Odhaleno: V den otravy Bečvy se v Deze stala havárie. Proč zůstala utajena?

Jakub Patočka, Zuzana Vlasatá

Chemička Deza z Babišova holdingu Agrofert rezolutně tvrdila, že nemá v den otravy Bečvy hlášenu žádnou havárii. Deník Referendum předkládá důkazy, že to nebyla pravda. Je tu navíc řada indicií, že kyanid nebyl hlavní příčinou otravy.

Malý výsek Babišovy korporace Deza. A někde na něm se skrývá zcela okrajový provoz, který možná otrávil Bečvu. Foto DR

Od jedné z největších ekologických katastrof v dějinách České republiky, vytrávení pestrého vodního života na čtyřiceti kilometrech řeky Bečvy, uplynuly více než dva měsíce. A policie stále neodhalila pachatele. Deník Referendum přesně před měsícem ve své investigaci prokázal, proč je prakticky vyloučeno, že by zdrojem otravy mohl být šestnáctikilometrový kanál vedoucí z průmyslového areálu bývalé Tesly v Rožnově pod Radhoštěm. Právě na něj policie ukázala 26. září, tedy šest dní po havárii.

Hlídáme, že #BečvaNevyšumí. Podpořte nás v další investigativní práci!
×

Z našich zjištění o průběhu otravy naopak vyplynulo, že nejpravděpodobnějším viníkem je chemička DEZA z holdingu Agrofert premiéra Andreje Babiše. Mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka však opakovaně a kategoricky tvrdil, že Deza „není původcem této ekologické katastrofy“. Hanzelka prohlašoval: „Žádný únik nebezpečných látek neregistrujeme.“ Totéž vysvětloval v placeném inzertním rozhovoru v MF Dnes vedoucí oddělení životního prostředí Deza Jaroslav Obermayer.

Deník Referendum nyní díky unikátnímu svědectví od současných i bývalých zaměstnanců chemičky zjistil, že Agrofert neříká pravdu. Otravě ryb v Bečvě naopak předcházela havárie na jednom z provozů Dezy. A jak nám potvrdil přímo zaměstnanec, který nehodu způsobil, vše je zdokladováno.

Za svoje provinění dostal pokutu dva a půl tisíce korun. Deník Referendum vše konzultoval s více odborníky, českými i zahraničními, kteří se shodují, že uvedená nehoda otravu takového rozsahu způsobit mohla.

Proč Agrofert havárii ututlal? A co se tedy osudné noci stalo?

O havárii z neděle 20. září se od čtvrtka 24. září hovoří jako o otravě kyanidem. Deník Referendum však souborem výpovědí z několika laboratoří a dalších institucí vyvodil, že kyanid buď nebyl hlavní či jedinou příčinou otravy v Bečvě, ba dokonce že jí nemusel být vůbec.

Jde o zásadní obrat v šetření celé události. K podrobnostem se vrátíme a důkladně je vysvětlíme. Nejprve ale k tomu, co se v osudnou noc v Deze stalo.

Pár hodin před otravou řeky se v Deze stala havárie

Havárie nastala nad ránem 20. září v části chemičky, kde se vyrábí fenol — v takzvané fenolce, konkrétně v zařízení, jemuž se říká kaustifikační jednotka. Fenolka je nejmladší provoz z celé Dezy, funguje asi od roku 1994. Procesem kaustifikace se vyrábí louh, který Deza používá — jak upřesňuje předloňská bakalářská práce Jakuba Kučery z Univerzity Pardubice — pro „extrakci fenolu z karbolového oleje, což je jedna z frakcí vznikajících při destilaci černouhelného dehtu“.

Metoda kaustifikace je zastaralá a Deza by už dnes patrně ani nedostala povolení k jejímu provozu. Babišova valašskomeziříčská chemička ji používá proto, že se jí hodí takto zpracovat uhličitan sodný, který vzniká jako jeden z odpadních materiálů při extrakci fenolů. Současně Deza spotřebovává příliš málo louhu na to, aby se jí vyplatilo investovat do zavedení modernější elektrolytické výroby.

