Masarykova demokratická akademie ve spolupráci s nadací Friedrich-Ebert-Stiftung uspořádala 23. května kulatý stůl s názvem Státní služba. Na úvod zazněla přednáška profesora Marcela Pocharda, předsedy představenstva Cité internationale universitaire de Paris a bývalého státního tajemníka několika ministerstev, následoval referát profesorky Vladimíry Dvořákové a doktorky Kateřiny Valachové, ředitelky legislativního odboru Kanceláře Senátu PČR.

Marcel Pochard hned na začátku své přednášky řekl, že proto abychom dobře porozuměli režimu státní správy ve Francii, to znamená režimu, který je aplikovaný na všechny úředníky, kteří pracují ve službách státu a územní samosprávy, je potřeba uvést, že režim těchto úředníků je úzce spojen s koncepcí státu, jak si ji ve Francii představují. Marcel Pochard tak poukázal na to, že režim, ve kterém se státní úředníci nacházejí a který jim zajišťuje potřebnou právní ochranu, vychází z role, jež státu přisuzují. Marcel Pochard zdůraznil, že pro Francouze je stát garantem obecného, veřejného zájmu. Důležité podle něho je, že obecný zájem není součtem partikulárních zájmů, ale že je vyšší povahy.

Úkolem veřejné moci je veřejný zájem prosazovat a aplikovat především prostřednictvím veřejné služby. Proto, aby byl veřejný zájem uplatněn, aby veřejná služba fungovala, má veřejná moc k dispozici řadu výsad a tyto výsady jsou příčinou existence práva veřejného. Podle Marcela Pocharda je naprosto nezbytné, aby existovala zvláštní ustanovení pro státní zaměstnance. Stát není zaměstnavatel jako každý jiný a státní zaměstnanci nemohou podléhat stejnému režimu jako ostatní zaměstnanci. Marcel Pochard upozornil na to, že cílem není favorizovat státní zaměstnance. Specifický režim je nutný proto, abychom zajistili, že státní úředníci budou schopni vykonávat svoji funkci ve službě veřejnému zájmu bez ohledu na různé tlaky, protekce a svévoli. Právní ochrana postavení úředníků tak není pouze v jejich zájmu, ale především v zájmu státu a samosprávy.

Ochrana úředníků jako součást liberalismu

V tomto ohledu je režim státních úředníků podle Marcela Pocharda z vlastní povahy liberální. První, kdo ve Francii žádali o specifický statut pro státní úředníky, byli liberální myslitelé z počátku 19. století jako například Alexis de Tocqueville. Když totiž státní úředníci nemají právně chráněné postavení, podléhají libovůli ministrů.

Druhým důvodem, který pro existenci specifického statutu pro státní zaměstnance Marcel Pochard uvedl, je to, že státní správa má být efektivním nástrojem v rukách státu tak, aby stát mohl řádně vykonávat svoje úkoly. To znamená, že tento režim musí být pod kontrolou státní správy, státní moci a že respektuje výsady veřejné moci.

Marcel Pochard na závěr své přednášky zmínil, že je nesmírně důležité hovořit o pravidlech, která se aplikují na státní zaměstnance, protože jejich kvalita ve světě, ve kterém žijeme a ve kterém budeme žít, bude stále více klíčová. V této souvislosti Marcel Pochard citoval německého filosofa Ernsta Jüngera, který říkával, že 21. století bude stoletím titánů. Marcel Pochard na to navázal tím, že titáni jsou podle něho v současné době stále početnější a nebezpečnější. Všechno to, co víme o mafiózních sítích, o vzestupu fanatismu, o obrovských možnostech, které nám přináší věda, o neskutečné moci finančních institucí, tuto tezi potvrzuje. Podle Marcela Pocharda musíme titány ovládat a proto je třeba mít takovou státní službu, takovou státní správu, která bude vysoce kvalitní a kompetentní.

Stát a jeho kapacita

Vladimíra Dvořáková ve svém příspěvku ocenila, že hned na začátku přednášky Marcela Pocharda se objevil pojem stát. Podle profesorky Dvořákové, když se bavíme o situaci České republiky, tak se zdá, že stát vůbec není. Co je to stát, co má stát dělat, jakou má funkci, to se u nás v hlavním diskursu vůbec neřeší. Stát má podle Vladimíry Dvořákové hájit nejenom obecný zájem, klíčová je jeho autonomie a kapacita. Autonomie vychází z toho, že stát nemůže být pouze něčím, co uchopí dominantní třída nebo jakákoli klika, mafie či klientelistická síť. Stát si musí zachovat autonomii, aby mohl realizovat jakési kapacity. Podle profesorky Dvořákové je jedno, jestli stát bude minimální nebo maximální, ale je nutné, aby ve společnosti bylo jasné, že jistá kapacita tohoto státu bude naplněná tak, jak to společnost potřebuje.

