„Velice oceňuji práci neziskových organizací a vím, že věnovat se této činnosti právě v této nelehké době, není nic jednoduchého.“ Píše se 15. února 2014 a poslankyně TOP 09 Jitka Chalánková sedí v prostorách olomouckého magistrátu s Unií neziskových organizací Olomouckého kraje. Akce se účastní minimálně podruhé (poprvé prokazatelně v březnu 2013). Úsměvy opravdu nešetří.

O dva roky později stejná žena odhaluje údajně kompromitující materiál na neziskové organizace, a sice seznam těch, které čerpají finance z takzvaných Norských fondů. Podle Chalánkové Norové využívají fondy k šíření své ideologie. Zveřejněním seznamu se poslankyně připojuje k ultrapravicovým autorům seznamů, jako jsou Whitemedia, Tomio Okamura nebo Adam B. Bartoš.

Pomineme-li Chalánkové dva dny na to vydané alibistické vysvětlení, že se „nechtěla nikoho dotknout a nic hodnotit“, nabízí se otázka, co má na mysli, když píše o ideových záměrech „podle vzorců, které Norsko ve spolupráci s ministerstvy České republiky považuje za - podle sebe — správné.“

Čtenáři, kteří sledují případ rodiny Michalákových a samotnou poslankyni Chalánkovou, asi tuší, že připomínka odkazuje na zmíněnou kauzu a jí často kritizovaný přístup současné vlády k ochraně práv českých dětí nejen v zahraničí, ale i doma.

Poslankyně se totiž domnívá, že ministerstvo práce a neziskové organizace s Norskem kolaborují a snaží se zde zavést takzvanou juvenilní justici. Ta se projevuje systematickým odebíráním dětí z biologických rodin a jejich umisťováním do cizích, často homosexuálních rodin.

Původ juvenilní justice

Teorie o juvenilní justici se jako mnoho jiných konspirací dostala do České republiky z Ruska. Jde o součást propagandy, kterou mají na svědomí ortodoxní pravoslavní ultranacionalisté a neo-imperialisté spojení s ruskou televizní stanicí Dyen (Den) a novinami Zavtra (Zítřek). Obě média založil spisovatel Alexander Prokhanov, který je v post-sovětském Rusku považován za spirituálního lídra opozičního hnutí Nové Rusko, historický termín používaný pro Ruskou říši, jehož snem je anexe postsovětských států.

↗

Spirituální lídr opozičního hnutí Nové Rusko Alexander Prokhanov. Repro DR

Andrej Fefelov, který je jedním z novinářů Zavtra a Dyen, v roce 2012 publikoval dnes již za propagandu označený rozhovor s Irinou Bergsetovou, ženou, jež významným dílem přispěla k rozšíření myšlenky juvenilní justice u nás. Bergsetová je matkou, které v roce 2011 norské úřady odebraly dvě děti. Přistěhovala se do Norska kvůli známosti z internetové seznamky, za kterou se později provdala. Manželům se narodilo dítě, druhé měla z předchozího vztahu. Záhy se rozvedli. Norský Barnevernet se rozhodl obě děti svěřit do péče matky, ale poté, co se začala projevovat jako psychicky nemocná, jí je odebral.

Bergsetová totiž po rozvodu začala tvrdit, že manžel jejich děti bil. Na práva dětí citlivé norské úřady tvrzení matky prověřily, ale nepotvrdily. Matka později začala tvrdit, že jí i dětem ex-manžel vyhrožoval smrtí přejetím. Norské úřady ani tentokrát nepotvrdily pravdivost matčina tvrzení. Bergsetová nakonec obvinila otce ze sexuálního zneužití chlapců, což vedlo k tomu, že děti úřady matce odebraly s odůvodněním, že je mentálně chorá.

Samotná matka později prohlásila, že zaměstnanci norských úřadů byli pedofilové, kteří děti včetně jejích chlapců oblékali do zvířecích kostýmů s obrázky pohlavních orgánů, a všechny je hromadně znásilňovali. I toto tvrzení nakonec ale změnila - úředníci děti údajně oblékli do kostýmů, které měly připomínat Vladimira Putina.

Norské spiknutí