Kaustifikační jednotku obsluhuje jeden člověk. Jde o relativně nenáročnou práci, ve firmě se jí říká „pohodička“. Celá jednotka sestává ze dvou reaktorů, v nichž se střídavě „vaří“ a posléze se z nich filtruje pro další použití louh do zásobníků ve fenolce.

Havárie nastala nad ránem 20. září v části chemičky, kde se vyrábí fenol. Foto DR

Proces je následující: Obsluha kaustifikace vydá pokyn do fenolky, odtud pak ze zásobníku H717 potrubím P706 putuje do reaktoru osmnáct kubíků „sody“. Obsluha k nim pak přidá šest kubíků vody a ohřívá směs na devadesát stupňů. Poté k nim přidá ve třech dávkách celkem tři kubíky hašeného vápna a z výsledné směsi se pak po odfiltrováním nerozpustného uhličitanu vápenatého získává cílový produkt: koncentrovaný roztok louhu.

Takto popsáno se může zdát, že jde o relativně neškodnou chemickou reakci. Sodu i louh přece používáme běžně i v domácnosti. Jenomže soda používaná pro kaustifikaci v Deze je odpadní materiál, který — připomeňme — vzniká přímo v chemičce. Nejde o čistý bílý „kypřící“ prášek, který známe, ale o smrdutou černou tekutinu, která kromě sody obsahuje i jiné toxické chemikálie. Obdobně voda použitá v celém procesu je „voda z výroby“, která může obsahovat různé zbytkové látky.

Osudné noci tedy pracovník obsluhující kaustifikaci spustil někdy před půlnocí ohřev toxické směsi. Pak ale usnul. Směs se přehřála a začala vřít. V reaktoru je také míchací zařízení. Míchání a prudký var vedly k tomu, že směs začala intenzivně vystřikovat ven z reaktoru.

Míchání a prudký var vedly k tomu, že směs začala intenzivně vystřikovat ven z reaktoru. Foto DR

Kaustifikační jednotka má mít pro takové situace alarm. Ten je ale, jak nám potvrdilo více zdrojů, dlouhodobě mimo provoz. Reaktor má mít také uzávěr. Ten je ale pro změnu nadzvednutý a podložený dřevěnou fošnou. Na uzávěru se totiž příliš často ucpával píst pro odvod plynu.

A konečně, pro úniky z havárií je určená havarijní jímka přímo pod kaustifikační jednotkou — ta je navíc obehnaná betonovým obrubníkem, slangově „bortíkem“, který má zabránit tomu, aby se látky, které by případně z jednotky unikly, nedostaly tam, kam nemají. Tedy do dešťové kanalizace.

Přiblížení snímku kaustifikační jednotky potvrzuje... Foto DR
...že poklop skutečně podepírá fošna. Foto DR

V noci 20. září, poté, co obsluha kaustifikace usnula, všechna opatření selhala. Vroucí toxický koktejl stříkal ven až do vzdálenosti několika metrů za obrubník havarijní jímky — přímo na silnici před kaustifikační jednotkou a tady vše steklo do dvou přilehlých otvorů dešťové kanalizace. Přístroje zaznamenávající takzvané trendy ve výrobě — tedy stav zásobníku, louhu a reaktoru — uváděly, že při nehodě uniklo celkem dvanáct kubíků směsi.

Pracovník, za jehož směny havárie nastala, ji včetně řady detailů potvrdil Deníku Referendum. Jeho jméno jsme se však rozhodli nezveřejnit. Nemyslíme si, že vina za havárii, a zejména za její utajení, padá na něj, a proto se domníváme, že by se pozornost veřejnosti měla upínat ke skutečným viníkům.

Co zabíjelo?

Mohla kaustifikační směs, která unikla do dešťové kanalizace, otrávit čtyřicet kilometrů řeky Bečvy? Mohla se dešťovou kanalizací do Bečvy dostat? Stručná odpověď na obě otázky zní: ano.

Podle našich informací Úsek vodního hospodářství Dezy, v chemičce přezdívaný jako „vodníci“, o nehodě nebyl bezprostředně informován. Všichni z řady zaměstnanců podniku, s nimiž jsme mluvili při práci na reportáži, popisovali, že v Deze panuje kultura tutlání problémů — nikdo nechce riskovat postih, nebo dokonce odstávku celé fabriky. Každý se chce vyhnout sankcím a ztrátám podniku.

