Adopce stejnopohlavními páry a sociální demokracie

Filip Outrata

Poprask vyvolaný výroky poslankyně Nytrové by neměl zastřít skutečnost, že v rámci ČSSD je místo pro různé názory na adopce dětí stejnopohlavními páry.

Co je vlastně nepřijatelné na tom, co poslankyně ČSSD Pavlína Nytrová pronesla nejprve ve Sněmovně a poté různým způsobem opakovala v rozhovorech. Začněme formou. Je alarmující, když politička nedokáže srozumitelně uvést zdroje, ze kterých vychází, a odkazuje se na „knížky“ (které ovšem nedokáže konkrétně jmenovat), „internet“ (kde jediným jmenovitě uvedeným zdrojem je jeden web, totiž Ruskije materi) a nakonec na svůj cit a srdce.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

To by bylo těžko přijatelné v jakémkoli případě, ať už by člen jakékoli strany mluvil o jakémkoli tématu. Pokud jde o obsah, je nepřijatelné odůvodnění tím, že „homosexuálové se budou snažit zrealizovat sex s dětmi.“ Toto tvrzení sice vzápětí Nytrová vzala zpět („Netvrdila jsem, že homosexuálové v České republice chtějí v tuto chvíli provozovat sex s dětmi“), ale bylo proneseno a právem může být členy české gay a lesbické komunity vnímáno jako pomluva, která navíc aktivně podporuje nebezpečné homofobní postoje ve společnosti.

Výzva k vystoupení z ČSSD, kterou Nytrové bezprostředně po jejím vystoupení adresovala na Twitteru ministryně Michaela Marksová, je v tomto světle pochopitelná. Je logické, že člen politické strany nechce, aby v ní působili ti, kteří ji podle něj svými názory závažně poškozují, a že je tedy vyzve k tomu, aby stranu opustili. Jinou věcí ovšem je, je-li to reakce správná a není-li nakonec spíš na škodu.

Pochopitelně a naštěstí, ani ministryně ani kdokoli jiný ve straně nemá možnost jiného člena za (jakékoli) názory jednoduše vyloučit, bez toho, že by se o tom rozhodlo na základě platných stanov.

Tolik snad k osobě poslankyně Nytrové. Jak se ale postavit k samotnému tématu, tedy k adopcím dětí homosexuálními páry? Je pravděpodobné, že v ČSSD je nemálo členů, kteří by sice nesouhlasili s paušálními a dehonestujícími výroky poslankyně na adresu homosexuálů, ale kteří by se s ní zároveň shodli v tom, že základem každé společnosti je rodina, kterou tvoří muž a žena.

A kteří by byli velmi opatrní v rozhodování, zda děti stejnopohlavním párům svěřovat, a to ne proto, že by se tak jako Nytrová obávali, že homosexuální lobby tak chce legalizovat sex s dětmi.

V ČSSD by mělo být místo i pro konzervativní pohled na rodinu

Jinak řečeno: jistý konzervativní postoj se nemusí neslučovat se sociálnědemokratickým pohledem na svět. Vytvářet dojem, že všichni členové a politici ČSSD musí z principu podporovat adopce homosexuálních párů, by podle mě nebylo správné. Pokud svůj postoj dokážou formulovat věcně, promyšleně, bez nepodložených domněnek a paušálních odsudků, bylo by dokonce pro sociální demokracii přínosem, kdyby tak činili.

Jak by ale takový postoj měl vypadat? Kdyby byla jeho formulace na mně, začal bych tím, že tím nejlepším prostředím pro dítě je rodina skládající se z otce, matky a dalších dětí. To neznamená, že jiná prostředí (stejnopohlavní páry, osamělé matky či otcové, jiné typy soužití) nemohou být také dobrá a prospěšná, ani to neznamená, že neexistují klasické rodiny velmi špatné a pro děti škodlivé. Znamená to pouze to, že rodina složená z matky, otce a dětí má největší množství pozitivních stránek (které ovšem ne vždy naplňuje).

