Podaří se levici prosadit byrokracii proti demokracii?

Ivan Štampach

Obhajoba zákona o státní službě je podle Ivana Štampacha v zásadním rozporu se smyslem levicové programové vize. K levicové politice nepochybně patří silná pozice politiků. Vláda úředníků, to je součást hierarchického modelu společnosti.

Ve sněmovně v posledních týdnech hořel boj o zákon o služební zákon, přesněji řečeno o novelu Zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon) č. 218/2002 Sb., která by umožnila jeho hladší náběh počínaje příštím rokem.

Opoziční strany nemohou dát dohromady hlasy pro odmítnutí novely a zvolily legální, ale neseriózní metodu, již, jak známo, příležitostně užívají oba hlavní bloky politického sporu, metodu obstrukcí. Nekonečnými diskusními příspěvky by se hlasování oddalovalo. Účinnosti zákona by ovšem neschválení novely nezabránilo. Jen by prý jeho realizace byla výrazně dražší. Pravicová část opozice fakticky podporuje masivnější nenovelizovanou verzi zákona, čímž jedná proti svým požadavkům úsporného veřejného sektoru.

Kdyby sociální demokracie prostě jen připomněla, že jsme posledním státem EU, který nemá na všech úrovních profesionalizovanou veřejnou správu a že se od nás přijetí účinného zákona požaduje, tak by mi to bylo jasné. Mé pochyby o smyslu zákona by to nesmazalo, ale rozuměl bych tomu, a doufal bych v nějakou budoucí změnu na evropské úrovni.

Sleduji-li vyjádření vedoucích politiků ČSSD, jeví se mi to tak, že tato strana a s ní obě strany levostředové koalice zákon nadšeně hájí. To se mi zdá být v zásadním rozporu se smyslem levicové programové vize.

Než odůvodním, co mně jako levicovému voliči na zákoně vadí, bych chtěl vyjasnit, co rozumím levicí. Je zdánlivě jasné, kdo tvoří levici a kdo pravici. Když však např. v internetových diskusích čtu, že nacisté byli levicoví, protože se přece hlásili k socialismu, tak zjišťuji, že je nutno vždy znovu levicovost a pravicovost definovat. Je to otázka spíš politických preferenci než objektivních politologických kritérií.

Občas připomínaný politický kompas má na jedné, obvykle horizontální ose napravo ekonomickou pravici a levici. Napravo tedy politiku hierarchickou, zdůrazňující nerovnost předpokladů a oprávněnou nerovnost dopadů, politiku ve prospěch úspěšně podnikajících, tedy politiku nízkých daní a útlého státu, ochranu jejich majetku a jejich vlivu. V opačném směru od středu se umisťuje politika chránící neprivilegované, posilující rovnost, regulující podnikání, politika vyšších daní a vyšších státních výdajů, zejména sociálních.

Z občas připomínajícího politického kompasu plyne, že existuje autoritativní levice a svobodomyslná levice, a stejně tak diktátorská pravice a liberální pravice. Foto flickr.com

Na vertikální ose znamená směr nahoru směřování k autoritativnímu státu kontrolujícímu občany, omezujícímu nebo popírajícímu lidská práva, někdy i občanské svobody, k omezování menšin a omezování alternativ v životním stylu. Směrem dolu od středu je naopak stát politicky a kulturně liberální, s širokým pojetím lidských práv a občanských svobod, stát vstřícný k různým menšinám, stát, který ve výchově podporuje ochranu identity menšin a podobě.

Z toho by mělo teoreticky vyplývat, že existuje autoritativní levice a svobodomyslná levice, a stejně tak diktátorská pravice a liberální pravice. Když se však podíváme na umístění současných evropských a českých politických stran, amerických prezidentských kandidátů, vlád jednotlivých zemí EU, tak je prakticky všechny najdeme vpravo nahoře, blíže ke středu nebo dále od něj. Tedy v autoritativně pravicovém sektoru.

Velmi skromnou opozici, jednotlivé osobnosti (i když leckdy tak uznávané jako např. dalajlama) a skupiny, např. německé Levé a některé zelené strany, najdeme vlevo dole. Prakticky tedy tvoří současný spor na jedné straně (více či méně) autoritativní pravice (včetně stran, které by podle tradice měly patřit nalevo od vertikální osy). A kriticky se vůči nim vymezují skupiny a jednotlivci sociální a svobodomyslní. Svobodomyslná pravice až na vzácné výjimky neexistuje, její sektor je prázdný, je to spíše teoretická možnost, než realita.

Se skupinami a jednotlivci, které by se vyskytovali spíše nalevo (alespoň vlevo od pravého okraje), a přitom jsou autoritativní, to už bohužel tak vzácné není. Především známe minulý režim, který se přinejmenším dovolával levice, navazoval na ni historicky a skutečně splňoval leccos z toho, co podle politického kompasu posílá jedince a skupiny doleva. Stát to byl nepochybně sociální. Ale byl diktátorský, v některých etapách možná doopravdy totalitní (maoismus, stalinismus, polpotovský teror).

Mohli bychom říct: To už máme za sebou. Státy, kde není na výběr a vládne tam formálně nebo fakticky jediná strana s komunistickým programem, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. A i v nich už je to dnes jinak. Z některých je možno volně vycestovat, v některých jsou populární alternativní filosofické nebo náboženské směry. A v některých komunistická strana praktikuje tvrdý kapitalismus.

Ale bohužel máme autoritativně laděné politiky i v našem tradičním levicovém prostředí. A nemyslím vymírající nostalgiky po minulém režimu. Myslím lidi hlásící se k levici. Mám na mysli prezidenta Miloše Zemana a jeho (nutno uznat, že v poslední době už ne tak masivní) autokratické zásahy proti menšinám (kauza Putna, agresivní antiislamismus).

Myslím však bohužel i sociální demokraty nebo politiky kandidující jako nestraníci za sociální demokracii, a to i v nejvyšších patrech politiky, kteří jsou okázalými rasisty, kteří se pohrdlivě vyslovují o bezdomovcích, kteří práva takřečená třetí generace pokládají za kavárenské snobství a ne za reálný obsah politiky.

Teď ale bohužel nejde o tyto jednotlivce. Jde o stranu a její oficiální politiku. Jde právě o to, jak vehementně prosazuje zákon o veřejné službě. Snad není přílišným zjednodušením, když řekneme, že zákonem se oslabuje vliv politiků a posiluje se vliv úředníků. Strana se veze na vlně populistického odporu k politikům. Od své větší partnerské strany v koalici převzala představu, že rozhodovat nemají politici, nýbrž odborníci. Možná by dnes už dokonce podepsali, že stát má být řízen jako firma.

Jenže politici jsou voleni. Jsou to vyslanci občanů. Jsou tam ti politici, kterým dali voliči ve volbách přednost. Ano vůle lidu projevená souhlasem s připravenou kandidátkou usmolenou na základě všemožných kompromisů mezi lobbistickými skupinami, to není moc. Ale k autentické levici, tedy k levici demokratické a svobodomyslné, patří pojetí samosprávy.

Pokud by dnes nějaký politický směr měl odvahu prohlásit za svůj cíl socialismus, bylo by únosné, kdyby to byl decentralizovaný samosprávný socialismus, tedy socialismus demokratický, socialismus naplňující dosud spíše formálně deklarované liberální principy.

K levicové politice nepochybně patří silná pozice politiků opřených, pokud možno lépe než dosud, o vůli lidu. Jen tak demokracie bude (jak to vysnil Abraham Lincoln) vládou lidu, prostřednictví lidu a pro lid. Vláda úředníků, i když se nazvou odborníky, to je součást hierarchického modelu společnosti.

Úředníci nezodpovídají občanům za své jednání. Nepotřebují se voličů ptát, jsou-li s nimi spokojeni. Jsou na svých postech, až na případy vážného porušení zákona, s definitivou. Jediná jejich vazba na zvolené (a zvolenými do vlády delegované) zástupce občanů je už jen v tom, že musí dodržovat parlamentem přijaté zákony. Ale i návrhy zákonů pro ministry nebo pro poslance připravují mocní úředníci, kteří využívají své zkušenosti, znalosti tématu a s převahou připravují zákony tak, aby jim to vyhovovalo.

Britské seriály Petra Whitmora a Sydney Lotterbyho Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére ukazují zábavnou nadsázkou, jak směšnými figurkami jsou nakonec volení zástupci občanů (a ve Spojeném království tvoří vládu jen poslanci). Nebude-li levicová politika podporovat demokratické principy, tedy především občanskou samosprávu, pak lze sotva čekat, že bude někdy v budoucnu, až nastane příznivější situace, podporovat samosprávu pracovníků, což je (a nikoli státní dirigismus!) podstatou levicového programu.

Bude-li sociální demokracie vášnivě hájit náhradu demokratické politiky byrokratickou státní správou, nelze se divit, že se ocitá po konfrontaci otázek z testu se svými reálnými politickými kroky mezi pravicovými autoritativními stranami, i když naštěstí aspoň blízko středu. Pokud strana bude tak vehementně prosazovat pravicovou úřednickou agendu, měla by se přejmenovat na Českou stranu sociálně byrokratickou.

    Diskuse
    August 7, 2014 v 12.12
    Ke státní službě
    Vážený pane Štampachu,

    ve svém textu píšete směrem k ČSSD: "Od své větší partnerské strany v koalici převzala představu, že rozhodovat nemají politici, nýbrž odborníci." Z myšlenky státní služby přece neplyne, že by politici neměli rozhodovat. A pokud myslíte, že návrh zákona předložený vládní koalicí by k tomu přesto vedl, je třeba to doložit na konkrétním znění tohoto zákona, protože to rozhodně není nic automatického. Ideou zákona o státní službě obecně je zajistit profesionální a fungující státní správu, která bude plnit příkazy ministrů.
    PM
    August 7, 2014 v 16.53
    Status uředníka by měl být
    garantem jeho loajality vůči zákonu a aktuální vládě.
    S nástupem privatizace státu/služeb společnosti - tedy od sedmdesátých let - dochází i na západě k výrazným změnám jeho statusu (příkladně i podmínek výpovědi), a to na všech stupních.
    Ovšem oproti údělu českého úředníka (který dostává své místo zištně darované politikem jen na volební období) se stále nachází ve stínu tradice.
    A tím nekompetentnosti a korupci výrazněji odolný....bych řekl.
    August 7, 2014 v 17.23
    graf je výborný, úvaha teoreticky zajímavá
    Díky pane Štampachu zejména za dvourozměrný graf znázorňující vztah pravicového a levicového myšlení (běžícího zprava doleva na vodorovné ose) k formě vlády od autoritářské (totalitní) k liberální (demokratické) (znázorněné shora dolů na ose svislé).
    Z grafu je patrné, že levice přirozeně tíhne k demokratické (samosprávné) formě vlády, což je pochopitelné pro levicový důraz na vzájemnou solidaritu a rovnost, kteréžto ideje nacházíme u pravicového myšlení v daleko menší míře.
    Všichni si přejeme mít účast na vládě (sami řídit svoje životy, být svobodní), ale ti solidární totéž přejí i ostatním. Proto může samosprávná vláda vzniknout přirozeněji ve společnosti uznávající princip solidarity.
    Souhlasím s Vámi i v tom, když přisuzujete autoritativní správě země hierarchickou strukturu, zatímco strukturou demokratické, samosprávné vlády by měl být spíše soubor paralelně seřazených řídících prvků.
    August 7, 2014 v 17.29
    v názoru na služební zákon jsem zajedno s Vladimírou Dvořákovou
    O potřebě zákona o státní službě píše dnes Vladimíra Dvořáková, která pleduje za jeho neokleštěnou podobu
    http://blog.aktualne.cz/blogy/vladimira-dvorakova.php?itemid=23465

    Pane Štampachu, jistěže máte pravdu v tom, že je i dnes úřednická struktura hierarchická a po přijetí služebního zákona jí bude ještě výrazněji. Ale berete ve svých úvahách v potaz, že úředníci (státní správa v užším slova smyslu) netvoří zákony, ale že jsou výkonnou, nikoli zákonodárnou složkou správy státu? Jakmile je občanů víc než se vejde k jednomu stolu nebo do jedné místnosti či na jedno prostranství, pak přímou demokracii nelze realizovat, ale vždy zde budou i určité prvky hierarchické (zastupitelské) struktury. Zadruhé si složitost vládnutí vyžádá oddělit od zákonodárné moci moc soudní a výkonnou. Lidé, kteří tvoří a schvalují zákony nezvládnou současně agendu uvedení zákonů do praxe, ověřování, zda je občané dodržují apod. Od toho jsou další složky správy státu.
    Zákony musí vznikat demokraticky, ale jejich uvedení do praxe by mělo být rychlé, levné, efektivní.