Následky každopádně uklízela až ranní směna fenolky, přezdívané familiárně „smraďárna“, a to tak, že je oplachovala hadicí s vodou dál do dešťové kanalizace. Uklízení následků havárie „vyvrcholilo“ zasypáním obvodů dešťové kanalizace pilinami, jak dokumentují fotografie. „Bylo to úplně k ničemu, ale na možné kolemjdoucí to mělo asi zapůsobit tak, že jsou věci pod kontrolou,“ komentuje situaci jeden z našich informátorů, který si nepřeje zveřejnit svou identitu.

„Bylo to úplně k ničemu, ale na možné kolemjdoucí to mělo asi zapůsobit tak, že jsou věci pod kontrolou,“ komentuje situaci jeden z našich informátorů, který si nepřeje zveřejnit svou identitu. Foto DR

Deníku Referendum se podařilo získat vzorek takzvané sody, tedy oné látky, která do kanalizace unikla a která se při kaustifikaci v Deze používá. První, hrubé výsledky analýzy přinesl docent biochemie Marek Petřivalský z Palackého univerzity v Olomouci, který o okolnostech otravy Bečvy publikoval několik článků, mimo jiné i v Deníku Referendum.

Jeho rozbor potvrdil, že toxická směs obsahovala množství kritické látky, která mohla způsobit, při splnění určitých dalších okolností, otravu rozměrů, jaká nastala na Bečvě. Onou klíčovou substancí ale překvapivě nejsou kyanidy, nýbrž fenoly. Celá země se už přes dva měsíce ptá, odkud vytekl do Bečvy kyanid. Je vůbec možné, že nastala záměna v identifikaci klíčové příčiny otravy?

Svědectví rybářů z prvních dní zkrátka otravě kyanidem neodpovídají

Tým reportérů Deníku Referendum se ponořil do mediálních archívů a zpětně prozkoumal autentické výpovědi přímých svědků události, s řadou z nich znovu hovořil. Jejich výpovědi totiž od počátku vzbuzovaly — pokud jde o příčinu otravy — pochybnosti.

Deníku Referendum se podařilo získat vzorek takzvané sody, tedy oné látky, která do kanalizace unikla a která se při kaustifikaci v Deze používá. Foto Jakub Patočka, DR

Rybáři z nejvíce zasažených úseků od prvního dne popisují, že ryby umíraly v křečích a měly zasažený nervový systém: že se otáčely kolem své osy, že vyskakovaly z vody, že najížděly na břeh… „Ty ryby se trápily,“ zaznívá opakovaně z úst rybářů, kteří byli na místě.

Takové příznaky ale otravě kyanidem neodpovídají. Při ní ryba naopak pomalu upadá do agonie. Odborná literatura dokonce popisuje případy, kdy se ryby při kyanidové havárii poté, co se dostaly do čisté vody, opět vzpamatovaly. V Československu taková situace nastala na řece Svitavě při úniku kyanidu z Adamovských strojíren v osmdesátých letech.

Popisuje se dokonce, že pytláci na korálových útesech kyanidem loví akvarijní rybky. Omráčené ryby přenesou do čisté vody a velká část z nich se v ní zotaví.

Rybáři také popisují pálení a svědění rukou, zbělání rukou, smrkání krve v důsledku podrážděných nosních sliznic. Dále se zmiňují o tom, že ryby měly poleptané nebo krvácivé žábry. Naopak o třešňovém zbarvení žaber, které je u ryb typické při otravě kyanidem, se nezmiňuje ani jeden. „Myslím, že ty ryby zabil nějaký hu-hu koktejl,“ uzavírá v narážce na československou komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku jednatel Českého rybářského svazu Rostislav Trybuček.

A konečně, kyanid má v literatuře dobře popsaný zápach hořkých mandlí. Ten ale nikdo na místě necítil. Naopak záchranáři i rybáři hovoří o zápachu dezinfekce či chlóru.

