Letošní okurky narostou pěkně. Veřejná diskuse je momentálně hnojí materiálem vskutku výživným — debatou o sexuální identitě. Začal s tím brněnský radní Matěj Hollan, který si udělal výlet do Lvova a detaily o své anabázi vryl do internetových análů i myslí nejednoho uživatele. Pokud by jistá bývalá vedoucí Úřadu vlády potřebovala brigádu, může se rozjet do Brna, Matěj Hollan „potřebuje víc“ a asi nabírá.

Cynik by za tím vším mohl tušit kalkul. Krajské volby se blíží a Hollan se potřebuje udržet v povědomí potenciálního elektorátu Žít Brna, který musí zaujmout. Když si za malou chvíli přečte na nějaké předvolební reklamě jihomoravský volič, že Žít Brno „chce víc“, jeho pravý ukazovák zavibruje, protože na to heslo bude chtít kliknout, lajknout ho, zmocnit se ho. Protože to je něco chytlavého, něco trendy. Prostě splněný sen každého politika, který chce víc.

Jenže Žít Brno zřejmě závod o ústřední prázdninové téma nevyhraje. Je totiž na hlavu poraženo blonďatým Machiavellim ze Strakovy akademie, sociální demokratkou Pavlínou Nytrovou. Ta zřejmě tráví většinu svého času zevrubným studiem internetu, a když zaznamenala Hollanovu virální ofenzivu, rozhodla se nasadit ty nejtěžší zbraně a pracně vymrskanou virtuální pozornost mu ukrást.

Povedlo se. Paní poslankyně předložila veřejnosti výsledky svého dlouholetého výzkumu online obsahu a oznámila nám, že homosexuálové chtějí ve skutečnosti celou dobu souložit s dětmi. Potvrzeno to má nejméně od tří na sobě nezávislých trollů. A protože sex s dětmi je špatný, neměli bychom homosexuálním párům umožňovat adopce. „Homolobby“ by vlastně měla být ráda, že ji paní poslankyně nenavrhuje za její konspiraci proti dětem nějak civilizovaně a definitivně eliminovat.

I když se může zdát, že Nytrová a Hollan přiletěli na naši planetu každý z opačné strany galaxie, mezi jejich „kauzami“ existuje pojítko. Poslankyně i náměstek jsou hity českého facebooku, protože svými vystoupeními sexualitu politizují. Každý sice úplně opačným způsobem, přesto se i díky nim stává sexualita mainstreamovým politickým tématem. A to navzdory zlatému pravidlu české politiky, které velí, že sexualita z principu politickým tématem není.

Právě to je možná příslovečným kamenem úrazu. Když přijde na sex, reaguje řada našich politiků ve stylu dvanáctiletých puberťáků. Už od revoluce posloucháme, že sexualita patří pouze do soukromí, a co je soukromé, to je z principu vyloučeno z politické diskuse a jakoby neexistovalo.

Až na to, že celou historii lidstva by šlo s trochou nadsázky označit za historii regulace lidské sexuality. Sexualita vždy byla i veřejným tématem a způsob její recepce se měnil spolu s vývojem společnosti. Jen posledních sedmadvacet let se ten vývoj zastavil — alespoň pro naše politiky. Když Ústavní soud otevřel možnost adopce stejnopohlavními páry, nastolil najednou téma, kterému se nikdo z politiků věnovat nechtěl, a přesto ho teď musí řešit — ačkoli řada z nich netuší, jak. A tak nadešla zářná hodina poslankyně Nytrové, která se radí s internetem.

Pokud chceme, aby byla debata nejen o adopcích stejnopohlavními páry, ale i o jakémkoli dalším tématu, které se týká veřejnosti a sexuality, alespoň trochu konstruktivní a vedla k nějakým výsledkům, musí být samotná sexualita jako objekt politické rozpravy detabuizována.

Dokud se to nestane, bude výsledkem náhodných situací vynucených politických debat o lidské sexualitě jen intenzivní pocit trapnosti. Snad mi to poslanec Benda nezapíše do kádrové složky jako explicitní projev neomarxismu, ale myslím si, že dospělí lidé by ze sexu pocit trapnosti mít neměli.