Vytvářet dojem, že všichni členové a politici ČSSD musí z principu podporovat adopce homosexuálních párů, by podle mě nebylo správné. Foto medicaldaily.com

Nemyslím si, že to, že dítě dokážou přivést na svět žena a muž, nikoli muž a muž nebo žena a žena, je jen nahodilý fakt bez významu. Mužská a ženská role jistě nejsou něčím fixně daným, muži dnes jsou (a zřejmě byli vždy, jen to nedávali vždy najevo) v mnohém ženští a ženy naopak mužské, a tak je to správně. Přesto je něco hlubokého a podstatného v tom, že každé dítě (které má to štěstí) má jako matku ženu, která je nosila ve svém lůně, a jako otce muže, který je zplodil.

Pokud se jedná o děti, u nichž jeden jejich biologický rodič žije v registrovaném partnerství a chce dítě adoptovat a druhý s tím souhlasí, je podle mě umožnění adopce na místě. Dítě bude v ideálním případě žít ve stabilním prostředí, které je nejbližší jeho původní, fyzické rodině, jeho pouto alespoň s jedním z biologických rodičů bude zachováno, a pokud se mu dostane lásky a péče, nemělo by být nijak handicapováno.

Pokud by se ale začalo v budoucnu jednat například o adopcích dětí, u nichž ani jeden z partnerů není biologickým rodičem, byl bych pro to, aby se dávala přednost klasickým rodinám s dětmi. Dovedu si představit situace, kdy by stejnopohlavní páry mohly být i pro takové dítě dobrým domovem (například dvojice vychovávající dobře jedno či více biologických dětí a projevující dobré vlastnosti k rodičovské péči) a rozhodně bych apriorně stejnopohlavní páry nevylučoval, ale byl bych velice opatrný před tím, že by se někdo pokoušel vytvářet cosi jako nárok na adopci.

A ještě douška, u nás zatím není aktuální, v řadě jiných zemích již však ano. Homosexuální partnerství je instituce prospěšná jak pro dotyčné dvojice osob, tak pro celou společnost, tak jako každé svazky, které poutají lidi k sobě a překonávají izolaci a samotu. Zaslouží si své místo v právním řádu.

Není to ale manželství. Možná budu označen za konzervativce, který v ČSSD nemá co dělat, ale soudím, že manželství je spojení ženy a muže, muže a ženy, a jakékoli jiné svazky, jakkoli mají své nesporné pozitivní stránky, prostě manželstvím nejsou.

Věřím, že takový postoj se dá velmi dobře skloubit jak se vstřícným přístupem ke gayům a lesbám, bez předsudků a naopak s oceněním jejich pozitivních vlastností, tak s důsledným odmítnutím a bojem proti všem formám homofobie, ať již v české společnosti, nebo v zemích, kde jsou lidé homosexuální orientace pronásledováni a pro svou orientaci vystaveni dokonce i trestu smrti.

    Diskuse
    Plně souhlasím jak s druhou částí článku, tak s tou první, u které bych se rád zastavil.

    Je pro mě opravdu těžkým zklamáním to, co označujete za formální stránku.
    Osobně patřím k zastáncům zastupitelské demokracie. Ne že bych neviděl některé její zjevné či méně zjevné nedostatky a slabiny. Ale odmítám přehlížet spoustu jejich silných a dobrých stránek jen proto, že už jsme si na ně zvykli a nepříjdou nám nijak zajímavé ani vzácné.
    Jedna z nich je, že se zastupitelé můžou a měli by detailně a důkladně seznámit s tématikou, které se rozhodování dotýká. Je to jejich práce. Vždyť proto jsou ve sněmovně výbory a podvýbory. Jako nikdo z nás nemůže vědět všechno, ani poslanci ne. Proto se prostě vyberou zástupci, kteří se důkladně seznámí s tématem a skrze ně se pak ladí postoje jak na stranické, tak na širší bázi, až k odborné a laické veřejnosti.
    Každý ví, že začasté to tak hladce a idylicky nefunguje, nicméně nejde přece přehlédnout, že země se svobodnými volbami a zastupitelskou demokracií bývají poměrně přívětivé se slušnou kvalitou života.