Zápach chlóru měl logické vysvětlení a i my jsme na něj poukázali v předchozích textech. Chlór se totiž používá k neutralizaci kyanidů. Usuzovali jsme proto, že viník domělé kyanidové havárie zahlazoval stopy. V tomto případě by teoreticky mohlo jít o použití chlornanu, který známe opět z domácností — Savo. Je tu ale jiné možné vysvětlení „zápachu dezinfekce“. Pach fenolu literatura popisuje jako „vůni nemocnice“.

Kyanidy zpochybňují i mnohé státní instituce

Úhyn ryb na kyanid nepotvrdil ani Státní veterinární ústav v Olomouci, který dostal první ryby k analýze už v neděli 20. září. „My jsme schopni určit pouze to, zda ryba umřela na otravu, nebo infekci. K jednoznačné identifikaci příčiny otravy ryb je zapotřebí prokázat konkrétní jed v nadlimitním množství v rybě nebo ve vodě,“ řekl Deníku Referendum ředitel ústavu Jan Bardoň.

Jednasedmdesát dní po havárii je jedinou institucí, která zveřejnila jakékoli konkrétní údaje z jakéhokoli měření, Deník Referendum. Foto Marek Petřivalský

Potvrdil také, že ústav dostal k analýze i dva vzorky vody s tím, aby se zaměřil na přítomnost kyanidů. Jeden z nich byl pozitivní, a tedy kyanidy obsahoval. Nedozvěděli jsme se však, v jaké koncentraci. Mohlo jít docela dobře o množství, které nepřekračuje povolené limity. Druhý vzorek byl negativní.

Dále ryby podle informací jednatele Českého rybářského svazu Rostislava Trybučka zkoumal Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický Jihočeské univerzity ve Vodňanech. „Oslovili nás sami, protože jsou v této oblasti předními experty a podivovali se, že je o spolupráci nepožádala rovnou Česká inspekce životního prostředí,“ řekl Deníku Referendum Trybuček.

Jednatel Českého rybářského svazu také řekl: „Pokud je mi známo, nyní s jejich zjištěními pracuje kriminálka, která je považuje za zásadní. My jako zadavatelé jsme ale tím pádem zatím nedostali výsledky analýz k dispozici.“ Deníku Referendum se podařilo zjistit, že ani ve Vodňanech kyanidy nepotvrdili, přinejmenším ne jako výlučnou příčinu otravy.

Ryby zkoumala i Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně. „Dostali jsme vzorky až ve středu po havárii. To je velmi pozdě. Otravu kyanidem jsme z nich potvrdit nedokázali,“ řekla Deníku Referendum Miroslava Palíková, která ryby zkoumala. I ona potvrzuje, že konkrétní příčinu otravy mohou stanovit rozbory ostatních vzorků: vody či usazenin a živočichů vodního dna, takzvaného bentosu. O tom, že analýzu bentosu odpovědné úřady ale nevysvětlitelně opomenuly, jsme psali už před měsícem.

V souvislosti se zarybňováním vytráveného úseku řeky provádí její monitoring pro Český rybářský svaz vědci z brněnského Ústavu biologie obratlovců. Deník Referendum má k dispozici jejich analýzu provedenou na základě odběru ryb a bentosu v postiženém úseku řeky v pátek 25. září.

Analýza ukazuje, že jedna z přeživších ryb, konkrétně parma, kterou vědci v uvedeném úseku našli, měla výrazně poleptaný hřbet. „To nemohl udělat kyanid,“ komentoval pro Deník Referendum autor analýzy Pavel Jurajda. „Parmy jsou ryby vodního dna,“ vysvětluje docentka Palíková. Ryba tak teoreticky mohla být zanořená v sedimentu řeky a toxické látky poškodily jenom její vyčuhující hřbet.

Je tu ale ještě jeden, a sice ten úplně nejdůležitější argument, který zpochybňuje celou oficiální verzi otravy: dodnes žádná odpovědná instituce nezveřejnila, jaké koncentrace kyanidu kdy a kde naměřila. Policie České republiky přitom jasně řekla, že v tom nikomu nic nebrání.

Mohl únik z kaustifikace řeku otrávit?

