Plivnout nenávisti do tváře
Filip OutrataNeustoupit nenávisti je nesmírně důležité. Stejně důležité ale je vytvořit prostředí, ve kterém se rasističtí násilníci a extremisté všeho druhu nebudou cítit podporováni a shovívavě tolerováni, dokonce z těch nejvyšších míst.
Psát o událostech, jako byl vražedný útok v příměstském vlaku v Portlandu v americkém státě Oregon minulý pátek, má hned několik úskalí. Jednak je to přesně ten typ tragédie, která vyvolá zvláště silné emoce, nabízí mimořádně odpudivého (podle fotky, která prošla všemi médii) pachatele a stejně tak mimořádně přitažlivé kladné hrdiny. Je těžké nesklouznout k vykreslování romantických a emocemi nabitých obrazů.
A také a především, asi by bylo potřebnější psát o jiných útocích jinde na světě, které mají více obětí a někdy se o nich v našich médiích přesto referuje méně. Z těch zcela čerstvých třeba o útocích na koptské křesťany v Egyptě. Nebo o sebevražedném útoku v Afghánistánu na první den ramadánu. A samozřejmě také o útoku na návštěvníky koncertu v Manchesteru. Kde a s jakým počtem obětí se zatím v roce 2017 teroristické útoky odehrály, ukazuje poučná interaktivní mapa.
Pochod za svobodu nenávidět a zabíjet
Přesto je útok nožem v portlandském vlaku něčím neobyčejný. Jako by se v něm ve zkratce ukázala celá dnešní situace. Pětatřicetiletý neonacista, který vyhrožoval dvěma na pohled muslimským dívkám (muslimkou je ovšem jen jedna z nich) a vyčítal jim mimo jiné zabíjení křesťanů v muslimských zemích, se sám jmenoval křesťan — Christian. Pak sám vzal život dvěma lidem, třetí vyvázl jen stěží.
Jeremy Joseph Christian se o měsíc dříve, 29. dubna, účastnil „pochodu za svobodu projevu“. Svobodou projevu ovšem účastníci pochodu mínili neomezované šíření nenávisti, rasismu, antisemitismu spolu s trumpovskými hesly, že má být Amerika opět velká.
Tento typ „svobody slova“ ve skutečnosti žádnou svobodou není, vede jen k úplnému zotročení nenávistí a násilím. Poté, co ubodal své oběti, Christian údajně řekl: „Tohle je svobodná Amerika, můžu si dělat, co chci“ a pak se dal na útěk.
Spolu s hajlujícím Christianem s baseballovou pálkou v ruce šli v pochodu chlapíci ve vojenských helmách a pláštěnkách popsaných křesťanskými slogany. Tito „pouliční kazatelé“ zjevně neměli s neonacismem, antisemitismem a rasismem žádné problémy, spíš naopak. Ve jménu těchto „křesťanů“, ne skutečných křesťanů z Blízkého východu, pak o měsíc později Jeremy Christian vraždil. Sám sebe nepovažoval za rasistu, ale za „bílého nacionalistu“.
Musím říct, že mě neochota Trumpa odsoudit útok na Ricka Besta víc než udivila. Veřejně činný republikán, otec čtyř dětí, který značnou část života obětoval službě vlasti, to je přece jeden z těch, pro které chtěl být Trump prezidentem.
A on váhá mezi takovým člověkem a vymaštěncem typu Christiana......
(Roman Joch z toho musí být zděšený)
Jde za tím cítit Steve Bannona a docela jasně to naznačuje dost nemilou věc -- supermacisté mají volební sílu.
A potvrzuje se, že Trump je skutečná katastrofa, magor, který snad v soukromé sféře nevadil, ale jako lídr největší světové mocnosti bude neštěstí.......
Ostatně papež František i Angela Merkelová o něm už myslím mají jasno.
----------------------------------------
Zajímavá je i ta mapa teroristických útoků.
Člověk si opravdu připomene, že ne všemu je zde věnována stejná pozornost. V Bagdádu teď IS zabíjel děti, stečjně jako v Manchesteru, dokonce víc..... ale povědomí o tom je mnohem menší.
