V České republice je osud uhlí jako zdroje energie zpečetěn, otázkou ale je, jaké sociální a ekonomické důsledky bude konec jeho spalování mít. Podle nejnovější studie Výroba elektřiny v Česku bez uhlí expertního týmu portálu Fakta o klimatu je nyní klíčové zjednodušit a zrychlit povolovací procesy — především pro větrnou energetiku — a systematicky podporovat rozvoj obnovitelných zdrojů.

Tato opatření mohou snížit průměrnou cenu silové elektrické energie na trzích a zároveň snížit emise skleníkových plynů, které destabilizují příznivé klima planety, uvádějí v nové studii analytici Matěj Kolouch Grabovský, Jan Krčál a Ondráš Přibyla.

Analytici se ve studii zaměřili především na krátkodobý horizont v řádu několika let. Jejich modelování ukázalo, že pokud během následujících pěti let nebude rozvoj zelené — zejména větrné — energetiky dostatečný, řádově vzroste cena elektrické energie. V důsledku toho by se i celá česká ekonomika dostala do konkurenční nevýhody, protože v zemích s rozvinutou obnovitelnou energetikou, jako je například Německo, by byla cena energie levnější. Studie dokládá, že nikoli konec uhlí, nýbrž zanedbání rozvoje obnovitelných zdrojů může přinést těžkou ránu české ekonomice, domácnostem a podnikům.

Konec uhlí určují ekonomické faktory

Předchozí vláda Andreje Babiše v návaznosti na doporučení takzvané uhelné komise diskutovala o ukončení spalování uhlí k roku 2038. V programovém prohlášení současné vlády Petra Fialy pak čteme: „Budeme vytvářet podmínky pro energetickou transformaci a rozvoj uhelných regionů tak, aby byl možný odklon od uhlí do roku 2033.“ Současný i budoucí vývoj cen emisních povolenek, rozvoje obnovitelných zdrojů v sousedních státech a obecná transformace energetického sektoru v Evropě přitom ukazují, že i tento plán zaostává za skutečností.

Podle analytiků projektu Fakta o klimatu totiž konec uhlí určují ekonomické faktory. Evropská energetika je řízena do velké míry decentralizovaným trhem a jeho nastavením, především systémem obchodování s emisními povolenkami. Tyto povolenky zpoplatňují vypouštění skleníkových plynů a tak omezují negativní dopady na planetární klima a klíčové ekosystémy.

Jelikož právě uhelné elektrárny a teplárny vypouštějí nejvíce emisí, cena emisní povolenky na ně dopadá nejvýrazněji. „Důsledkem případného zvýšení cen emisních povolenek by proto byla nižší konkurenceschopnost uhelných elektráren a jejich postupné odstavování,“ píší experti z portálu Fakta o klimatu.

Podle agentury Bloomberg má cena emisní povolenky v budoucích několika letech růst: „Cena emisní povolenky v tomto roce bude činit v průměru pouhých 65 eur za tunu skleníkových plynů a v roce 2025 se zvýší na 80 eur.“ Bloomberg pak očekává, že do konce dekády stoupne cena povolenky na 150 eur za tunu.

I nižší nárůst na úroveň kolem 100 euro za tunu by ale podle citované studie vedl k poklesu domácí výroby elektřiny z uhlí o více než dvě třetiny a odstavení většiny uhelných elektráren bez dopadu na bezpečnost dodávek elektrické energie. Minimálně by se přitom zvýšil dovoz elektrické energie ze zahraničí, a to o čtyři procenta ročně, přičemž nyní část energie vyvážíme. Zároveň by ale takový vývoj znamenal pokles pro stabilní klima nebezpečných emisí z energetiky o 40 procent.

Co když nebude svítit?

Analytici si položili i několik zásadních otázek, které s koncem uhlí souvisejí. Co když přijde tuhá zima nebo když nebude foukat vítr a svítit slunce? Ohrozí odstavení uhelných zdrojů stabilitu sítě a představuje dovoz elektrické energie ze zahraničí problém?

