Když největší lidskoprávní organizace Amnesty International zveřejnila na začátku února na zvláštní tiskové konferenci v okupovaném Východním Jeruzalémě svou dlouho očekávanou zprávu k izraelskému porušování lidských a občanských práv Palestinců, vyvolala tím značné pozdvižení. Amnesty ve spolupráci s odborníky a jinými lidsko-právními organizacemi — z nichž některé byly nedávno Izraelem účelově označeny za teroristické — pracovala na zprávě po dobu čtyř let. Výsledkem je podrobná téměř třísetstránková studie s názvem Izraelský apartheid vůči Palestincům: krutý systém dominance a zločinů proti lidskosti, doplněná tematickým videem.

Amnesty International (AI) dovozuje, že od roku 1948 — tedy již od svého založení — praktikuje Izrael takové postupy, které vedou „k institucionální segregaci a diskriminaci Palestinců,“ neboť „zavedl systém represí a dominance nad Palestinci všude, kde uplatňuje svou kontrolu nad jejich právy — jak v Izraeli samém, tak na okupovaných palestinských územích, nebo při přístupu k uprchlíkům.“

Zpráva tvrdí, že „segregace je uplatňována systematickou a vysoce institucionalizovanou formou, která má zabránit Palestincům v tom, aby si nárokovali a požívali rovná práva jako izraelští Židé uvnitř Izraele či na okupovaných územích, a vede tak k podřízení a ovládnutí palestinské společnosti.“

Izrael se dle Amnesty dopouští masového vyvlastňování palestinského majetku a půdy, nuceného přesunu lidí a drastických omezení volného pohybu, věznění, mučení, mimosoudních poprav a vražd, odepření svobodného přihlášení se k národnosti a občanství a dalších zločinů.

Ty společně s právními pastmi, do nichž jsou Palestinci lapeni izraelskou politikou, vytvářejí systém apartheidu, jak jej definuje mezinárodní právo, tj. Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinů apartheidu z roku 1973 či Římská statuta Mezinárodního trestního soudu z roku 2002.

Amnesty International se v této věci obrátila na Mezinárodní trestní soud a OSN s žádostí, aby rozšířily vyšetřování možných válečných zločinů spáchaných Izraelem o vyšetřování apartheidu jako zločinu proti lidskosti. Zároveň vyzvala mezinárodní společenství, aby uvalilo na Izrael zbrojní embargo a cílené sankce na jeho vybrané představitele odpovědné za vytváření a prohlubování systému apartheidu.

Jednotlivé státy a soukromý sektor pak zpráva žádá, aby se nepodílely na obchodování s výrobky z nelegálních izraelských osad na Západním břehu Jordánu, aby do těchto osad neinvestovaly a nerozvíjely s nimi žádné vztahy, které by vedly k normalizaci jejich nelegálního postavení, a utužovaly by tak systém segregace Palestinců a dominance izraelských Židů.

Obvinění z antisemitismu a jiné bajky

Proti zprávě se ještě před jejím zveřejněním zvedla vlna nevole ze strany Izraele, proizraelských lobbystických skupin a think-tanků. Ve snaze odradit Amnesty od jejího zveřejnění použili představitelé Izraele a jeho příznivci celý arzenál známých obvinění a osočování.

Největší a nejrespektovanější lidskoprávní organizace světa byla označena za antisemitskou, zaujatou, praktikující dvojí standard a nenávistný jazyk, neznalou kontextu a reality a její představitelé nařčeni z toho, že uvádějí svými zjištěními v nebezpečí židy všude po světě a že se údajně odcizili pravým hodnotám, na kterých byla Amnesty International založena. Podle těchto kritiků je zpráva nevyvážená už tím, že nezmiňuje Hamás, Sýrii ani Írán.