Názorně je taky vidět, že islámský radikalizmus nejvíc útočí na jiné muslimy.
Nicméně toho násilí je na Blízkém východě ještě víc, než ukazuje ta mapka. Je tam hodně násilí takříkajíc z hrdosti a vášně. Tyhle případy se v evropském tisku v podstatě neobjeví. Ví o nich hlavně ti, kteří BV znají. Třeba polská publicistka Grazyna Latos, která mnoho let strávila v Egyptě, Sírii, Iráku a 2 roky dokonce žila v Palestině. Její články vycházely v Krytyce polityczne.
Popisuje, jak se krádež dvoulitrové flašky s benzínem proměnila v regulérní bitvu tří palestinských vesnic se 2 mrtvými a spoustou raněných.
Nebo spor o slevu na tričko, který vyústil v bojové akce 150 lidí a město v plamenech. Musela přijet izraelská armáda, všechny odzbrojit, pozavírat a předat palestinské samosprávě.
Popisuje desítky takových událostí.
K nám se dostanou akorát zprávy o těch nejšílenějších -- vzpomínáte na opičku, která skočila mladé dívce do vlasů a skončilo to tanky a děly???
Násilí trápí muslimský svět.
A další věc -- muslimské země za rok vyprodukují tolik nových knižních titulů, jako maličká Belgie.
Totéž muslimská věda. Čtvrtina lidstva a 2% vědeckých publikací.
Časy, kdy byl islám na špici vývoje dávno odvál čas.
Potřebují míň násilí a mnohem víc se učit,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, ale nevím jestli to není začarovaný kruh, protože Korán říká, že oni jsou ti nejlepší. Završitelé.
A jediné, co si podle podrobného průzkumu přejí lidé na Blízkém východu opravdu hodně je, aby "Západ" odešel a nechal je si vlastní věci vyřešit sami.
A že nestojí o žádnou demokracii.
S demokracií na BV je to podle mě složitější, v historii těchto zemí demokracie západního střihu spojená s kolonialismem západních demokratických velmocí mnohdy byla spíš na škodu. Není divu, že o ni mnoho blízkovýchodních muslimů nestojí.
A je to rozdílné v jednotlivých zemích, konzervativní ale celkem otevřená monarchie Maroko je jiná než Tunisko se silnou sekulární tradicí francouzského střihu. Chce to asi čas, skutečně si tamní obyvatelé musí vlastní věci vyřešit sami.
Takže se u něj islamofobní kroky snášejí s bezmeznou podporou největšího světového exportéra radikálního výkladu islámu (a ropy). Ani to není nic překvapivého. Další názorové veletoče lze očekávat, že by ale byly v něčem pozitivní, to sotva.
Ano, ty - pro nás Evropany přirozeně naprosto iracionální - bitky a konflikty v tom muslimském světě skutečně existují; jenže ony stejně tak vybuchují třeba i v afrických slumech, zcela bez ohledu na to jestli ty jsou muslimské anebo křesťanské.
Takže jestli to nebude spíše záležitost sociální, nežli náboženská. Ale jak řečeno, pan Morbicer si vždycky musí plivnout...
O ČR se ovšem také nedá říct, že by tu lidé horovali pro demokracii jako W. Whitman. Spíše o ní slyšíme mluvit jako o demogracii (v lepším případě) nebo o demokratuře (to v tom horším). Je prostě (a hodně právem) vnímána jako stafáž vlády peněz. Pochybuji, že by ve slovníku třeba mladých Angličanů mělo slovo "democracy" vůbec místo, natož místo čestné. Když přijedou Dánové nebo Italové v hloučcích do Prahy, aby se tu pobavili, je to v jejich ústech euro sem a euro tam (ne že by tak vyjadřovali důvěrnou náklonnost k naší evropské domovině), demokracie však k tomu žádná.
Jinak řečeno: i když je demokracie sama o sobě poněkud spravedlivější (bohatství přerozdělí pro větší počet populace, nežli oligarchie), ve své podstatě je demokracie zaměřena na přesně to samé jako oligarchie - totiž výhradně na peníze.