Poslankyně Nytrová budí svým vystupováním značné rozpaky v Poslaneckém klubu ČSSD již řadu měsíců. Její homofobní a nesnášenlivé výroky nyní otřásly i celou společností. Ve svém článku Nytrová proti světu a právu je obsahově zhodnotila Lucia Zachariášová.

Lidé, kteří projevují podobné názory jako poslankyně Nytrová, bývají chybně označováni za extrémisty. O krajně pravicových postojích bychom měli v podobných případech hovořit obezřetněji, respektive přesněji.

Pavlína Nytrová má ekonomické vzdělání, od svého zvolení navíc působí v lidskoprávní výboru Poslanecké sněmovny parlamentu ČR. Z jejího životopisu nicméně vyplývá, že se do roku 2013 profesně ani politicky nikdy lidskoprávní agendě nevěnovala.

Od sociálně demokratické poslankyně bychom očekávali, že bude v této oblasti hájit základní hodnoty sociálně demokratického hnutí, nebo přinejmenším respektovat programové priority ČSSD, které jsou obsaženy v dlouhodobém, střednědobém a volebním programu, koaliční smlouvě a programovém prohlášení vlády.

Navzdory těmto očekáváním se Nytrová v minulosti již několikrát svým stranickým kolegyním a kolegům postavila.

K novele zákona o registrovaném partnerství se již několikrát vyjadřovala kriticky. Přesto všechny nakonec překvapilo, když se společně s katolickým fundamentalistou Romanem Jochem přidala k iniciativě Petice adopce.

Působení Nytrové má celou řadu rysů pravicového populismu. Pravicoví populisté chápou společnost jako homogenní skupinu lidí, se stejnými nebo obdobnými potřebami, kteří bývají v pravicově populistických kruzích označováni třeba jako „slušní Češi“.

Populisté si odmítají přiznat, že potřeby a práva jedné skupiny obyvatel mohou být zcela odlišné od potřeb jiné skupiny. Skutečnost, že ve společnosti žijí lidé různých kultur, náboženství, přesvědčení, sexuální orientace, genderové identity nebo i lidé s handicapem, jejichž práva jsou garantovány ústavou a chráněny antidiskriminačním zákonem, Nytrové zjevně uniká.

Dalším rysem pravicového populismu je absence vlastní politické agendy. Pravicoví populisté zpravidla nepředkládají vlastní alternativní návrhy. Zůstávají u pouhé kritiky.

Tak jsme se v minulosti mohli setkat třeba s tím, že poslankyně Nytrová interpelovala svou stranickou kolegyni a ministryni školství Kateřinu Valachovou, když otevřeně kritizovala návrh školského zákona, který má zajistit finanční i metodickou podporu školám a pedagogům při integraci žáků se specifickými vzdělávacími potřebami. Sama Nytrová se přitom neobtěžovala navrhnout nějakou svou alternativu.

A co je snad ještě smutnější, z jejího vyjadřování se dá usuzovat, že sama návrh novely školského zákona ani nečetla.

Další typickou charakteristikou pravicového populismu je rozdělování společnosti na dvě skupiny — „my“, tedy „slušní Češi“ se svými každodenními problémy, a „oni“, tedy všichni ostatní, kteří zvenku ohrožují domnělou pospolitost společnosti, narušují její homogenní obraz.

Tato charakteristika je společná pravicovému populismu i pravicovému extrémismu. Jejich základním předpokladem je, že nebezpečím jsou lidé, kteří nejsou asimilovaní do většinové společnosti, kteří se jakkoliv liší ve svém chování či projevech na veřejnosti: děti se specifickými vzdělávacími potřebami jsou ohrožením pro „naše děti“, homosexuálové pro tradiční rodinu a manželství, cizinci jsou pak hrozbou pro naši kulturu a migranti pro naši bezpečnost.

Šíření lží, hoaxů nebo konspiračních teorií, zkrátka všech těžko ověřitelných informací, se stalo asi nejúčinnějším nástrojem pravicových populistů ve světě sociálních sítí. Někdy se jedná o zjevné lži, jindy o vědecky nepodložené domněnky a hypotézy, které jsou prezentovány jako holá fakta. Ty bývají často doprovázeny údajnými „osobními zkušenostmi ze zahraničí“.