    Taky mi vrtá hlavou "Jistě, pane ministře". Tam to vypadá, že si úředníci fakticky uzmuli kus té zákonodárné moci, když ministrem manipulují. Jenže zajišťují taky kontinuitu a stabilitu vládnutí. Vzpomeňte na porevoluční legislativní smrště a na to, že všechny zákony této republiky dnes nezná prakticky nikdo.

    Myslím, že v dnešní situaci ten služební zákon potřebujeme jako sůl! Ale, jak píše Vladimíra Dvořáková, nekastrovaný: úřad nejvyššího úředníka státní správy by měl být nezávislý!
    August 7, 2014 v 22.32
    Pan Kolařík mě dost naštval,
    protože napsal, co jsem se chystal napsat já a dokonce lépe. Je dost znepokojivé, že základní odbornou litaraturou k diskusi o úřednících u nás je komediální televizní seriál.

    No nic, vyspím se na to a třeba mu to odpustím.

    Budu přemýšlet o demokraticky policky kontrolovaných úřednících, jakými byli Bátora a Nagyová.
    August 8, 2014 v 1.27
    Redakci DR
    Znám Josefa Hellera zhruba od osmdesátých let minulého století a mohu zde dosvědčit, že již tehdy patřil mezi velmi svérázné postavy komunistického hnutí

    Dnešní výrazně kritické výhrady vůči „protosocialismu“ a jeho fungování vyjadřoval již tenkrát

    Již tenkrát, a pak stále, se občas choval jako neřízená střela, k prosazování svých názorů si uměl vybírat způsoby zcela „netradiční“

    Uměl provokovat i naštvat (urazit) spousty lidí, včetně vysokých stranických funkcionářů

    Nikdy ale nebyl z KSČ/KSČM vyloučen

    To až vy jste ho vyloučili z řad diskutérů DR

    Přijde mi to ubohé a žádám, abych byl stejným způsobem vyloučen i já

    Zůstanou tu sice naše texty, ale nikdo se nedoví, kdo je napsal

    P.S. Ne vždy a ve všem jsem s Pepou souhlasil, ale to je jiná …


    August 8, 2014 v 10.46
    Etický kodex diskusí
    Jsem rád, že se redakce DR odhodlala k tomu, aby trvala na dodržování svého Etického kodexu diskusí. To, jak ho pan Heller soustavně porušoval urážením druhých diskutujících a komentáři nevztahující se k tématu, mi vadilo hodně a od účasti v diskusích, na kterých se podílel, odrazovalo. Také mi vadilo, že pan Heller zneužívá a poškozuje výsledky práce druhých lidí, tedy redaktorů DR.

    Tento můj komentář je také porušením kodexu, stejně jako přechozí příspěvek pana Molnára. Za to se omlouvám.
    August 8, 2014 v 11.15
    Kodexy patrně slouží zejména k tomu, aby se porušovaly.
    August 8, 2014 v 11.28
    Hellerovi nešlo o to, aby v diskusích prosazoval sám sebe, ale určitou věc, kterou považuje za mimořádně důležitou. Tohle ti, kterým jde především o vlastní důstojnost, nechápou.
    MP
    August 8, 2014 v 12.50
    Osobně si neumím představit, že by mi omezený dogmatismus Josefa Hellera v diskusích chyběl. A stejně jako pan Molnár ho znám osobně z osmdesátých let -- jenomže jinak, jako podlého a mstivého.
    Přesto bych chtěl redakci DR poprosit, aby svoje rozhodnutí přehodnotila. Ke svobodě slova patří snést nejen odlišný názor, ale respektovat i nesnesitelnou formu, kterou je prezentován. A důvodů, proč tuto svobodu omezit je velmi málo a Hellerova kauza mezi ně nespadá.
    Poprosit, nikoli požádat. Uznávám, že jednala plně v souladu s vyhlášeným kodexem a že stanovisko Jiřího Kubička -- o dva příspěvky výše -- je zcela hodné respektu (nikoli Respektu) a pravděpodobně majoritní. Ale poprosit naléhave :-)
    August 8, 2014 v 13.35
    Ich bin ein Heller!
    Když on, tak i já. Přidávám se k panu Molnárovi.
    Přidávám se k panu Molnárovi, paní Hájkové, panu Profantovi a panu Ševčíkovi. Případná mi přijdou slova pana Profanta:
    "Ke svobodě slova patří snést nejen odlišný názor, ale respektovat i nesnesitelnou formu, kterou je prezentován. A důvodů, proč tuto svobodu omezit je velmi málo a Hellerova kauza mezi ně nespadá."
    PM
    August 8, 2014 v 17.38
    Pan Heller osvětluje velmi radikálně a mnohdy až oči přecházejí,
    a je takřka nenahraditelným svědectvím těžké doby kotvené na závažném světonázoru.
    Je zde někdo kdo si lehkých svědectví žádá.... zeptal bych se.

    PM
    August 8, 2014 v 18.21
    Dojem reakčnosti levice a akčnosti pravice
    je dokladem stálé dominance neoliberální doktríny.
    Obhajoba státu jako kompetentní součásti demokratického režimu budí jiný dojem v čase - marxhelleristicky řečeno - protosocialistické a neoliberální techniky moci.
    Duch doby a jeho zastánci neznají neoliberalismus - rozlišují pouze svobodný/nespoutaný a nesvobodný/spoutaný kapitalismus.
    Neoliberalismus je levičácký nonsens.....mi říkají.
    FO
    August 8, 2014 v 19.7
    Přidávám se k panu Molnárovi, paní Hájkové, panu Profantovi, panu Ševčíkovi a paní Švandové.
    Panu Hellerovi by měl být umožněn přístup zpět na diskuse, pokud o to bude stát.
    August 8, 2014 v 20.31
    Jsem pro to, aby pan Josef Heller dodržoval Etický kodex diskusí. Tedy neurážel ostatní diskutující a diskutoval k tématu. S touto možností zdá se nikdo nepočítá. Proč?
    FO
    August 8, 2014 v 20.47
    Pane Kubičko,
    možná jsem nesledoval dost pozorně všechny diskuse, ale nikdy jsem si nevšiml, že by pan Heller někoho záměrně urážel. Problém jsem měl s délkou jeho příspěvků, ne vždy byly k tématu - ale v tom není sám. Vylučování z diskuse není dobrá věc a už vůbec ne v médiu, která má v názvu slovo "Referendum".
    August 8, 2014 v 20.50
    Omluva panu Štampachovi a redakci Deníku Referendum
    Omlouvám se panu Štampachovi, že pod jeho článkem diskutuji k věci, která k jeho tématu nepatří.

    Omlouvám se také redakci DR za opakované porušení Etického kodexu diskusí. Velmi bych uvítal, kdyby redakce DR přinesla text, ve kterém vysvětlí, jak tento kodex ve světle "causy Heller" interpretuje. Rád bych se k té věci vyjádřil, aniž bych Etický kodex porušoval.

    P.S. Jeden můj příspěvek přece jen k článku pana Štampacha byl.
    August 8, 2014 v 21.3
    Poznámka
    Diskuse v DR, které nebyly "k věci", se často ukázaly jako velmi přínosné.
    August 8, 2014 v 22.14
    Z konzervativního pohledu na podporu pana Kubičky
    Možná profesionálně deformován jsem si všiml, že nastavení hranic, pravidel nebo omezení individuálních práv ve prospěch celku vyvolává u zdejších levicových liberálů odpor a negativistické reakce.

    Pana Hellera si za jeho znalosti velice vážím, o marxismu jsem jeho příspěvky četl rád a s nostalgií vzpomínal na studentská léta, kdy jsem četl Marxovy rané spisy. Jeho znalosti zde v diskusních příspěvcích na mě občas působily podobně jako dojem z oblíbeného uměleckého díla. Nelíbily se mi však jeho ruminující nadávky např. na adresu pana Poláčka, který měl jiný pohled na výklad Marxe.

    Všichni ti, kteří se teď náhle zastávají svobody slova za každou cenu, by si měli pořádně přečíst slova pana Kubičky o nedodržování Etického kodexu. Každé seriózní médium musí mít jasná pravidla diskusí s možností někoho z diskuse vyloučit. Každé médium, přestože poskytuje svobodný prostor na diskusi čtenářů, musí mít vymezené hranice a zodpovídat za formu toho co publikuje. Když jsou v diskusi urážky, poškozuje to totiž i samotné médium v očích čtenářů a ubírá mu to na serióznosti.

    Vyloučení (třeba i dočasné) z diskuse není totéž co vyloučení ze strany za minulého režimu nebo vyloučení ze společnosti. Je to jen minimum regulace, které nám v postmoderním neoliberalismu zbylo. Takže je třeba mít se na pozoru, když má někdo tendenci oživovat své reminiscence z batolecího období vzdoru. Totiž bez hranic a omezení z někoho těžko vyroste zralý dospělý jedinec. Totéž platí i pro naši demokratickou společnost.
    August 8, 2014 v 22.16
    Panu Outratovi

    Na porušování Etického kodexu diskusí jsem pana Hellera upozornil dne 28.2. 2014 v diskusi k Vašemu článku "Právo na Semelovou", kde řešil své dávné spory s panem Profantem. Pan Heller tehdy to porušování zásady, že diskuse neslouží k vzájemnému urážení diskutujících, uznal slovy:

    "Pane Kubičko, máte pravdu,ale to byste nás oba musel znát,
    a jak sem pan Profant vlezl, věděl jsem, co bude následovat, tak jsem tomu uťal tipec hned. Už s tím přestanu."

    Pan Heller urážel záměrně a vědomě.


    Podotýkám, že mě osobně pan Heller nijak neurážel a nic proti němu nemám. Moje sloní paměť na výroky vyjadřující vzájemné vztahy může vzbuzovat podezření ze vztahovačnosti a osobního zaujetí, ale v mém případě je to pouhá profesionální deformace: pracuji jako rodinný terapeut a takové věci si pamatovat musím, i když mám jinak paměť špatnou a každou chvíli marně hledám brýle, klíče, mobil.
    August 8, 2014 v 22.21
    Ad pan Unger
    Možná jsou všichni aktivisté (včetně mě) nedospělí a nezralí jedinci. Být dospělý a zralý totiž neznamená nic jiného než přijmout status quo.
    Badiou myslím říká, že sama pravda je v podstatě aktivistická...
    FO
    August 8, 2014 v 22.35
    Panu Kubičkovi
    Děkuji za připomenutí, jež mi ukázalo, že já naopak mám na tyto věci paměť jepičí. Každopádně mi je líto, že pan Heller (ať je jaký je a projevuje se jak se projevuje) bude v diskusích chybět.