V podmínkách tuhých zim by podle studie k pokrytí zvýšené poptávky po energiích stačila zbývající třetina uhelných zdrojů. Zároveň se ukázalo, že obavy ohledně síly větru a slunečního svitu nejsou namístě: napříč všemi analyzovanými roky bylo v Evropě počasí takové, aby dokázalo pohánět dostatek elektrické energie v rámci hodinové spotřeby. Ceny energií tak v případě nepříznivého počasí mohou vzrůst, ale není třeba se bát, že energie „dojde“ — spotřebu pokryjí zdroje v jiných částech kontinentu.

Ohledně stability sítě panuje podle studie nejistota daná tím, že nevíme, jaké elektrárny a kdy budou odstaveny ze sítě. Stabilizační služby sice nyní zajišťují uhelné elektrárny, ale do budoucna je můžou zastat bateriová úložiště, paroplynové teplárny nebo lze přizpůsobit spotřebu režimu obnovitelných zdrojů.

Podle studie energetických expertů z Hnutí DUHA Karla Polaneckého a Jiřího Koželouha například „odstavení elektráren Počerady a Chvaletice elektrizační soustavu neohrozí a jejich výkon je na hodinové bázi reálně nahraditelný stávajícími kapacitami jiných řiditelných zdrojů. Stejně tak odstavení těchto elektráren neohrozí dodávky tepla.“

Případný dovoz elektrické energie by také nebyl problémem, zejména pokud by dosáhl „jen“ čtyř procent roční spotřeby. Problém je podle studie spíše v takzvaných řiditelných zdrojích, nedostatku bateriových úložišť nebo přečerpávacích elektráren. Ve všech modelových scénářích pak je v Evropě dostatečný výrobní výkon, aby pokryl dovoz energie do České republiky při zvýšené ceně emisní povolenky — v Evropě je prostě dostatek instalovaného výkonu.

Ostatně myšlenka energetické soběstačnosti je do velké míry fikcí. Soběstačnost v tomto pojetí totiž znamená, že spotřebováváme energii vyrobenou v České republice, avšak nezabývá se nijak závislostí na dovozu paliv, ze kterých energii vyrábíme. Můžeme tak vyrábět drahou elektrickou energii v českých elektrárnách z domácího uhlí nebo z dovezeného jaderného paliva nebo zemního plynu, ale zaplatíme víc než za elektrickou energii z dovozu nebo z větrných a solárních elektráren, které leží na území České republiky.

Problém je teplárenství

Jedním ze závěrů studie je i doporučení udržet část uhelné energetiky v provozu. Důvodem je pomalá transformace českého teplárenství, které je do velké míry závislé na spalování uhlí a zvolna se transformuje na alternativní způsoby výroby energie ze zemního plynu nebo bioplynu, přičemž ani uhelné teplárny není reálné odstavit do roku 2028.

Hrozí tak nenadálý, nepřipravený a politiky nekoordinovaný konec uhlí, který by měl fatální sociální důsledky na výrobu tepla — teplárny by zkrátka mohly tvrdit, že kvůli cenám emisní povolenky se nevyplatí jejich provoz, a tak by velké městské aglomerace, domácnosti i podniky během několika měsíců přišly o zdroj tepla.

Politická reprezentace stojí před složitou situací. Podpora soukromých uhelných dolů a elektráren z veřejných prostředků podle studie není potřeba a je i v rozporu s evropským právem. Citovaní experti tvrdí, že útlum těžby má do úspěšného konce dovést stát, který není vázán pravidly pro soukromé subjekty a může vykrýt případné ztráty za drahé uhlí z jiných prostředků.

Ideální scénář v horizontu roku 2028 je podle studie následující:

• koncentrovat těžbu do co nejmenšího počtu lomů, aby si co možná nejdéle udržely ziskovost a mohly zásobovat teplárny, které z technických důvodů není možné rychle přebudovat na jiný zdroj energie,
• postupně snižovat odběr energie z uhlí,
• nastavit funkční rámec pro provoz plynových elektráren, které dodají energii ve špičce a zároveň budou vypnuté ve chvíli, kdy mohou energii dodávat čisté zdroje
• a především je nutné stavět obnovitelné zdroje energie ze slunce a větru.