba a celkové pojetí panelákového bytu, komunikace mezi postavami, si se spaním v rakvi a chováním slepice v obýváku moc nezadají.

O čem a jaké to je?

U filmů i knih, když jste to četli nebo viděli, se vás lidé ptají, o čem to je a jaké to je. V případě nového filmu Víta Klusáka je asi vhodné se zeptat, zda je film o neonacismu, o citlivém a zranitelném člověku, nebo spíše o možnostech, jak může fungovat dokument v době atomizace společnosti prokládané virtuálním striptýzem zvaným JůTuberství.