    Jako bytostný optimista nicméně věřím v lepší příští a návrat pana Hellera z trestné lavice.
    PL
    August 9, 2014 v 8.44
    Poznámka
    Diskusní příspěvky, které nejsou k tématu vymezenému článkem, obecně na DR výrazně převažují...
    (zvláštěpak tam, kde souhrná délka komentářů mnohonásobně přesahuje délku textu nepsaného drobnou kurzívou) což je možná jeden z důvodů, proč se diskusí účastní malé procento čtenářů (je-li má představa o čtenosti správná).
    August 9, 2014 v 10.0
    Petru Litschmanovi
    Ano, na diskusích vládne tyranie menšiny.
    August 9, 2014 v 10.11
    Tyranie menšiny?
    Možná by bylo (v zájmu demokracie) vhodné přinutit ty, co vůbec nediskutují, k tomu, aby diskutovali častěji; dále ty, co diskutují nadměrně, poněkud v jejich aktivitě omezit (zkrátka zavést nějaké ty kvóty jak často, kdo a kdy může diskutovat), případně ještě navíc okamžitě mazat každou nevhodnou myšlenku, která není k tématu.
    August 9, 2014 v 10.18
    Délku komentářů je možno omezit redakcí.
    Či ne? Přispělo by k jejích zhutnění, páč by zmizela omáčka. Neměly by ale zmizet oponetské názory, protože ty jsou obohacující. Pokud tu zůstanou jen diskutující, kteří si budou notovat a plácat se po ramenou, je ztráta času chodit sem. Jiná věc je občasná útočná forma komentářů pana Hellera. Já ho beru jako svéráz. Holt při studiu Marxe neměl čas studovat diplomacii. Uznávám, že to každému diskutujícímu nesedí a může se jej to dotknout. Ale řešit to vylučováním považuji za nedemokratické.
    Panu Štamapchovi se omlouvám za to, že se pod jeho článkem vede tato diskuse. Jeho názory v článku plně nesdílím. Je jasné, že byrokracie má tendeci zabírat veřejný prostor a přetvářet jej dle svých pravidel a ne pravidel vítězných stran. Domnívám se ale, že dobře zvládnutá byrokracie je jako auto. Směr jeho jízdy ovlivní řidič /vláda/. Při každém převzetí řízení by bylo třeba, aby se jen nasedlo a jelo, ne vyměnit celý motor, pak jej vylaďovat, aby byl schopen jízdy. To je dost velká ztráta času. Otázka je, zda služební zákon je koncipován opravdu tak, aby toto vše umožňoval.
    PL
    August 9, 2014 v 10.19
    Paní Hájkové
    Možná by úplně stačilo uplatnit sankce toho etického kodexu, jmenovitě tedy pasáže
    "Redakce Deníku Referendum si proto vyhrazuje právo smazat příspěvek, který se netýká tématu, obsahuje vulgární, rasistické nebo xenofobní výrazy, vyhrožování, urážky ostatních diskutujících, obsahuje spam nebo komerční reklamu, případně je jinak nevhodný. Porušení těchto pravidel může vést k dočasnému nebo trvalému znemožnění vkládání dalších komentářů. "
    nejen na příspěvky pánů Hellera a Molnára, který o to ostatně sám požádal, i na všechny ostatní ;-)
    Tím by dostali více prostoru ti, kteří dosud mlčeli, případně byli terčem, zcela jednoduše a podle pravidel se kterými přirozeně všichni souhlasí, jinak by tu nebyli.
    PL
    August 9, 2014 v 10.23
    Co se týče tématu služebního zákona
    August 9, 2014 v 10.30
    Pan Štampach má možná v něčem pravdu. Na jedné straně je sice pravda, že zákon o státní službě je v demokratických zemích běžný, ale na druhé straně opravdu posiluje byrokracii. Možná by nebylo špatné zamýšlet se víc nad tím, co vlastně slovo demokracie znamená a jestli na jeho význam nenahlížíme až příliš rutinně (jako na něco, co někde je, ale ne na to, co by mělo být).
    PL
    August 9, 2014 v 11.20
    Byrokracie třemi slovy
    Také bych doporučil zamyslet se, kterým termínem bychom označili něco jako "výkon vlády zákona" a nad tím, k čemu jsou dobré zákony pouze na papíře.

    (Ostatně se obdobně lze ptát, k čemu je etický kodex, který jen někde visí v podobě jedniček a nul a..
    Dál_nic.)
    August 9, 2014 v 11.44
    Zpátky k tématu - je to přesně naopak, než tvrdí pan Štampach
    Myslím, že pan Štampach obrací oprávněnou výhradu k tomu, aby byli politici nahrazováni "odborníky" ad absurdum. Požaduje, aby odborníci byli nahrazováni voleným politiky resp. těmi, které politici jmenují. Kam to vede za pravicových vlád jsme mohli vidět na ministertvech, jejichž práce vyžaduje kontinuitu práce i personálu delší než jedno volební období. Například školství, zdravotnictví, sociální věci, životní prostředí. Některá tato ministertva byla rozvrácena a o své odborníky přišla.

    Není pravda, že silná pozice nepolitických úředníků je charakteristická pro autoritativní režimy. Naopak, autoritativní režimy jedné strany pravicové i levicové na politickou loyalitu úředník kladly velký důraz a dařilo se jim ji prosazovat. Například za minulého režimu byly vedoucí úřednické pozice obsazovány členy strany.

    Nepolitické úředníky a odborníky naopak potřebují demokratické režimy, kde se strany u vlády střídají. Je to přesně naopak, než pan Štampach tvrdí. To, co říká, není ani nijak levicové, protože politická nominace úředníků může generovat pravicové úředníky stejně dobře jako levicové.
    August 9, 2014 v 12.6
    Nejsem si jistá tím, zda někdo, kdo není v žádné straně, je zaručeně nepolitický čili nestranný.
    August 9, 2014 v 12.19
    Svatá pravda paní Hájková. Ovšem jde o formu řízení resortu, která by měla zaručit, že úředník nebude moci bojkotovat činnost, která by byla proti jeho politickým názorů. Jak jsem psal, úředníci mají být motorem, ovšem řidičem musí být vláda.
    Pane Litschmanne, vaše téze, že zde vládne tyranie menšiny je čistě hypotetická. Vače hypotéza spočívá v tom, že většina lidí má stejný názor jako vy, ale bojí se střetu s oponenty a proto mlčí.
    Já se zase domnívám, že většina schvaluje směr místní diskuse a proto nemá potřebu se k ní vyjadřovat. Kdo z nás má pravdu?
    MP
    August 9, 2014 v 12.36
    Evě Hájkové
    Dobrý úředník není nestranný, protože není ve straně, ale protože není schopen či ochoten myslet jako stranický politik. To opravdu existuje, není to nečasté a je to funkční. Pod podmínkou, že má ten úředník jako protihráče politika. Za těch pár let, co jsem se v státní administrativě pohyboval, jsem nepotkal člověka, který dokázal ty dvě role sloučit.
    Bohužel si vůbec nejsem jist, že jde napsat zákon, který by obnovil běžný respekt a nepsané obyčeje, které kdysi v této věci fungovaly -- pamatuji doby, kdy odvolat úředníka od náměšťská níže bez velmi konkrétních důvodů byla ostuda ministra. A naopak bývalo nemyslitelné, aby úředník předváděl to, co nedávno Hana Marvanová.
    PL
    August 9, 2014 v 13.3
    Panu Ševčíkovi
    Pane Ševčíku, pravdu mám samozřejmě já :-), protože vy ani neinterpretujete moji tezi (viz příspěvek 9.Srpna 2014, 10:00:37) , natož abyste interpretoval správně můj příspěvek o velmi široce pojaté tématičnosti a příspěvků a nekonečnosti diskusí; promiňte.

    Nabízím vám jinou tezi, více ve vztahu k článku:
    "Pokusy mluvit za tzv. mlčící většinu jsou nedílnou součástí boje o politickou moc v zastupitelské ----kracii / boje o vítězný názor ve skupině."

    August 9, 2014 v 13.58
    Tyranie menšiny
    Samozřejmě nevím, jaké procento čtenářů DR si myslí, že Etický kodex diskusí by se měl dodržovat.

    K tomu, aby zvítězil zastánci názoru paní Hájkové, že kodexy jsou od toho, aby se porušovaly, ovšem většinu mít nemusí. Stačí když je jich několik.

    Když si na forum, kde se diskutuje, přinesete klacek, musí si ho ostatní přinést také nebo z fora odejít. Kdo chce jen souboj na meče, musí odejít z místa, kde se používají kulomety.

    Zajímavé ovšem je, že paní Hájková sama s dodržováním Kodexu problém nemá v bodu neurážet ostatní diskutující.

    Pak je tady ještě otázka, jakou roli zde hraje redakce DR. Smí se k tomu vyjadřovat nebo má být v otázce dodržování Kodexu diskusí neutrální?
    JP
    August 9, 2014 v 14.34
    Causa Heller
    Značně nerad, ale přece nemohu jinak, nežli se k celému "případu Heller" také vyjádřit. Každému, kdo jenom trochu soustavněji sleduje diskuse na DR, bude asi zřejmé, proč.

    Musím přiznat, že mým prvním popudem poté, co byl J.H. zbaven možnosti vkládat sem své texty, bylo poslat na adresu redakce apel, aby své rozhodnutí v této věci přece jenom revidovala. A to ani ne tak z důvodů nějaké obecné demokratičnosti diskuse, ale z důvodů čistě věcných:

    Nedá se nic dělat, ale J. Heller je jeden z těch nemnohých, kteří dokáží uvažování o levicových tématech převést na hlubší, zásadnější rovinu myšlení. Bez této specifické roviny uvažování by pak hrozilo nemalé nebezpečí, že tyto diskuse utonou v těch neustálých, věčných šarvátkách levice kontra pravice, v tomto nekonečném přetahování ve smyslu "ale my máme přece pravdu!"
    V tomto smyslu by - trvalá - absence J. Hellera na tomto fóru přece jenom představovala nemalý deficit, který by se jenom z obtížemi dařilo eliminovat.

    Na straně druhé je ovšem skutečností i to, že zmíněný J. Heller - i pokud bychom odhlédli od až neuvěřitelného grobiánství tohoto člověka - že on zároveň svým fanatickým fundamentalismem zcela destruuje a ubíjí víceméně jakékoli věcně vedené diskuse. Kamkoli se vřítí se svým neotřesitelným přesvědčením o absolutní nadřazenosti vlastního názoru a se svým neovladatelným nutkáním poučovat celý svět, tam v podstatě mizí veškerá možnost jakékoli další seriózní diskuse.

    J. Heller je fundamentalista, v plném smyslu tohoto termínu: díky svému fanatickému zaujetí pro svou věc opravdu pronikl do větší hloubky svého oboru, než jak je to obecnému publiku možné; ale na straně druhé není schopen pochopit nic, naprosto a vůbec nic, co přesahuje omezený horizont jeho "posvátné" ideologie. Velmi značná část jeho výlevů proti jeho kontrahentům pramení prostě z toho, že zase jednou vůbec nepochopil, o čem je vlastně řeč; a tak se vší vehemencí vyvrací něco, co vůbec nikdo netvrdil.

    Takže, summa summarum: bez přítomnosti J. Hellera by zde chybělo něco zcela substanciálního; ale na straně druhé, právě jenom díky jeho nepřítomnosti je možno doufat, že by bylo zase možno začít seriózně a v klidu začít diskutovat o podstatných otázkách a problémech tohoto světa.


    P.S. Svůj výše zmíněný apel na adresu redakce jsem přece jenom neposlal; nakonec na základě úvahy zcela pragmatické: u tohoto člověka opravdu nelze počítat s tím, že by alespoň do budoucna mohl být schopen začít dodržovat alespoň ta nejzákladnější pravidla slušného chování. Krátce řečeno: jestli ho odsud nevyhodí teď, budou jím k tomu přinuceni tak jako tak, dříve či později. A tím si je vinen opravdu jenom a naprosto on sám.
    August 9, 2014 v 15.17
    Jsem taky fanatická fundamentalistka, která si dělá, co chce a kašle na kodexy. Vyhoďte mě!
    August 9, 2014 v 15.34
    Pane Poláčku,
    vždycky si koneckonců za vše nesli vinu jen ti konkretní jedinci sami. V nadsázce je tohle vždy použitelné. I třeba na ty, kteří se zachovali statečně a museli za to nést následky. Nemám tu formulaci rád.
    Já bych navrhl, pokud je to technicky možné, stejný systém, jako je na Novinkách. Místní etice odporující příspěvek vymazat a nechat přispívajícího "přemýšlet" o jiné, stravitelnější formě, dejme tomu 24 hodin. Na Novinkách to kulturu debaty nekonečně zvedlo.
    Pane Litschmanne, omlouvám se, že jsem vám připsal výraz, který z vašeho příspěvku vydedukoval pan Kubička. Neměl jsem na něj zřejmě dát. Tu pravdu samozřejmě máte :-).
    JV
    August 9, 2014 v 17.26
    Když chybí zdravá uměřenost - k vyloučení pana Hellera z diskusí
    Když chybí zdravá uměřenost, dojde časem – a to i při nejlepší snaze o vstřícnost – na direktivní zásahy. Z tohoto pohledu je zásah redakce DR ve věci příspěvků pana Hellera srozumitelný.