    Jenže jestli by měli politici vystupovat a argumentovat jako paní Nytrová, to můžeme rovnou do parlamentu navézt opice z opičího pavilonu ostravské ZOO, a vyjde to nastejno...
    Vlastně ne na stejno - bude to levnější.

    Jak říkám, pro mě velké zklamání.
    FO
    July 20, 2016 v 10.54
    A. Morbicerovi
    Máte úplnou pravdu, podobná vystoupení vlastně podkopávají důvěru v zastupitelský systém, což je velký problém, bez ohledu na téma, o které se jedná...
    IR
    July 20, 2016 v 15.27
    Technická
    V článku je uveden názor (i když samozřejmě není řečeno, že by se jednalo o názor autora), že rodinu nebo nějaký takový základ tvoří v každé společnosti muž, žena a jejich děti. To ale rozhodně neplatí celosvětově - jsou společnosti, kde je pojetí rodiny širší, také existují polygamní svazky, někde dítě vychovává celá komunita, kde biologičtí rodiče nemají k dítěti o nic větší práva než člověk o dům dál, potom existují také čistě matrilineární společenství, kde otcové vůbec nefigurují (muži oplodňují ženy a o děti se vůbec nestarají, někde možná i žijí odděleně).
    ??
    July 20, 2016 v 16.18
    Mala poznamka.
    Zaplat Panbuh je nazorem autora, ze v nasi spolecnosti tvori rodinu muz , zena a deti. My nezijeme na ostrove v Pacifiku ani v rovnikove Africe a proto je pro nas tradicni tenhle vzor. Jeste bych si pani lingvistku dovolil upozornit, ze migranti (s jinymi rodinnymi vzorci) se hrnou do Evropy, kterou vytvorili lide s autorovou konzervativni predstavou rodiny. Meli bychom se tedy patrne drzet nasi formy rodiny a podporovat jeji "regeneraci".

    p.s. S nazorem p. Nytrove patrne souhlasi vetsi cast populace, i kdyz nekteri esteti maji vyhrady k forme. Uz jen vyhrada, ze ve stejnopohlavnim svazku chybi diteti jeden ze vzoru chovani je dosti podstatna vyhrada (samozrejme ze rodiny se rozvadeji, otcove i matky umiraji, ale u homosexualniho paru, je absence jednoho vzoru predem naprogramovana). Nikdo z homofilnich bolseviku nas nezaplavuje odkazy na statistiky na kolika desitkach tisicich deti se provadeli vyzkumy, kdo konkretne je provadel, kdo platil a jak dlouhe bylo sledovaci obdobi. To jen tak na okraj.



    MP
    July 20, 2016 v 18.11
    Co je to tradiční rodina?
    Co když spolu dva heterosexuální partneři nežijí v manželství, a přesto spolu mají a vychovávají děti?

    A nepatří k tradiční rodině jako samozřejmost i útlak ženy? Ono je to spíše tak, že oni (mnohými tak) zlořečenií migranti k nám model tradiční rodiny přinášejí, což jistě je problém, protože v Evropě právě už dávno tradiční rodina neexistuje.