Co tedy odhalila prvotní analýza vzorku „sody“ z kaustifikace, kterou provedl biochemik Marek Petřivalský? Vzhledem k výše řečenému a vzhledem k tomu, že je zařízení součástí provozu fenolky, jsme chtěli ověřit, zda takzvaná soda obsahuje fenoly. A to se potvrdilo.

Jejich koncentrace ve vzorku se pohybuje mezi 110 a 120 miligramy na litr. „Berte to prosím orientačně, dělal jsem to narychlo tou nejjednodušší metodou,“ upozorňuje Marek Petřivalský.

Testování vzorku získaného DR. Foto Marek Petřivalský

Stačilo by to k vytrávení desítek kilometrů Bečvy? Není to vyloučeno, ale věc je samozřejmě složitější, než se může jevit. Jak uvádí odborná literatura, fenolů je mnoho druhů a jejich toxicita se může lišit až o čtyři řády — zatímco u jednoduchého fenolu se limit toxicity pro ryby pohybuje v jednotkách až desítkách miligramů na litr, u jeho derivátů, např. chlorovaných, stačí k tomu, aby v řece zabíjely, desítky mikrogramů na litr.

Dynamický model šíření fenolů pro danou koncentraci spočítali pro Deník Referendum nezávisle na sobě hydrolog dříve působící v Povodí Moravy a britští vědci spolupracující jako konzultanti s ústředím Greenpeace International na kauzách toxických znečištění. Z jejich modelů vyplývá, že fenoly obsažené v „sodě“ z Dezy v řece zabíjet mohly, přičemž ale vše závisí na dalších okolnostech.

Abychom si ale byli jisti, je potřeba opatřit mnohem podrobnější analýzu jejich složení. A zapotřebí by bylo také vědět, jakým přesným způsobem se do řeky mohly dostat.

„Myslím, že by v otravě mohlo hrát roli současné působení více jedů. Kromě fenolů se ve směsi uniklé z kaustifikace mohou nacházet další toxické látky extrahované při zpracování dehtu. Je také možné, že silně alkalická směs „sody“ z kaustifikace uvolnila do řeky další toxické látky během průtoku kanalizační sítí v areálu DEZA,“ glosuje případné varianty otravy Marek Petřivalský. „Pro další uvažování by bylo stěžejní vědět, kudy se to přesně dostalo do řeky,“ doplňuje.

Kudy šly jedy do řeky?

Havárie na Bečvě je od samého počátku rovnicí o mnoha neznámých. S objasněním nehody kaustifikační jednotky můžeme mít o jednu méně. Jak se ale toxická „soda“ mohla dostat do řeky? Nesmísila se cestou dokonce s nějakou další látkou? A co by způsobilo několikahodinovou časovou prodlevu?

Kaustifikační směs vyvřela kolem druhé ranní. Ryby v řece začaly hynout v jedenáct dopoledne. Co se dělo mezitím?

Plán vodohospodářských rozvodů v Urxových závodech. Foto Jakub Patočka, DR

Deza podle integrovaného povolení svádí dešťovou kanalizaci do jedné ze svých lagun, které se nacházejí mezi chemičkou a břehem řeky Bečvy v katastru obce Lešná: „Levá polovina laguny je určena pro shromažďování dešťových a oplachových vod vypouštěných ze závodu, které slouží jako zdroj užitkové vody.“ V této laguně žijí ryby. A i po havárii se v ní podle informací, které Deník Referendum ověřil u zaměstnance a odboráře Dezy Jakuba Matochy, živé ryby nacházely.

To vede k logickému závěru: kaustifikační směs se do laguny nedostala — těžko si představit, že by všechny ryby v laguně zůstaly naživu. „Možnou variantou je, že nějaká větev dešťové kanalizace byla napojena přes kanalizaci vedoucí původně do laguny ve Lhotce na novou větev, která už stejně jako výtok z čistírny lagunu obchází — potom by to teklo rovnou do Bečvy mimo čističky,“ nabízí jedno z možných vysvětlení docent Petřivalský.