    Příspěvky pana Hellera jsem nikdy nečetl, protože mne odrazovaly svou rozsáhlostí, která běžně překračovala rozsah diskutovaných článků. Nebyl v této naprosté neuměřenosti sám. Pokud je k jednomu článku 300 diskusních příspěvků, z nichž ovšem 290 připadá na 3 diskutující a z těchto 290 příspěvků připadá co do počtu písmen 95 procent na 2 diskutující, nejde už o diskusi, která by v rámci DR měla smysl.

    Nelíbí se mi, když se o panu Hellerovi mluví jako o „tomto člověku“, když se čtenářům DR předkládají jeho údajné charakterové vlastnosti, když se veřejně (jako u nějakého soudu!) odhaluje minulost pana Hellera. To je dotýkání se důstojnosti pana Hellera a to si nesmíme dovolovat.

    Byl bych velmi rád, aby se pan Heller mezi diskutující vrátil a aby na výše zmíněnou zdravou uměřenost dbal. To bych si přál i u dalších diskutujících, jimž rovněž zdravá míra chybí. Také bych si přál, aby vymizelo nálepkování oponentů, o urážkách (jichž je ale velmi málo) ani nemluvě.

    S přáním všeho dobrého a s pochopením pro ty druhé, Jiří Vyleťal
    MP
    August 9, 2014 v 17.30
    Evě Hájkové
    Fanatická fundamentalistka nejste a asi byste ani neuměla být. Dokonce Vás podezírám, že byste mělo problém i s tím protestním porušováním kodexu DR.
    Ono to není tak, že by Josef Heller soustavně neporušoval ten kodex, často dost hrubě. Potíž je, že se tu ustanovila určitá, dost značná míra tolerance -- patříte oproti mně k těm několika málo, kteří občas nevyužívali--a ostré máchnutí kodexem jak popravčím mečem neznejisťuje ta celkem příčetná pravidla kodexu, ale ustálenou žitou hranici. To vyvolává ten dojem punktuální nespravedlnosti. Už jsem napsal, že bych byl rád, kdyby redakce své rozhodnutí revokovala, ale není ji co vyčítat.
    August 10, 2014 v 13.41
    Nesouhlasím s článkem p.Štampacha,že o všem mají rozhodovat politici protože jsou voleni.Politici mají zadávat úkoly státní správě a ta musí být profesionální a nezávislá na volbách a výměně politické garnitury.Možná by to zpočátku tak dobře nefungovalo,ale ta změna je nutná.ČSSD a koalice neměla nic měnit a prosadit,co chtěl p.Diensbier,hlasy na to má.
    Pokud si začnou notovat s p.Kalouskem,tak tam něco smrdí.

    Také bych chtěl podpořit p.Hellera.Líbí se mi,jak hájí věci levice,jsem na jeho straně.To porušení kodexu by se mu mělo odpustit,když toho tolik napsal do diskuse DR.
    PM
    August 10, 2014 v 16.44
    DR koncilu nad autorem marxismu-hellerismu oznamuji, že
    omítám přiložit poleno a vytáhnout zápalky z kapsy.
    Poučen dějinami následků podobného činu, přeji administrátorům koncilu úspěch v jejich úsilí o ovzduší plodící takové politické postoje, které budou lákat k sebepoznávání a tím i zkvalitnění postojů nadpolitických.
    Nadpolitické postoje ve smyslu nad-partajní jsou nezbytnou součástí etiky administrativy liberálně demokratického režimu. Jde o etiku, energicky potíranou elitou zastánců neoliberalismu.
    Tudíž protagonisty krátkodobého profitu ........ bych řekl.
    PL
    August 10, 2014 v 17.15
    1. část o politice možného (a nadpartijního)
    http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3182528
    ---
    2. část o politice ne/možného (i to bude subjektivní)
    Myslím, že pokud by se už redakce DR přece jen rozhodla publikovat na svých stránkách předmětný (pravděpodobně tedy třaskavý) článek pana Hellera, nebo mu prominout opakované neuposlechnutí stran dodržování pravidel DR, například po vzoru:
    http://ostrava.idnes.cz/muz-pri-amnestii-na-zbrane-odevzdal-casti-pevnostniho-kanonu-pth-/ostrava-zpravy.aspx?c=A140804_2087901_ostrava-zpravy_dar

    ..tak díky vší té reklamě od diskutujících, bych si ho snad nakonec i přečet... celý. Doufám, doufám, že jo, ...
    August 10, 2014 v 19.30
    Pane Kolaříku,
    měl jste šanci - jako odpůrce názorů pana Hellera - dokázat, že jste člověkem svobodným, hrdým a velkorysým. Nevím, jestli se vám ještě někdy zopakuje, nicméně teď jste tu šanci propásl.
    Já jsem tu často s vámi ve sporu. Přesto bych v případě, pokud by jste měl být za formu, či obsah vašich názorů vyloučen z debaty, nabídl redakci ať mě vyloučí s vámi.
    Pokud je pan Heller takový Machiavelli, jak jej tu popisujete, je to jen další důvod, proč stát za ním. Alespoň se něčemu přiučíme :-).
    August 10, 2014 v 20.50
    Ještě jste měl, pane Kolaříku, napsat: "Kdo teď bude panu Poláčkovi nadávat?", když to byl podle vás takový zdejší folklór.
    Ode mě nic takového neočekávejte, ačkoliv jinak se asi budu cítit povinna aspoň občas marxismus hájit místo Hellera.
    Z toho důvodu by pro mě bylo ulehčením, kdyby se vrátil do diskuse.
    August 10, 2014 v 23.9
    Omezování svobody slova?
    O panu Hellerovi mluvit nebudu, protože tuto diskusi může číst ale ne na ni reagovat. Druhý hlavní aktér
    této aféry, Jakub Patočka, reagovat může a doufám, že to udělá.

    Nevidím žádné zásadní omezení svobody slova v tom, že si tady nemáme vzájemně nadávat. Proti jiným diskusním fórům se to zde děje málo: toho bychom si měli cenit a pečovat o to, protože, jakmile se v internetové diskusi osobní útoky zavedou, tak to rychle vede k tomu, že tam nic jiného není. Podívejte se třeba na diskuse v Neviditelném psu. To nebyla vždy taková žumpa jako teď, v jeho počátcích se tam diskutovalo celkem kultivovaně.

    Pravidlo diskutovat k článku, pod kterým ta diskuse je, se zdá se leckomu zdá příliš omezující. Ovšem jak k tomu přijde autor článku a ti, kteří by k němu diskutovat chtěli? Ty příspěvky k věci se v záplavě těch mimo ztratí. Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného.

    Některé weby mají kromě diskuse k článkům, také všeobecnou diskusi: ta by se nám teď hodila. Nemám dobrý pocit z toho, diskutujeme pod článkem
    pana Štampacha

    Svého času diskuse v Referendu moderovala (v doslovném smyslu, tedy mírnila) Saša Uhlová. Dělala to dialogicky, diskusí s narušitelem míru, ne mazáním příspěvků. To se mi velmi líbilo.

    Na obsazení této role zdá se teď redakce nemá kapacitu. Samosprávná diskuse je dost náročný projekt. Možná to jde, ale aby to neskončilo tak, že počet aktivních diskutujících bude dále klesat.
    JP
    August 11, 2014 v 9.53
    Josef Heller v DR už diskutovat nebude
    Josef Heller v DR už diskutovat nebude, a to z toho důvodu, že svůj účet začal zneužívat ke spamování: umístil svůj článek, který jsme nevydali, pod všechny texty, o nichž se právě diskutovalo. Když jsme ho upozornili, že s tím má přestat, své spamy promazat a ponechat svůj text pouze pod článkem, na který reagoval, odmítl to, ačkoli součástí upozornění byla informace, že mu v opačném případě zrušíme diskusní účet. Sám tedy rozhodl o naší reakci. Naše redakce je malá, nemáme čas diskuse nějak zvláště moderovat. Kdo porušuje pravidla, dostane upozornění. Pokud nereaguje, nemáme jinou možnost, než mu účet zrušit.

    Fakt, že pan Heller k tomu rozjel kampaň, jako by se mu děla nějaká nespravedlnost a začal obviňovat DR z cenzurních zásahů, je smutnou výpovědí o něm. A také o lidech, kteří se jí účastní a jeho argumentaci slepě přebírají, aniž by znali nebo si ověřili fakta. Na druhou stranu, dostává-li se mu zastání v jiných médiích, jistě tam nalezne i platformu pro své psaní. Což mu přejeme. U nás mu publikaci zaručit nemůžeme: většina textů, keré nám nabízel, neodpovídala svou úrovní našim nárokům.
    PM
    August 11, 2014 v 10.55
    Podporuji
    úsilí o ovzduší plodící takové politické postoje, které budou lákat k sebepoznávání a tím i zkvalitnění schopnosti nadpolitických postojů.
    Stejně tak úsilí o ovzduší, které bude odpovídat svou úrovní nárokům redakce DR, která vytyčuje přemíru radikálnosti a j. nešvarů na své cestě za úrovní svých ideologických nároků.
    Pan Heller zde, byl pro mne těžko nahraditelným dokladem/svědectvím těžké doby kotvené na závažném světonázoru....bych dodal a tvrdil.
    VK
    August 11, 2014 v 14.6
    Texty Josefa Hellera neodpovídaly nárokům redakce DR, zatímco třebas otevřená agitka Strany zelených odpovídá...

    Ke správě diskuzí jistě patří rozdávat bany za tapetování, ve slušných diskuzních k tomu ovšem patří umožnit se na diskuze po nějaké karenční době vrátit, jak hlavy vychladnou. Nebo má skutečně Jakub Patočka takový nedostatek velkorysosti, že neváhá sahat k doživotním zákazům?

    Každý ze zde diskutujících platí finanční příspěvek DR. Jakkoli se jedná o minoritní část financí, redakce je alespoň z nějaké části z financí diskutujících placena. Považoval bych za oprávněné očekávat, vyjádřila-li se podstatná část diskutujících za umožnění Josefu Hellerovi návrat o diskuzí, měla by jimi spoluplacená redakce alespoň uvážit, tomuto přání vyjít vstříc.
    JP
    August 11, 2014 v 14.11
    Slova na rozloučenou s J. Hellerem
    Takže, vyjádření redakce je jednoznačné: nadále se v našich diskusích o možnostech vytvoření nějaké humánnější společnosti nežli jak ji nabízí současný kapitalismus musíme obejít bez osoby p. Hellera. Snad tedy bude na místě závěrečně zhodnotit jeho nedlouhé, ale dozajista nezapomenutelné působení zde.

    Už jsem to naznačil ve svém minulém příspěvku na toto téma, a opakuji to znovu: jestliže máme za cíl vytvořit nějakou opravdu principiálně lepší společnost nežli kapitalismus, pak je tento projekt nemyslitelný bez toho, aby se vyšlo z myšlenek nejprominentnějšího kritika a analytika kapitalismu, Karla Marxe.

    Marx - ať se to komu líbí či ne - byl opravdu "Einstein" nejen kapitalismu, ale i ideje možnosti vytvoření beztřídní, sociálně homogenní společnosti. Žádná cesta k opravdu hluboké přeměně společnosti nevede mimo Marxe.

    Na straně druhé - a to stejně ať se to komu líbí či ne - Marxovy teorie a modely společnosti se ukázaly být - ani ne tak zastaralé, jako velice jednostranné. Celý jeho model společnosti a ekonomiky byl podřízen - a podřazen - optice revoluce. Z tohoto hlediska je další postup vpřed možný jenom za těch okolností, když se Marxovy zásadní téze podrobí hlubokému a důkladnému přezkoumání; s cílem zachovat a převzít z nich to hodnotné a trvale platné, ale oddělit to od "plev" časově a ideologicky podmíněného.

    V tomto smyslu byl příchod J. Hellera - bezpochyby důkladného znalce Marxova díla - velice vítaným momentem. Nebýt jeho přítomnosti, sotva by bylo možno ony potřebné a nezbytné diskuse o základních východiscích a tézích Marxovy teorie provádět do takové hloubky, a s takovou intenzitou. Z mého pohledu tyto diskuse - alespoň do té doby pokud se ještě o opravdové diskuse mohlo jednat - splnily svůj základní účel, znovu promyslet a kriticky přehodnotit základní axiómy marxistické teorie.

