Veřejný prostor ovládl nový dokumentární film Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti. Jestli to náhodou ještě někdo neslyšel, pojednává o sexuálních predátorech a široce rozšířeném zneužívání dětí na internetu.

Koncept snímku je v základu prostý a obecně známý: tři dospělé herečky s nezletilým vzhledem sedí ve věrných kopiích dětských pokojíků. Mají zřízené falešné účty na různých sociálních sítích a chatovacích službách. Jejich avatarkami jsou dvanáctileté dívky, které si chtějí přes internet povídat s náhodnými lidmi.

Vzhledem k tomu, že filmaři očekávají odezvu predátorů, na experiment dohlížejí odborníci, mimo jiné z oboru sexuologie či práva. Pohyb virtuálních dívek po síti se řídí předem stanoveným etickým kodexem: nechovají se vyzývavě, zdůrazňují svůj věk i to, že si opravdu chtějí pouze povídat.

Přesto se na ně sesype doslova záplava mužů všech věků a demografických profilů. Loudí po dívkách nahé fotografie, masturbují před kamerou či mimo kameru a posílají nesmírné množství snímků svých penisů, snaží se je vydírat, nabízet jim peníze, přesvědčovat je, hrozit. Na opakovanou otázku podle šablony „nevadí, že je mi dvanáct?“ opakovaně odpovídají, že nikoli.

Predátoři předvedou během sta minut filmu snad všechno odporné chování, které si jen člověk dokáže představit. A místy i takové, že jsem si alespoň já nic takového předem představit nedokázal. Jeden muž dívce detailně líčí, jak ji bude uspokojovat, další nahou fotomontáž, již mu filmaři pošlou, okamžitě nahraje na sítě a snaží se o vydírání, jiný k závěrečné konfrontaci naživo přizve i svou družku a společně přesvědčují domnělou dvanáctiletou školačku k sexu ve třech.

↗

Predátoři předvedou během sta minut filmu snad všechno odporné chování, které si jen člověk dokáže představit. Foto V síti

Chalupová s Klusákem drží formát pevně v rukou a neponechávají divákovi prakticky žádný čas pro vlastní interpretace. Zobrazené dění sleduje oblouk, který je očekávatelný, ale funkční. Tvůrcům se daří nezahlcovat hnusem, ale prokládat chmurný materiál groteskními či vyloženě vtipnými záblesky, které při projekci v kině vyvolávají společný osvobozující smích.

Od prvních rozhovorů je patrné, že V síti otevřeně usiluje o zprostředkování zkušenost a emoce, nikoli odbornou analýzu a syntézu. Stojí na schematičnosti, ta je ovšem nosná a působí důvěryhodně.

Nutno ocenit, že se tvůrci neuchylují ke kazatelské pozici či morální panice. Klusák si sice neodpustí tradiční moment, kdy vstupuje na scénu s cílem konfrontovat člověka nacházejícího se v očividně nemorální pozici (zde jednoho z nejaktivnějších internetových predátorů), prostor si ale přivlastňuje jen v přiměřené míře. Naštěstí se neopakuje pocit ze Světa podle Daliborka (2017), že se nacházíme v neurčitém prostoru mezi realitou, karikaturou a Klusákovou fantazií.

Dokument lze nejdůrazněji doporučit těm, již mají jakékoli pochybnosti o rozsahu sexuálního zneužívání a predátorského chování na internetu — a ostatně i těm, kteří jej banalizují v hmotné realitě. Chalupová s Klusákem přišli s formátem, který recenzenti z pořadu Čelisti Radia Wave trefně označili za „dokumentární blockbuster“. 

Divácky přístupný je tedy prakticky pro kohokoli. Z obsahové stránky ovšem především pro přeživší sexualizovaného násilí vyplývá jeden velký trigger warning.

Internet démony nestvořil, ale posiluje je