Vladimíra Dvořáková také poukázala na to, že na základě komparativní politologie se ví, že v situaci, kdy padá jeden režim a nastoluje se nový, platí, že pokud se dříve etabluje stranický systém, který ale svým způsobem není příliš silný, to znamená není založen na existenci masových stran, je velká pravděpodobnost, že vznikne klientelismus a korupce a prosadí se patronáž, česky řečeno trafiky. Jeden ze základních důvodů, proč se u nás něco takového objevilo, spočívá podle profesorky Dvořákové v tom, že po roce 1989 se zde nikdo nezabýval logikou transformace státní správy; pouze spontánně vzniká stranický systém, který je, byť se nám to nezdá, velmi slabý, zároveň však natolik silný, aby stát dokázal okupovat a podřídit své logice.

Stále odkládaná platnost zákona

Kateřina Valachová ve svém referátu podrobně popsala, jaký je u nás stav legislativy v oblasti státní služby. V České republice sice máme platný zákon o státní službě, který byl dokonce jednou z podmínek vstupu do Evropské unie, jeho účinnost ale byla opakovaně odložena, naposledy k 1. lednu 2015. V této situaci, ačkoliv existuje platný služební zákon, se vláda rozhodla připravit nový zákon o úřednících.

Podle doktorky Valachové má vládní návrh zákona celou řadu nedostatků. Například sice akceptuje soukromoprávní úpravu, ale není zde dostatečně zajištěna ochrana úředníků pro případ nedůvodných organizačních změn či účelového špatného hodnocení a soudní ochrana u civilního okresního soudu. V návrhu zákona také neexistuje oddělení úřednických a politických funkcí na úrovni ministerstev a jiných ústředních správních úřadů. Ani na úrovni projednání návrhu na půdě Legislativní rady vlády není stále jasná institucionální a osobní působnost zákona — tj. na koho se bude vztahovat; důvodová zpráva hovoří o sto tisících úředníků. V návrhu není zaručena systemizace v případě podstatných změn agend zajišťovaných státní službou. Systemizace zároveň závisí na vůli konkrétního vedoucího úřadu a je ji možné činit až dvakrát ročně. Také zde není obsaženo kárné řízení a zvýšená odpovědnost úředníků.

V této situaci se podle Kateřiny Valachové začalo v odborných i politických kruzích vážně diskutovat o záměru předložit novelu nyní platného služebního zákona jako odpověď na nečinnost vlády i sílící kritiku Evropské unie a hrozbu zastavení čerpání strukturálních fondů. Předložení novely služebního zákona avizovala Česká strana sociálně demokratická.

Liberálové, kde jste? Je třeba chránit úředníky.

Jak Marcel Pochard ve své přednášce ukázal, úředníci pracující ve službách státu jsou jedním z nástrojů dělby moci, ale aby tuto roli mohli plnit, musí být jejich postavení dostatečně právně chráněno. Kvalitní zákon o státní službě je tak třeba vnímat jako nástroj nutný k tomu, aby úředníci mohli naplňovat veřejný zájem a bránit zvůli a přílišné koncentraci moci. Pozoruhodné je, že tyto úvahy, jak profesor Pochard zmínil, vycházejí z liberalismu. Pokud se někdo cítí být liberálem, měl by to být právě on, kdo v době nástupu různých titánů, o kterých Marcel Pochard hovořil, zdůrazňuje roli státu a státního úřednictva hájícího veřejný zájem.

Polemiky o tom, zda má být náš stát velký nebo malý, které se u nás často vedou a ve kterých se uvádí, že čím je stát menší, tím je v něm méně prostoru pro korupci, se tak míjejí s podstatou celého problému. V první řadě je třeba mít státní správu, která bude odolná vůči všemožným tlakům a která zároveň bude dostatečně silná na to, aby mohla být součástí systému brzd a rovnovah. Státní úředníci musí být natolik kvalitní, kompetentní a právně chránění, aby byli schopni čelit titánům, v jejichž věku se podle Marcela Pocharda nacházíme.

Text vychází v rámci spolupráce se zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.