    Na straně druhé, osobní obzvláštnosti charakterových vlastností p. Hellera čím dál tím více jakékoli smysluplné diskuse činily zcela nemožnými. Tam kde se neustále znovu naráží na hradbu fundamentalistického přesvědčení o absolutní dokonalosti vlastního názoru a vlastní ideologie, tam prostě není o čem diskutovat. Není s kým. Sáhodlouhé výlevy - a invektivy - J. Hellera tedy čím dál tím více jakékoli věcné diskuse znemožňovaly, v samotném počátku zaškrcovaly.

    Z tohoto hlediska se nakonec jeví, že jak příchod, tak ale i odchod p. Hellera na této diskusní platformě byly dokonale načasovány, a naprosto splnily svůj účel: rozvířit diskusi o Marxovi a jeho centrálních tézích, aby pak bylo možno - už za absence jeho ze řetězu utrženého apologeta - tyto diskuse přivést k novým dimenzím.

    Svým způsobem je tedy panu Hellerovi nutno vyslovit hluboké uznání: věděl přesně, kdy má přijít, i to, kdy má odejít...
    August 11, 2014 v 17.40
    Pane Poláčku,
    na největšího znalce marxismu u nás (viz http://blisty.cz/art/74272.html ) rozhodně nemáte. Už se s tím jednou smiřte.
    August 11, 2014 v 18.6
    Argumentace pana Patočky mě nepřesvědčila. Kvalita zveřejněných textů článků není logicky dokonalá a pochybuji tak, že by všechny předčily úrovní text pana Hellera.
    Ale nejvíce mi vadí, že pan Patočka zaškatulkoval odpůrce exkomunikace jako jakési pobloudilce, kteří se jakési kampaně "účastní a jeho argumentaci slepě přebírají, aniž by znali nebo si ověřili fakta". Pan Heller byl odejit a žádnou kampaň proti svém odejití nerozjížděl. Na jeho odejíti reagoval nejprve pan Molnár, který s postupem redakce vyjádřil nesouhlas a další se k němu postupně přidali. Žádná kampaň se nekonala. Žádné argumenty pana Hellera jsem nepřebíral a z příspěvků dalších nesouhlasících nevyplývá, že by tak konali i oni. Domnívám se jen a zřejmě i další "pobloudilci", že pan Heller neměl být vyloučen. Domnívám se vůbec, že by nikdo z autorů článků ani diskutujících neměl být vyloučen. Žádný článek, ani příspěvek zde ještě nebyl takový, že by ho nedokázal zvládnout člověk, který se veřejně angažuje. Což jsme zde prakticky všichni. A tím pádem musíme prokázat určitou velkorysost se svými oponenty. Ta jde ruku v ruce s ochotou odpouštět a je projevem skutečné moudrosti. Přeji tuto moudrost redakci DR.
    MT
    August 12, 2014 v 13.1

    Cenzurovat sám sebe, že se bojácně ptám, jestli to či ono mé vyjádření je korektní, je blbost.

    Prostě jde o postoj pana Koláříka
    JP
    August 12, 2014 v 13.20
    Hekrdlovo dobroznání
    No dobře, paní Hájková, když už se domníváte že nenávistné výlevy M. Hekrdly jsou dostatečně autoritativním dobrozdáním pro údajnou intelektuální nadřazenost J. Hellera nad všemi jeho oponenty, pak k tomu na vysvětlenou musím připojit toto:

    Ano, s autorem onoho textu se skutečně znám "od školních škamen", tj. z dob společného studia na gymnáziu i později na vysoké škole. Byly to doby husákovského režimu, doba všeobecné politické a společenské hniloby. V té době jsme se - přirozeně - nacházeli ve vnitřní opozici proti onomu pseudokomunistickému režimu; za daných okolností se osobní dispozice M. Hekrdly k radikálnímu interpretování skutečnosti nikterak příliš dramataicky neodlišovaly od radikálnosti opozičního hnutí, vyvolané tlakem deformovaných poměrů.

    Nicméně, čas dějin přece jenom pokročil, černobíle rozpolcený svět zmizel, začalo se čím dál tím více ukazovat, jak velice je svět složitý, a jak velice mnohostranná je pravda o něm. Tento vývoj však šel zcela mimo osobnost M. Hekrdly; ten i nadále chtěl bojovat svůj boj. Svůj boj proti kapitalismu a mezinárodnímu imperialismu, pod stále hrdě vztyčenou rudou vlajkou. Kterýžto radikalismus se ruku v ruce pojil s jeho - čím dál vím více se projevující - osobní vlastností, totiž naprostou neschopností připustit, že i jeho názorový oponent by také případně mohl mít pravdu. V takovýchto případech M. Hekrdla začal vždy doslova "vidět rudě"; a jeho názorový oponent se pro něj okamžitě stával opovědným nepřítelem, kterého je nutno zničit, a k tomuto cíli je zcela legitimní používat jakýchkoli prostředků, včetně naprostého překrucování argumentů protistrany.

    Tímto svým způsobem polemiky značně nepříjemně proslul už jako komentátor deníku Právo; přes to ho tam dlouhá léta drželi, až před nějakým časem zřejmě i tam pohár trpělivosti přetekl.

    Jestliže tedy právě někdo takový, kdo své názorové odpůrce tituluje jako "užvaněného psychopata s formálním filozofickým vzděláním", respektive pro celou zdejší diskutující komunitu (s výjimkou ovšem samotného pana Hellera) nemá jiné pojmenování nežli jako "exkluzivní sekta současného establishmentu", má být tou nejvyšší autoritou potvrzující, jaké se p. Hellerovi stalo bezpráví, pak už jenom tento způsob "argumentace" hovoří sám za sebe.

    K tomu je možno pouze podotknout: vrána k vráně sedá, a rovný rovného si hledá. Fundamentalista Hekrdla se zasazuje za fundamentalistu Hellera; na tom nakonec není naprosto nic překvapivého.

    Nicméně, jeden moment z onoho nenávistného pamfletu M. Hekrdly přece jenom má svou hodnotu: když totiž on sám J. Hellera charakterizuje jakožto "militanta nějaké ideje". Je to naprosto trefná definice; jak Heller tak i Hekrdla jsou klasickými "militanty nějaké ideje", kteří nejenomže nejsou bytostně snést představu, že i jejich názorový odpůrce by také mohl mít alespoň část pravdy, ale jsou kdykoli ochotni své oponenty potírat všemi prostředky, které jim jsou k dispozici. Včetně osobních invektiv a urážek.
    JP
    August 12, 2014 v 13.29
    Kostnický koncil?
    Pane Petrasku, Váš příměr s koncilem v tomto případě skutečně kulhá na obě nohy.

    Tady není nikdo souzen a pronásledován pro své názory a přesvědčení; nýbrž bylo zde v podstatě provedeno pouze kárné řízení za způsoby (přesněji: NEzpůsoby) chování jednoho ze řetězu utrženého účastníka.

    Zkuste si jenom představit, jak by asi zdejší diskuse probíhaly, kdybychom se všichni navzájem začali urážet ohledně našich intelektuálních kvalit - tak, jak to bylo zcela samozřejmým zvykem u p. Hellera. Pak by tato diskusní platforma - která díkybohu vznáší a stále ještě udržuje nárok na nadprůměrnou intelektuální kvalitu - asi velice rychle klesla na úroveň těch nejpřízemnějších a nejobhroublejších diskusních fór, jakých je možno ve "svobodném" internetu nalézt bez obtíží celé tucty.
    August 12, 2014 v 13.38
    Hekrdlu neznám, nic jsem od něj ani nečetla. Odkaz jsem uvedla jen tak, protože jinak samozřejmě umím Hellera ocenit sama. Nikoliv na základě toho, co o něm napsal Hekrdla.
    August 12, 2014 v 16.49
    Pokud M.Hekrdla publikoval v Právu, jeho články jsem si četl jako poslední, bylo to prostě to nejlepší nakonec. Pro mě určitě.
    August 12, 2014 v 17.33
    Člověk, který pil mému učiteli krev
    Velmi jsem si vážil svého učitele politické psychologie a konzultanta diplomové práce, vám jistě známého Jaroslava Šabaty, a dodnes si pamatuji jeho opakovaná tvrzení, že novinář Hekrdla je "člověk, který mu pije krev". Nedávno jsem četl v Literárních novinách od Hekrdly recenzi na historickou knihu Náměsíčníci, kdy kritizuje historickou práci, aniž by byl sám historikem a mluví o "většině německých historiků", aniž by se obtěžoval je vyjmenovat nebo určit přesnější množství. Rozhodně si nemyslím, že by levicový populistický novinář měl být nějakou autoritou v postoji k vyloučení pana Hellera z diskuse.

    Přece nehodnotíme znalosti nebo ideový pohled pana Hellera, již jsem napsal, že jeho filozofické výklady čtu se zájmem a jeho znalostí si nesmírně vážím. Jde ale o určité zásady v Kodexu diskuse, se kterým se máme všichni možnost seznámit, většina z nás ho zvládne dodržovat, i když mnozí zabalancují na jeho hraně. Z toho, co píše Jakub Patočka, je patrné, že pan Heller zašel dál. Jaké by to bylo vůči ostatním, kteří se Kodexem řídí a jsou schopni dodržet zásady slušné diskuse?

    Toto téma však odhaluje mnohem hlubší podstatu velké části (nejen) české levice. Pokud je někdo v zájmu celku spravedlivě omezen, aktivuje se jakýsi mučednický mýtus a vzedme se vlna jeho zastánců vůči "teroru establishementu". Veškerá aplikace pravidel je předem odsuzována jako "škatulkování", "omezování svobody slova", "lidských práv" apod. Toto strašidlo jako pozůstatek květinové revoluce pozoruji už dlouho a mnoho společensko-politických témat v jeho zájmu vedou k reálnému zhoršení životních podmínek u nás, na Západě i jinde ve světě.

    Paní Hájková, Váš příspěvek vůči panu Poláčkovi z pondělka na mě, bohužel, působí velmi agresivně. Proč to?
    August 12, 2014 v 17.47
    Omlouvám se mu. Nechci se pana Poláčka jako člověka nijak dotknout, ale Hellerových znalostí (i jeho cílů) si velmi cením.
    Já vím, že účel nebo cíl nemůže světit prostředky. Na druhé straně ale ani samotné prostředky nikterak nesvětí cíl.
    VK
    August 12, 2014 v 19.8
    Nejde o to, že by nemělo po tapetování následovat vyloučení z diskuze - to je naprosto v pořádku. Jde o to, že se Patočka, potažmo redakce, rozhodl o vyloučení na doživotí - ačkoli je v podobných diskuzích dobrým zvykem přístup do diskuze posléze znovu obnovit; ačkoli je o časové omezení zákazu žádán od podstatné části zde diskutujících.

    Doživotní zákaz je naprosto extrémní trest. I křesťanství zná odpuštění, ani ve sportu není červená karta na doživotí, i v trestním právu se dává doživotí až po vyčerpání časově omezených trestů...
    JP
    August 12, 2014 v 22.27
    Za první prohřešek doživotí?
    Jenže, pane Klusáčku, pan Heller se tohoto - ovšemže zakázaného - tapetování naprosto nedopustil poprvně; jednalo se o opakované a zcela záměrné porušení základních pravidel diskuse.

    A za druhé: i v tomto případě pan Heller napřed obdržel zcela jasnou výzvu od redakce, aby tyto své texty sám vymazal; pokud si dobře vzpomínám, bylo mu dokonce výslovně povoleno ponechat jeden text, pod k tomu nejvíce příslušnou diskusí. Jenže na tuto výzvu pan Heller reagoval furiantským a až pubertálně vzdorovitým: "Já nic mazat nebudu"!

    Za těchto okolností redakci skutečně objektivně nezbylo nic jiného, nežli toho, kdo z á s a d n ě odmítá podřídit se platným pravidlům, taktéž zásadně - a tedy doživotně - z těchto diskusí vyloučit.
    JP
    August 12, 2014 v 22.38
    Znalec marxismu?
    Paní Hájková, já naprosto a v žádném případě nepopírám, že pan Heller je neobyčejně sečtělým znalcem Marxových textů; to jsem sám ostatně už v mém prvním příspěvku zmínil.