    A vrátit se nemůže. Kdo něco takového chce nebo požaduje, měl by zároveň říct, jak zařídit, aby lidé opět žili na vesnici, ctili tradiční svátky, každou neděli všichni chodili do kostela, plodili bez antikoncepce děti atd. Aby bylo běžné děti bít a partnery vybírali rodiče podle věna. Jak to v dnešní liberální, dokonce postmoderní společnosti zařídit? To bych chtělo sociální experiment návratu do rurální společnosti hodný velkého Pol Pota a Rudách Khmerů...
    MP
    July 20, 2016 v 18.15
    A k těm vzorům
    Případné homosexuální rodičovské páry mají přece vlastní rodiče, sourozence a další příbuzné, přátele, známé - a dítě jistě pozná i učitele a učitelky, bude mít vlastní kamarády atd.
    Navíc žádné přesně dané role už dnes mnohdy neexistují...
    JN
    July 21, 2016 v 8.31
    Zajímalo by mě, zda stále platí ten velmi silný argument (pro adopce dětí homosexuálními páry),
    že totiž sexuální orientace člověka je dopředu daná, tedy vrozená, geneticky podmíněná.

    Děkuji za případnou odpověď.
    FO
    July 21, 2016 v 8.33
    M. Plevovi - tradiční rodina
    Dovolím si nesouhlasit. Tradiční rodina v Evropě ještě existuje. Sám řadu takových rodin znám. Tradiční je na ní to, že spolu (přes všechny problémy a neshody) žijí muž, žena a jejich děti.

    Nemyslím si, že tradiční a patriarchální je totéž. Nemyslím si, že "klasická" (když se slovo tradiční zdá kontaminované) rodina je něco odepsaného, právě naopak. Tím, že dokázala přežít konec patriarchální společnosti, sexuální revoluci a obecně vývoj ve 20. století, právě dokázala svoji životaschopnost, dokonce bych řekl nenahraditelnost.

    Tradice neznamená pouze bít svého parnera či partnerku.
    MP
    July 21, 2016 v 10.53
    F, Outratovi
    Ženy, muži a děti spolu v nějaké podobě žili už od pravěku. A žijí spolu i dnes a budou spolu žít dál. Pokud takto vágně termín tradiční nebo klasický vymezíme, obávám se, že moc nikam nedobereme.
    Jde přece o to, jak jsou vztahy mezi členy rodiny uspořádány a ustaveny. A tady tradiční rodina (nebo klasická) - pokud jí tedy myslíme to uspořádání, které v Evropě existovalo od středověku do zhruba poloviny 20. stol., tedy ta je neodmyslitelně spojena s patriarchálním modelem. S tím nic nenaděláte.

    Ta netradičnost dnešní rodiny přece mj. je právě v pestrosti jejích forem.
    July 21, 2016 v 12.1
    Tohle je ukázkový příklad, kam jsou aktivisté schopni dovést
    původně výbornou myšlenku.
    Musí ji stále a stále vylepšovat, až ji zkazí. Z dobrého se pak stane paskvil. Homosexuální partnerství nemůže být manželstvím už ze své podstaty.
    Tím to samozřejmě nekončí. Například ochrana stíhaných osob už došla tak daleko, že Abdeslam byl během týdne po svém zatčení vyslýchan jen jednou, protože tvrdil, že je unavený. Nějaká poslankyně za Zelené zase spílala policii, že zastřelila agresivního možná Afgánce, možná Pakistánce /možná 18letého, možná 25letého, kdož ví, tohle jde taky na vrub poblázněných aktivistů/, jako by nemohla ta policie počkat, až pár policistů zabije a až pak jej, unaveného zabíjením, mohla přemoci. Přisadila si k téže události nějaká křesťanská neziskovka, prý že podobný případ signalizuje, že je migrantům třeba více pomáhat. Jistě, byl jen v adoptivní rodině a dostával od státu kapesné větší, než lecjaký dělník u nás mzdu, takže je pochopitelné, že by měl dostávat pomoci více. Práva zločince jsou větší, než práva oběti. Menšiny větší, než většiny.
    Je samozřejmé, že lidé žijící v nereálných představách, či ti, kterým podobné blbnutí přináší profit, nerespektují míru, nevidí, že už je něčeho prostě příliš.
    Jen proč proboha se hlásí k levici? Vždyť jí tím dělají medvědí službu. Jestli ono to ale není tím, že odjinud by je už dávno vylifrovali.
    + Další komentáře