Od jedné z největších ekologických katastrof v dějinách České republiky, vytrávení pestrého vodního života na čtyřiceti kilometrech řeky Bečvy, uplynuly více než dva měsíce. A policie stále neodhalila pachatele. Deník Referendum přesně před měsícem ve své investigaci prokázal, proč je prakticky vyloučeno, že by zdrojem otravy mohl být šestnáctikilometrový kanál vedoucí z průmyslového areálu bývalé Tesly v Rožnově pod Radhoštěm. Právě na něj policie ukázala 26. září, tedy šest dní po havárii.

Z našich zjištění o průběhu otravy naopak vyplynulo, že nejpravděpodobnějším viníkem je chemička DEZA z holdingu Agrofert premiéra Andreje Babiše. Mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka však opakovaně a kategoricky tvrdil, že Deza „není původcem této ekologické katastrofy“. Hanzelka prohlašoval: „Žádný únik nebezpečných látek neregistrujeme.“ Totéž vysvětloval v placeném inzertním rozhovoru v MF Dnes vedoucí oddělení životního prostředí Deza Jaroslav Obermayer.

Deník Referendum nyní díky unikátnímu svědectví od současných i bývalých zaměstnanců chemičky zjistil, že Agrofert neříká pravdu. Otravě ryb v Bečvě naopak předcházela havárie na jednom z provozů Dezy. A jak nám potvrdil přímo zaměstnanec, který nehodu způsobil, vše je zdokladováno.

Za svoje provinění dostal pokutu dva a půl tisíce korun. Deník Referendum vše konzultoval s více odborníky, českými i zahraničními, kteří se shodují, že uvedená nehoda otravu takového rozsahu způsobit mohla.

Proč Agrofert havárii ututlal? A co se tedy osudné noci stalo?

O havárii z neděle 20. září se od čtvrtka 24. září hovoří jako o otravě kyanidem. Deník Referendum však souborem výpovědí z několika laboratoří a dalších institucí vyvodil, že kyanid buď nebyl hlavní či jedinou příčinou otravy v Bečvě, ba dokonce že jí nemusel být vůbec.

Jde o zásadní obrat v šetření celé události. K podrobnostem se vrátíme a důkladně je vysvětlíme. Nejprve ale k tomu, co se v osudnou noc v Deze stalo.

Pár hodin před otravou řeky se v Deze stala havárie

Havárie nastala nad ránem 20. září v části chemičky, kde se vyrábí fenol — v takzvané fenolce, konkrétně v zařízení, jemuž se říká kaustifikační jednotka. Fenolka je nejmladší provoz z celé Dezy, funguje asi od roku 1994. Procesem kaustifikace se vyrábí louh, který Deza používá — jak upřesňuje předloňská bakalářská práce Jakuba Kučery z Univerzity Pardubice — pro „extrakci fenolu z karbolového oleje, což je jedna z frakcí vznikajících při destilaci černouhelného dehtu“.

Metoda kaustifikace je zastaralá a Deza by už dnes patrně ani nedostala povolení k jejímu provozu. Babišova valašskomeziříčská chemička ji používá proto, že se jí hodí takto zpracovat uhličitan sodný, který vzniká jako jeden z odpadních materiálů při extrakci fenolů. Současně Deza spotřebovává příliš málo louhu na to, aby se jí vyplatilo investovat do zavedení modernější elektrolytické výroby.

Kaustifikační jednotku obsluhuje jeden člověk. Jde o relativně nenáročnou práci, ve firmě se jí říká „pohodička“. Celá jednotka sestává ze dvou reaktorů, v nichž se střídavě „vaří“ a posléze se z nich filtruje pro další použití louh do zásobníků ve fenolce.

Proces je následující: Obsluha kaustifikace vydá pokyn do fenolky, odtud pak ze zásobníku H717 potrubím P706 putuje do reaktoru osmnáct kubíků „sody“. Obsluha k nim pak přidá šest kubíků vody a ohřívá směs na devadesát stupňů. Poté k nim přidá ve třech dávkách celkem tři kubíky hašeného vápna a z výsledné směsi se pak po odfiltrováním nerozpustného uhličitanu vápenatého získává cílový produkt: koncentrovaný roztok louhu.

Takto popsáno se může zdát, že jde o relativně neškodnou chemickou reakci. Sodu i louh přece používáme běžně i v domácnosti. Jenomže soda používaná pro kaustifikaci v Deze je odpadní materiál, který — připomeňme — vzniká přímo v chemičce. Nejde o čistý bílý „kypřící“ prášek, který známe, ale o smrdutou černou tekutinu, která kromě sody obsahuje i jiné toxické chemikálie. Obdobně voda použitá v celém procesu je „voda z výroby“, která může obsahovat různé zbytkové látky.

Osudné noci tedy pracovník obsluhující kaustifikaci spustil někdy před půlnocí ohřev toxické směsi. Pak ale usnul. Směs se přehřála a začala vřít. V reaktoru je také míchací zařízení. Míchání a prudký var vedly k tomu, že směs začala intenzivně vystřikovat ven z reaktoru.

Kaustifikační jednotka má mít pro takové situace alarm. Ten je ale, jak nám potvrdilo více zdrojů, dlouhodobě mimo provoz. Reaktor má mít také uzávěr. Ten je ale pro změnu nadzvednutý a podložený dřevěnou fošnou. Na uzávěru se totiž příliš často ucpával píst pro odvod plynu.

A konečně, pro úniky z havárií je určená havarijní jímka přímo pod kaustifikační jednotkou — ta je navíc obehnaná betonovým obrubníkem, slangově „bortíkem“, který má zabránit tomu, aby se látky, které by případně z jednotky unikly, nedostaly tam, kam nemají. Tedy do dešťové kanalizace.

V noci 20. září, poté, co obsluha kaustifikace usnula, všechna opatření selhala. Vroucí toxický koktejl stříkal ven až do vzdálenosti několika metrů za obrubník havarijní jímky — přímo na silnici před kaustifikační jednotkou a tady vše steklo do dvou přilehlých otvorů dešťové kanalizace. Přístroje zaznamenávající takzvané trendy ve výrobě — tedy stav zásobníku, louhu a reaktoru — uváděly, že při nehodě uniklo celkem dvanáct kubíků směsi.

Pracovník, za jehož směny havárie nastala, ji včetně řady detailů potvrdil Deníku Referendum. Jeho jméno jsme se však rozhodli nezveřejnit. Nemyslíme si, že vina za havárii, a zejména za její utajení, padá na něj, a proto se domníváme, že by se pozornost veřejnosti měla upínat ke skutečným viníkům.

Co zabíjelo?