    Já jenom popírám to, že pan Heller skutečně dokázal pochopit hlubší roviny a intence Marxových myšlenek, především jeho výchozího filozofického rámce.

    To jsou dvě věci, které se zcela obecně zaměňují: něco znát - a něčemu doopravdy porozumět a dokázat s tím kreativně zacházet, to mohou být dvě zcela rozdílné záležitosti.

    Je to jmenovitě v marxistické recepci zcela rozšířený fenomén: dotyčný jedinec se víceméně zpaměti naučí e k o n o m i c k é h o Marxe (i přes vší počáteční obtížnost je ten ekonomický Marx pořád ještě relativně srozumitelný, přinejmenším ve svých základních výpovědích) - ale už nedokáže postoupit tak daleko (či se nad to cítí být povznesen), aby pochopil také f i l o z o f i c k é h o Marxe.

    Ale kdo nepochopil Marxe jako filozofa, tak ten nakonec nechápe Marxe vůbec. Právě proto jsem také dospěl ke konečnému úsudku, že s panem Hellerem není možno nadále vést jakékoli přínosné diskuse - on sám toho filozofického Marxe nejenže nikdy nepochopil, ale s umíněnou tvrdohlavostí dítěte není ochoten si tento svůj deficit vůbec ani doznat. A v důsledku této neznalosti stále dokola opakuje téze a koncepty, které jsou s pravým Marxovým myšlením v absolutním rozporu.
    VK
    August 12, 2014 v 22.39
    Možnost časově omezeného zákazu přístupu (jakožto předstupně časově neomezeného) redakce nevyužila, ač existovala, resp. existuje. Tedy objektivně něco jiného zbylo, resp. zbývá.
    August 13, 2014 v 0.57
    Marx byl, pane Poláčku, podle mého názoru daleko více ekonomem než filosofem. Z obou klasiků se myslím filosofií zabýval více Engels. Ale ani tak si nemyslím, že jste klasiky po stránce filosofické pochopil lépe než Josef Heller. Rozhodně si to nemyslím.
    August 13, 2014 v 2.42
    Vrátím se opět k článku
    Autor píše v závěru:
    "Nebude-li levicová politika podporovat demokratické principy, tedy především občanskou samosprávu, pak lze sotva čekat, že bude někdy v budoucnu, až nastane příznivější situace, podporovat samosprávu pracovníků, což je (a nikoli státní dirigismus!) podstatou levicového programu."
    Tohle myslím docela souzní s hellerovským pojetím levicovosti a směřování vývoje.
    August 13, 2014 v 7.14
    A přiznejme si konečně, že hlavní dělení levice je na tu, která má důvěru v lid (a tedy v samosprávu, včetně té ekonomické) a na tu, která v obyčejné lidi vůbec důvěru nemá, zato věří na věčnost kapitalismu, ve kterém lid možná dostane jenom větší kus žvance, případně víc drobtů z kapitalistického stolu.
    Přičemž mě těší, že autor článku je patrně na naší straně.
    August 13, 2014 v 9.26
    " Z toho, co píše Jakub Patočka, je patrné, že pan Heller zašel dál. ". To vás toho váš učitel moc nenaučil, pane Ungere, když soudite jen dle jedné strany sporu.
    Hekrdla nepil krev jen Šabatovi. Pil ji více lidem, kteří se domnívali, že kapitalismus se dá reformovat. O to více, že se postupem času vyjevuje, že pravda je spíše na jeho straně.
    Je to levicový novinář. Ale populista ne. Populisté jsou ti, kteří přitakávají hlavnímu proudu, nebo ti, co slibují nesplnitelné. Tohle o Hekrdlovi člověk s kritickým myšlením nenapíše. Spíše ten, kterému k jeho hodnocení stačí to, že se o něm nepříznivě vyjádřil někdo třetí.
    PM
    August 13, 2014 v 10.44
    Koncil je kulhavý
    Ano pane Poláčku, jsme seskupení individuí, kteří se pokouší své světonázory obhájit nejen racionálními úvahami vedenými odstupem od vlastního mentálního založení.
    Jsme seskupení podléhající trestnímu řádu, který by měl akceptovat i takový způsob obhajoby, který postrádá kulturní normy demokratického disputu.
    Sympatizuji se snahou o schopnost dialogu i s těmi, kteří jej odmítají, protože se domnívám že jde o jeden ze základních předpokladů udržení liberálního režimu.
    Liberální demokracie je pokud slabá většina udrží v šachu dialogem s "v dialogu nezpůsobnými"..................... intelektuální kvalita semnebotam.
    VK
    August 13, 2014 v 11.10
    Především Martin Hekrdla připomíná tu přehlíženou skutečnost, že problém s deregulovaným kapitalismem - není ta deregulace. Že po volném pádu hospodářství za vzorně laissez-faire předrooseveltovské administrativy, Rooseveltův New Deal - nakonec nepomohl. Že v 70. letech v západních ekonomikách s rozsáhlými státními zásahy keynesovského střihu a na vrcholu sociálního státu, napřed přišla stagflace - a teprve pak přišla Thatcherová s Reaganem s deregulací, privatizací a škrtáním státních výdajů. A že to nakonec rovněž nepomohlo, stagnace zůstala - fakticky v podobě akcelerované míry nezaměstnanosti, v podobě míry růstu maskována tehdy raketově zrychleným růstem státního zadlužení.

    Že problém systému je obecnější, neleží na pravolevé ose liberalizace-etatizace, co tedy zejména, není posunem na této ose řešitelný. Martin Hekrdla k němu přistupuje arciť z pozice marxistické analýzy, setrvalý pokles míry ziskovosti investovaného kapitálu.

    Tady se můžeme zastavit a začít se dohadovat o výklad Marxe, případně celé rovnou odmítnout jako dávno překonaný marxismus, podle gusta jednoho každého. Jenže to má svůj ekvivalentní obraz v keynesovském popisu, ať už u Keynese samého, nebo v dynamickém rozšíření Michala Kaleckého, až po následovníky postkeynesovských škol; a to v inherentní tendenci systému ke stagnaci, z důvodu postupné saturace kapitálem a tedy poklesu mezní efektivnosti kapitálu. Za druhé tomu odpovídá celá víc jak osmdesátiletá historie od velké krize 30. let; údaje se okecat nedají.
    MT
    August 13, 2014 v 12.41


    21. 4. 2010
    Od Exit strategií k Change strategiím - nebo ještě dál?
    Miroslav Tejkl


    ......


    Skepsi ohledně skutečných možností regulace nevyjadřují pouze zmínění protagonisté Monthly Review.

    Například americký ekonom Andrew Kliman říká:

    „Podtónem slovního spojení „extrémní kapitalizmus“ je myšlenka, že regulovaný kapitalizmus bude úspěšnější než kapitalizmus volného trhu. Podívejme se ale například na krizi úspor a půjček v USA z doby před dvaceti lety. Tisícovky „Savings and Loans“ společností (S&L společnosti jsou typem finanční instituce rozšířené v USA a Velké Británii. Přijímají finanční vklady (úspory) a poskytují hypotekární půjčky. Věřitelé mají často na základě svých vkladů hlasovací práva a mohou rozhodovat o fungování společnosti – pozn. administrace prvního níže uvedeného webu) zkrachovalo a vláda musela vynaložit stovky miliard dolarů, aby uhradila ztráty věřitelů (tedy těch, kteří do společnosti vložili kapitál).

    Tato krize ale byla krizí regulovaného (tučně zvýraznil M. T.) kapitalizmu.

    S&L společnosti byli výrazně regulované; úroky, které vyplácely věřitelům za vložené úspory, stejně jako úroky, které dostávaly za poskytnutí hypotéky, určovala vláda. Ale když druhé polovině 70. let začala růst míra inflace (a stojí za povšimnutí, že regulovaná keynesiánská politika tomuto spirálovitému růstu míry inflace nedokázala zabránit), úrokové míry mimo tento regulovaný systém vystřelily nahoru. V důsledku toho začali lidé vkládat své peníze jinam než do S&L společností. Ty byly nuceny začít nabízet výhodnější úroky za vklady – dokonce vyšší než byly ty, které dostávali za poskytování hypoték. To způsobilo, že byly neustále ve ztrátě. Proto musel americký Kongres částečně upustit od regulace a umožnit S&L společnostem zvýšit úroky za poskytované hypotéky. Pokud ale chtěly být společnosti solventní, musely poskytovat čím dál riskantnější půjčky. Mnohé z nich neboli nikdy splacené a nakonec celé odvětví doslova zkolabovalo.

    Hlavní slabinou tvrzení, že regulovaný kapitalizmus je v něčem lepší než kapitalismus volného trhu, je jednoduchý fakt, že v konečném důsledku kapitalismus nikdy nemůže být regulovaný. Toto nedávno potvrdil Joseph Stiglitz, nositel Nobelovy ceny a bývalý hlavní ekonom Světové banky. V polovině září (2008) napsal článek, v kterém navrhoval celou řadu nových regulací a zákonů. V závěru ale připustil: „Tyto reformy nezaručí, že nepřijde další krize. Vynalézavost lidí na finančních trzích je ohromující. Nakonec vždy najdou způsob, jak přelstít jakékoliv přijaté omezení.“

    S tímto postřehem celkem souhlasím.

    Jenže Stiglitz pokračuje: „Ale tyto reformy zaručí, že se sníží pravděpodobnost další krize a jestli k ní dojde, její následky budou mírnější, než by byly bez nich.“

    Toto, samozřejmě, nedává smysl. Jestli nakonec finanční trhy skutečně přelstí jakékoliv přijaté omezení, tak potom každá další krize bude přesně taková, jaká by byla bez omezení. O nových zákonech a regulacích lze říci, že mohou přinejlepším oddálit další krizi anebo ztížit trhům cestu k překonání omezení. Kromě toho oddalování krizí znamená podporu umělého růstu, s kterým přichází nadměrné zadlužování. Takže konečný negativní efekt po prasknutí bubliny je pak o to větší.“

    (čerpáno z interview „O krizi a kapitalismu. Rozhovor s profesorem Andy Klimanem“ otištěné na webu www.priamaakcia.sk, viz též článek „O kořenech současné ekonomické krize a některých navrhovaných řešeních“ na www.part.cz ).

    - See more at: http://www.blisty.cz/art/52154.html#sthash.gPVvUKpU.dpuf
    JP
    August 13, 2014 v 12.49
    Dialog s kýmkoli?
    Pane Petrasku, Váš postoj - zaintegrovat i ty dialoguneschopné tím, že my sami se k nim budeme chovat vstřícně - je dozajista v určitém smyslu zcela legitimní a má svůj intenzivní humánní náboj.

    V podstatě se tento postoj kryje s tím - v široké veřejnosti jen velmi málo sdíleným - přesvědčením, že i odsouzené zločince je stále nutno nahlížet jako lidské bytosti, a pokoušet se oslovit a znovuprobudit jejich lepší já.

    To je sice bezpochyby morálně progresivní postoj; nicméně na straně druhé je fakt, že jako zcela p r a g m a t i c k é opatření je v prvé řadě nutno ty, kteří nejsou aktuálně ochotni respektovat pravidla vzájemného soužití a hrubě je porušují, odpovídajícím způsobem izolovat.

    Pokud tedy v daném případě máte pocit že pan Heller by nějak trpěl pocitem sociální izolovanosti, nic Vám samozřejmě nebrání v tom, pokoušet se s o u k r o m ě prolomit hradbu jeho samolibého velikášství.

    Nicméně můj názor je, že po odchodu tohoto účastníka zdejší diskuse nemálo ožily a nabyly nové intenzity - tam, kde předtím byly doslova utopeny v jeho sáhodlouhých (a myšlenkově často velice konfúzních) textových výlevech.
    JP
    August 13, 2014 v 13.9
    Hekrdlovy komentáře
    Je zajímavé, jak diametrálně se mohou lišit názory na texty jednoho a téhož autora.