Deník Referendum si v Okresním archívu ve Vsetíně opatřil všechny pasáže týkající se dešťové kanalizace v projektové dokumentaci z kolaudačního řízení někdejších Urxových závodů (dnešní Deza) v roce 1982 i řadu dalších plánů. Stejně tak disponujeme projektem i monitoringem současného stavu kanalizace ve Lhotce nad Bečvou. Přes veškerou snahu ale nyní nejsme schopni hypotézu, že část dešťové kanalizace z Dezy vede mimo lagunu, či že je dokonce napojena na jednu z větví dešťové kanalizace ve Lhotce, potvrdit.

Deník Referendum si v Okresním archívu ve Vsetíně opatřil všechny pasáže týkající se dešťové kanalizace v projektové dokumentaci z kolaudačního řízení někdejších Urxových závodů (dnešní DEZA). Foto Jakub Patočka, DR

Ať už ale toxický mix přitekl do Bečvy jakoukoli cestou, pořád se ještě může ukázat, že složení kaustifikační směsi odpovídá nálezům v tkáních ryb zabitých při havárii. Právě tuto analýzu Deník Referendum zadává ke zpracování. A nadto nelze vyloučit, že některé ze záhad objasní i stále probíhající vyšetřování vedené Policií České republiky.

Kdo všechno o havárii v Deza věděl a snažil se ji krýt?

Celý případ zavání tím, že tu máme co do činění ještě s jedním ještě závažnějším a neospravedlnitelnějším systémovým selháním, než je sama otrava řeky Bečvy. A tím je vědomá snaha odklonit pozornost od skutečného zdroje znečištění a mařit policejní vyštěřování.

Jak jinak si vysvětlit, že už den po havárii, Česká inspekce životního prostředí věděla, a především hlásala, že viníkem nebyla Deza, zatímco celé čtyři dny trvalo, než byl jako příčina otravy oznámen kyanid? Jak to, že ještě o dva dny déle trvalo, než se ukázalo na rožnovský kanál? Dnes už je přitom zcela zřejmé — a podle informací Deníku Referendum to prokázala i vlastní analýza policie —, že hypotéza o rožnovském kanále se neslučovala s realitou.

Vše nasvědčuje tomu, že verze „rožnovský kanál“ měla jediný srozumitelný cíl: odpoutat pozornost od Dezy. To by ovšem bylo k ničemu, pokud by jako hlavní příčina otravy byl od počátku evidován fenol či toxický koktejl fenol obsahující. Ví v daném místě někdo o nějakém jiném možném zdroji, nežli je Deza?

Proč se jedno z nejlepších pracovišť v republice, vodňanská laboratoř, muselo samo domáhat vzorků, a nakonec si je muselo opatřit pokoutně až od rybářů? Z jakého důvodu prakticky všechny odpovědné instituce odmítají dodnes zveřejnit, kdy a kde odebíraly jaké vzorky a jaké v nich naměřily koncentrace — a čeho? Vždyť výmluvu, že to zakázala Policie České republiky, ona sama dementovala.

A tak je třeba se ptát zcela adresně. Co věděli o havárii ve vedení Deza a co věděli o možných následcích uniklé směsi? Co udělali pro odvrácení škod? Sdělili informace o havárii policii, pokud se o ní dozvěděli? Kdo? Předně Zbyněk Průša, předseda představenstva Deza a předseda představenstva Agrofertu v jedné osobě.

Co věděl ředitel České inspekce životního prostředí Erik Geuss? Co věděl ministr Richard Brabec? A co premiér Andrej Babiš?

Připomeňme si, že havárie nastala čtrnáct dní před důležitými volbami. Právní zástupce Deníku Referendum advokát Antonín Továrek k tomu říká: „Z mého hlediska není otázkou, zda by měla Policie České republiky provádět domovní prohlídky ve státních institucích, ale v kterých všech.“

Investigace je výsledkem týmové práce reportážního oddělení Deníku Referendum. Jejími spoluautory jsou GABY KHAZALOVÁ a JOSEF PATOČKA.

Pokud máte nějaké poznatky, které mohou přispět k objasnění otravy řeky Bečvy, anebo jiná zásadní sdělení, můžete nám je napsat na naše zabezpečené mailové adresy: jpatocka@protonmail.ch, zuzana.vlasata@protonmail.com

Diskuse