    Já jsem - musím přiznat - Hekrdlovy komentáře v Právu v posledních dobách jeho působení tam vlastně už vůbec nesledoval; nestálo mi to za tu ztrátu času.

    Povětšině byly myšlenkově natolik konfúzní, že se čtenář musel dohadovat, co měl vlastně básník na mysli. Jisté bylo jenom jedno: bylo to vždycky tak nějak proti kapitalismu. Tato myšlenková konfúze a sterilita vyplývá ovšem do značné míry objektivně z toho, že antisystémová opozice - po naprostém rozpadu komunistického projektu respektive komunistické utopie - nemá k dispozici žádný vlastní reálný dějinný koncept. A tak jí nezbývá nic jiného (pokud není ochotna opravdu důsledně hledat nové cesty), nežli právě tyto neustálé ataky na stávající systém, s jakýmsi nevysloveným podtextem: "Kdybyste jenom nás, levičáky, pustili k moci, to byste viděli, jak krásně m y bychom všechno zařídili!"

    Shodou okolností jsem zrovna v těchto dnech o této pozici (či spíše póze) této části levice napsal úvahu; pokud bude redakcí DR přijata, měla by snad vyjít někdy v nejbližší době.
    JP
    August 13, 2014 v 13.11
    Kapitalismus, nadhodnota, zisk
    Pane Klusáčku, právě s tím marxistickým dogmatem o údajně neustále klesající míře zisku (a tím predestinovaného zániku kapitalismu) se chystám vypořádat v jenom z mých příštích textů.
    JP
    August 13, 2014 v 13.21
    Nefilozof Marx?
    Paní Hájková, myslet si samozřejmě můžete co chcete; to ovšem nezmění naprosto nic na faktickém stavu věcí.

    Tak za prvé, ještě jednou: je to zcela typickým charakterovým znakem marxistického hnutí, že celého Marxe redukuje právě j e n o m na toho Marxe ekonomického, respektive sociálně-ekonomického.

    Tato redukce je ovšem dosti pochopitelná: tento ekonomicko-sociální Marx hovoří především o v y k o ř i s ť o v á n í - což je pojem který v podstatě každý dokáže bez dalšího pochopit, spojit si ho se svou vlastní přirozenou zkušeností.

    Zatímco ten Marx filozofický - ještě jednou připomínám Lenina, podle jehož výroku "nikdo nemůže pochopit Marxův Kapitál, kdo nečetl celého Hegela". - Tento výrok je sice typicky leninovsky přehnaný, ale jeho základní pravda je právě v tom: v plném smyslu nikdy není možno pochopit Marxe (a to ani toho sociálně-ekonomického), pokud se nepochopila Marxova filozofie. A ta má svůj kořen ve filozofii Hegela - a Hegel, to je skutečně ta nejvyšší myslitelná úroveň filozofické náročnosti.

    Já už jsem to svého času p. Hellerovi přímo napsal: já bych mu (a tedy i ostatním marxistům) neměl a nemohl mít za zlé, že toho "filozofického Marxe" nepochopili. Jak řečeno, to je skutečně krajně náročná záležitost. Ale skutečně omračující je ta míra arogance, s kterou ten, kdo o dané problematice nemá sebemenší hlubší vědění, se staví do pozice Vševědoucího, který má všechno dokonale v malíčku.
    VK
    August 13, 2014 v 13.48
    To se ovšem budete muset (k poslednímu příspěvku pana Poláčka) vypořádat s historií. Že v krizi 30. let nefungovaly ani (tehdy skutečně echtovní) ultraliberální politiky, ani New Deal, je historický fakt. Že v krizi, která se s námi táhne od 70. let a jejíž další exacerbaci tu máme od roku 2007, nefungují ani keynesovské recepty, ani neo-liberalizace, je rovněž očividné.

    Klesající míra ziskovosti vychází sice z marxistických pozic, je ovšem jen jedním ekvivalentních popisů toho, co se děje, co je podkladem toho systémového problému - který tu je, ať je systém tržnější, nebo naopak etatističtější. Keynes píše o tendenci systému ke stagnaci,o klesající mezní efektivnosti kapitálu, spolu s Kaleckým a dál postkeynesovci o rostoucí saturaci kapitálem. Až po větu Sonnenschein-Mantel-Debreuovu, která říká, že v byť ideálně tržním systému nelze zaručit existenci a stabilitu jediné řešení v bodě plného vytížení zdrojů vč. pracovní síly. Jsou to více méně ekvivalentní popisy tohotéž jevu, jehož marxistickou variantu vytáhl Martin Hekrdla jako jeden z mála na světlo boží.
    --------
    Pozn. pod čarou. Klesající míra ziskovosti nepredestinuje zánik kapitalismu. Pouze říká, že má zde kapitalismus systémový rozpor, systémovou mez a že je kvůli tomu čím dál víc konfrontován s převisem produkčních kapacit proti tomu, co je schopen v rámci svého trhu sám spotřebovat absorbovat. Projevující se jednak poznenáhlým růstem chronické nezaměstnanosti, na druhé straně čím dál většími hromadami kapitálu, které není kam produktivně (ziskově) investovat. Zánik kapitalismu z toho nijak nutně být nemusí. Prostě je to omezení, mez, nedokonalost, rozpor. Nic víc, nic míň.
    MT
    August 13, 2014 v 14.21
    Pane Poláčku s tím - jak Vy říkáte a to setsakra mylně - "marxistickým dogmatem, o klesající míře zisku" se nejste schopen vyrtovnat jinak, než tak, že si vsugerujete, že zisk a renta je totéž a že budete zvesela ignorovat to, jak velkou a rostoucí roli v cirkulující výnosové surovině soukromníka hrajou veřejné výdaje a endogenní peníze vznikající jako dluh v bankovním systému, který se může stokrát skládat jen ze soukromých banky ... ale funkčně jako celek už nikdy soukromým fenoménem nebude ...

    Když od všeho toho odhlédnete, když to všechno budete ignorovat, pak se Vám může povést nějaké to "vypořádání" ...
    ... jinak ale ne ...

    A propsil bych abyste konečně předstal s tou pitomostí o marxistickém dogmatu - jestli je to dogma, tak už od klasických ekonomů, Keynese ... marxistické je to jen tehdy, když je ten pokles založen na rostoucím organickém složení kapitálu, tedy i Vám jistě známém c/v ... to je specificky marxistické, teze o klesající míře zisku (a skutečného soukromého zisku, prosím) není zdaleka jen marxistická - i kdyby snad dogma ...

    August 13, 2014 v 17.40
    Pan Poláček má takový pocit, že už se v diskusích vypořádal nebo se ještě vypořádá naprosto se všemi oponenty, jimž přisuzuje jakási dogmata, ať už marxistická či jiná. Pane Poláčku, to je jenom vaše iluze, ve skutečnosti jste se s tím nijak nevypořádal. Tomu vašemu vypořádání totiž nikdo nevěří. Doufám, že mě pan Unger znovu neoznačí za agresivní, když teď napíšu, že mě vy ani nikdo jiný neomráčíte ani Hegelovou filosofií ani čímkoli jiným. Vždycky mám svou hlavu a proto znovu opakuji:
    Přiznejme si konečně, že hlavní dělení levice je na tu, která má důvěru v lid (a tedy v samosprávu, včetně té ekonomické) a na tu, která v obyčejné lidi vůbec důvěru nemá, zato věří ve věčné panství kapitálu (nebo něčeho podobného), ve kterém lid možná dostane jenom větší kus žvance, případně víc drobtů z panského stolu.
    Přičemž mě těší, že autor článku je patrně na naší straně.
    August 13, 2014 v 23.47
    Nasrat, kámo!
    Jsem už třetí, kdo tu na to upozorňuje, ale nechci riskovat, že ta informace zapadne. Seriál „Jistě, pane ministře‟ byl natočen jako součást thatcherovské propagandy k prosazení reformy státní správy podle teorie „veřejné volby‟. Používat ho jako studnici moudrosti je vhodné pouze pro thatcheristy.

    Adam Curtis ve filmu „Nasrat, kámo!‟, prvním dílu své dokumentární trilogie „Past: Co se stalo s naším snem o svobodě‟, to dokládá svědectvím jednoho z tvůrců seriálu, sira Antonyho Jaye: https://en.wikipedia.org/wiki/The_Trap_%28television_documentary_series%29#1._.22F.2A.2Ak_You_Buddy.22_.2811_March_2007.29
    August 14, 2014 v 0.4
    O tlustém bez chleba
    Článek Ivana Štampacha je nešťastný. Možná by měl Ivan Štampach napsat jiný článek, podrobný rozbor toho, co přesně ho přimělo napsat tento text. Není totiž na levici sám, kdo si najednou, na poslední chvíli vzpomněl, že zákon o státní službě, léta vyžadovaný Evropskou unií, a hlavně léta fungující po celé Evropě, léta existující v našem právním řádu jako světová kuriozita, zákon chytré horákyně, který platí neplatí, léta odkládaný, sabotovaný, ostouzený, nenáviděný a obávaný naší korupční pravicí, je vlastně hrozbou pro demokracii.

    Diskutovat o služebním zákonu bylo namístě zejména ještě před naším vstupem do EU, kdy jeho přijetí bylo jednou ze vstupních podmínek a parlament jednal o jeho podobě. Zvášť vytrvalí diskutéři mohli pokračovat v debatě celou tu dobu, kdy byl sice schválen, ale jeho platnost neustále opakovaně odkládána. A ozvat se hlasitě měli jeho zásadní odpůrci ve chvíli, kdy zákon o státní službě jmenovala iniciativa Rekonstrukce státu jako šestý z deseti nejnutnějších bodů: http://www.rekonstrukcestatu.cz/cs/odpolitizovani-statni-spravy Jaká síla způsobila, že lidé, kterým celá léta tento zákon přinejmenším nevadil, z něj byli náhle jati hrůzou?

    Ještě důležitější než odhalit původ tohoto pozoruhodného jevu je uvědomit si, že abstraktní debata o smyslu služebního zákona a o hrozbách, které by s ním mohly být spojeny, naprosto postrádá smysl v situaci, kdy tento zákon dlouhodobě platí po celé Evropě. Máme mnoho praktického materiálu ke studiu, můžeme porovnávat, jak vypadají zákony o státní službě v různých evropských státech, zda a jak se například liší francouzská úprava od německé, a k čemu tyto již dávno zavedené konkrétní právní úpravy skutečně vedou.

    Svůj vlastní zákon bychom pak měli sestavit z toho, co se u našich sousedů a přátel osvědčilo.
    August 14, 2014 v 0.10
    „Strašná‟ recenze Martina Hekrdly
    David Unger dokazuje morální a argumentační podřadnost Martina Hekrdly na http://literarky.parlamentnilisty.cz/civilizace/89-civilizace/17991-navrat-namsinych-djin

    Byl Hekrdlovým textem tak zhnusen, že přehlédl i dvě jména německých historiků, na něž se Hekrdla přímo odvolává, Fritze Fischera a zejména Wolframa Wette.
    August 14, 2014 v 0.22
    V cizím oku třísku
    Josef Poláček se sice může právem cítit dotčen tím, jak ostře ho Josef Heller napadal, ale hodnocení Hellerových textů by se měl raději zdržet. Sám píše stejně hojně a stejně rozvláčně jako Josef Heller, a navíc narozdíl od Hellera ničemu pořádně nerozumí, jen si v záplavě prázdných slov hraje na filozofa, povrchně tlachá o tom, jak jde do hloubky, a zmateně vyčítá Martinu Hekrdlovi, že prý je „konfúzní‟.

    Nežádám redakci Deníku Referendum, aby Josefa Poláčka popravila stejně jako Josefa Hellera. Pro případ, že by snad s něčím takovým Jakub Patočka nebo Jaroslav Bican přišli sami od sebe, raději varuji, že tento způsob kultivace dialogu zdá se mi poněkud hovadným. Uvítal bych nicméně, kdyby někdo technicky vylepšil čtenářské rozhraní zdejších diskusí. Myslím, že některé by zpřehlednilo členění do vláken, samozřejmě s možností zobrazená vlákna sbalovat a rozbalovat. A mnohdy by mě velmi potěšil zobrazovací filtr, kde bych si například mohl vybrat, že teď zrovna nemám náladu ani čas číst nic od Josefa Poláčka.
    August 14, 2014 v 0.47
    Nepoučitelní
    Když Jakub Patočka promluvil z pozice síly, vybavil se mi jakýsi komentář Petra Uhla, snad by se dal dohledat někde v archivu Práva, k vývoji Strany zelených. Stav, který umožnil, aby se strany zmocnil Martin Bursík, popsal Petr Uhl tak, že Jakub Patočka a Jan Beránek vedli stranu čím dál víc jako sektu. Nevím nic o tom, jak přesně to tenkrát v té straně vypadalo a čím konkrétně se údajné Patočkovo sektářství projevovalo, ale tady jako bych zahlédl jeho varovné znamení. Propadne-li Jakub Patočka vášni pro vylučování a mocenskou obhajobu nezadatelného práva vyloučit každého, kdo se mu postaví na odpor, asi mu nehrozí, že by Deník Referendum převzal Martin Bursík pomocí autobusové demokracie, ale snadno se může stát, že část z nás vyloučí, část odejde znechuceně sama, přestaneme tu diskutovat, pak nás otráví i Deník Referendum číst, a na odchodu přestaneme DR i finančně podporovat.

    Nepřispívá k dobré atmosféře diskusí, když redakce jejich kodex dlouho nijak nevymáhá, a pak najednou, abychom laxnost nepovažovali omylem za toleranci, jednoho z přestupníků vyloučí, a rovnou doživotně. Je samozřejmě možné, že Josef Heller by si trvalé vyloučení nakonec vynutil, že to třeba i byl jeho hlavní cíl, že svůj text o Masarykově nepochopení Marxe by po vymazání z diskusí pod všemi články, které se netýkají ani Marxe ani Masaryka, naschvál napsal znovu do všech diskusí, že by ho i po opakovaném mazání opakovaně cpal všude, že i zákak přístupu na den, na týden, ba i na měsíc by ho dokázali jen zpomalit, ne zastavit, a že by mezitím nedal na ničí přesvědčování a dobré rady, že si například může zřídit blog na aktualne.cz nebo idnes.cz. Možné to je, ale jak máme vědět, že by postupné uplatňování sankcí od nejměkčích po nejtvrdší nezabralo, když to nikdo nezkusil? Jak opakovaně upozorňuje Vojtěch Klusáček, redakce DR zanedbala řadu měkčích opatření, která mohla na obranu kodexu diskusí použít, chvíli nečinně čekala, pak požádala přestupníka o nápravu, a pak už ho rovnou popravila.
    August 14, 2014 v 0.54
    Coming out
    Možná bych se měl ovšem nad náhle netolerantním a samovládným chováním Jakuba Patočky zamyslet. Nehce on nám tím něco říct?

    Co když jsme si tu příliš dlouho klábosili v závětří uzavřeného kroužku levicových intelektuálů? Co když nadešel čas vyjít ven z rezervace a vrhnout se do ostrých diskusí s tvrdým vnějším pravicovým světem, kde diskusím vládnou tvrdou rukou příznivci DS-SS?

    Nechce nám Patočka říct, že naše hlasy scházejí na Idnes, Novinkách, Aktuálně nebo České pozici? Možná bych měl jít na Respekt oponovat svému jmenovci.
    August 14, 2014 v 1.6
    A zpátky k článku: Jak měřit politiku?
    Ivan Štampach používá Politický kompas http://politicalcompass.org/

    Když jsem jednou z Politického kompasu vyvozoval jakési dalekosáhlé závěry, upozornil mě Marek Hrubec, že je to dílo amerických politologů, poněkud omezené jejich fascinací svobodou. Dvourozměrný Politický kompas představuje výrazný pokrok proti nejobvyklejšímu americkému hodnocení politických postojů, prostému posuzování, zda jsou pro svobodu, nebo proti ní, ale přece jen je silně nedokonalý. Na jedné ose má čistou svobodu, a na druhé směs svobody s dalšími parametry, asi hlavně s (ne)rovností.

    Ve skutečnosti jsou v politologii důležité tři rozměry: svoboda, rovnost a společenství. Pokud to správně chápu, jde v zásadě o trojici ideálů Velké francouzské revoluce: volnost, rovnost a bratrství. Test, který snad měří politické postoje správně ve všech třech rozměrech, aspoň to tak vypadá, když výsledky zobrazuje v krychli, je na http://www.politicaltest.net/

    (Podle Politického kompasu jsem extrémní levicový liberál jako Ghándí a Dalajláma, podle Politického testu jsem trockista.)
    August 14, 2014 v 6.27
    Ten nápad, abychom začali psát na nějaké diskusní servery, kam píšou skalní pravičáci či dokonce ultrapravičáci, už jsem slyšela víckrát, ovšem myslím si, že je málo pravděpodobné, že nějaký levičák posune pravičáka o několik stupňů na politickém kompasu blíž k levici, případně konzervativce blíž k liberalismu, tím, že mu bude snášet argumenty, proč nebýt pravičákem či konzervativcem. Když totiž někdo nechce slyšet argumenty druhé strany, tak je stejně ani nečte.
    Daleko pravděpodobnější způsob, jak přitáhnout lidi, se mi zdá něco praktického úspěšně podnikat – například založit právě nějaký ten samosprávný subjekt. To jediné by mohlo mít větší smysl než pouhé psaní. Jenže na to zase musí být dost ochotných lidí, kteří bydlí, pokud možno, někde poblíž sebe a mají stejnou myšlenku. A ti tady nejsou.
    V politiku politiků věřím čím dál tím méně.
    PM
    August 14, 2014 v 10.41
    Řekl bych pani Hájková, že
    snaha podpořit zájem o atributy demokracie nespočívá v posunování levice či pravice do prava či leva, ale v posunování schopnosti vzájemného naslouchání a tříbení smýšlení/postojů jak vlastních tak protějška.
    Postmoderna to zamlžuje - sugeruje konec pravolevého smýšlení a tím omyl, že člověk je zbaven rozdílné náklonnosti/vztahu ku tradici či pokroku.
    Pravice i levice demokraticky smýšlejících existuje.
    Jenže napomoci zabedněnému pravičákovi z bedny ven mezi pravičáky demokraty nebo a zabedněnému levičákovi z bedny ven mezi levé demokraty je v současné době umění nad lidské síly mnohých z nás............jak na vlastní kůži pociťuji.
    MK
    August 14, 2014 v 13.29
    Několik poznámek k panu Macháčkovi
    Předně chci říci, že s většinou vašich textů souhlasím.

    Nicméně, ve věci přesunu na mainstreamové servry nikoliv, většinu už napsali paní Hájková a pan Petrásek, a já bych dodal, že se tam vzácně vyskytují jedinci schopní diskuse, a to různých přesvědčení, především se to tam ale hemží trolly, kteří ty nešťastníky zavalí.

    K technickým vylepšením diskusí na DR: Tady je spousta neorané půdy, která nese i jistá rizika. Ale právě proto mi tu chybí možnost nějak "oficiálně" diskutovat o diskusi. Vybrat si k tomu nějaký článek mi nepřipadá nejšťastnější řešení.

    K politickému kompasu:
    Vylepšení, které jste nalezl a navrhl je ku prospěchu, ale ještě mi tam chybí konzervativně-pokroková osa. A obecně vidím v těchto konceptech problém limit empirického prostoru. Někdo by tam mohl chtít osu naturalismus-civilismus, osu sekulárně-teokratickou atd. (Víte jak si představit osmnáctirozměrný prostor? Představte si n-rozměrný a za n si dosaďte 18.) A nezapomínal bych i na problém volby otázek, které mohou výsledek ovlivnit. A také je otázka, kde zvolit politický střed. V každé společnosti (zemi) leží jinde. To, co činí americký kompas v Evropě nepoužitelným (stačí se podívat, jak vypadá) není neschopnost ani zlá vůle jeho tvůrců, ale snaha aby byl použitelný v USA. A nakonec z toho vyleze pravolevá osa (ty body na obrázku v článku bych se nebál fitovat přímkou.
    JP
    August 14, 2014 v 13.45
    Klesající míra zisku
    Pan Tejkl a pan Klusáček: asi bude smysluplnější počkat, až ten můj text zveřejním.

    Pan Tejkl: ano, mám skutečně na mysli tu marxistickou tézi o "organickém složení kapitálu". Ale v zásadě hlavním cílem mých úvah na dané téma bude něco zcela jiného.
    JP
    August 14, 2014 v 13.48
    Číst či nečíst
    Pane Macháčku, snad Vám neuniklo, že veškeré příspěvky zde jsou hned v záhlaví zcela zřetelně označeny jménem jejich autora. Jestli se Vám tedy příčí číst něčí texty, pak Vám naprosto nic nebrání v tom je prostě přeskočit - tak jak já jsem to v poslední době povětšině dělal s texty pana Hellera.
    VP
    August 15, 2014 v 6.37
    Přijdu se svojí troškou do mlýna. Rád jsem četl příspěvky pana Hellera. Jednak jsem chtěl pochopit jeho pohled na marxismus, a taky víc sám marxismus, jednak mi jeho "výpady" dovolovaly orientovat se v historii, kterou jsem viděl z druhé strany (coby spíš postižený režimem nazývajícím se marxisticko-leninským), ale i současnost, vývoj v levici. Nevidím tak jasnozřivě jako pan Štampach levicové zrovnoprávnění lidí podporováním nemakačenků a péči o ty, kteří zneužívají práci jiných.
    Je zajímavé, že se zde do diskuse o panu Hellerovi nezapojil např.pan Dolejš. Ptám se s mladým Lotrandem: Že by to byla pravda, co pan Heller tak urputně říká?
    Ještě k článku: Překvapilo mne, že islamismus je kladen mezi menšiny. Právě teď, když do svých map zakreslil i část Evropy.
    JP
    August 15, 2014 v 13.18
    Dialog (osvícené) pravice a levice?
    Pane Petrasku, právě na tohle téma chystám někdy v dohledné době vlastní text; takže blíže k tomu až při dané příležitosti.
    JP
    August 15, 2014 v 13.25
    Dělení levice podle paní Hájkové
    No ano, paní Hájková, ve stavu důkazní nouze je samozřejmě vždycky možno sáhnout ještě ke zcela finálnímu argumentu, totiž - řečeno s klasikem - ke "správnému hledisku třídnímu".

    Svět (levice) tedy rozdělíme prostě na ty, kteří sdílí náš názor na revoluci (to jsou samozřejmě ti správní a dobří) - a na všechny ty, kteří mají názor jiný. To jsou všechno renegáti, odpadlíci, kolaboranti s kapitalismem. Zkrátka, třídní nepřítel.

    Kdo nejde s námi, jde proti nám. To už jsme tu jednou měli; takže, nic nového pod sluncem.
    August 15, 2014 v 13.56
    Tohle je už čistě vaše interpretace, pane Poláčku. Já jsem vůbec nerozdělila svět na ty "správné" a na odpadlíky či kolaboranty. Kolaboranti s kapitalismem jsme koneckonců úplně všichni, protože nemáme jinou volbu. A odpadlíci? Kdo by prosím vás mohl být odpadlík, pokud jistá "víra" přestane existovat, neboť se rozložila její základna? Od čeho by tak asi odpadl, když ještě nic nového není?
    Pokud jsem levici rozdělila, tak jen na ty, kdo jsou blíž pravdě a ty, kdo jsou od ní dál. Z čehož vůbec neplyne, že by později nemohli změnit názor.
    August 15, 2014 v 15.33
    A jestli mě chcete zařadit do té vaší třetí skupiny, tak jste vedle jako jedle. Nevím, zda za to víc můžu já, protože se nesrozumitelně vyjadřuji (sebekritičnost mi není cizí), nebo jste vedle proto, že vám je cizí marxismus a nejste schopen vidět věci a jevy v jejich vývoji. Jako třeba ten kapitalismus, o kterém se nedá říct, že je absolutně dobrý či špatný, což klasikové nikdy ani netvrdili. Ovšem na jeho nahrazení jiným a pokrokovějším systémem, zájem samozřejmě měli.
    August 15, 2014 v 15.37
    Pokrokovější samozřejmě ve smyslu humánního pokroku.
    + Další komentáře