Kolik je vlastně těch úředníků?
Václav VelčovskýČeská republika není státem s přebujelým byrokratickým aparátem — úředníků je zde ve srovnání s jinými zeměmi EU spíše podprůměrné množství. Problémem je ovšem politizace státní správy a nepochopení smyslu veřejného prostoru.
Čas od času, a symptomatické je, že se tak děje především před volbami, se vynořují štvavé reakce na úředníky. Poukazuje se na ně jako na ty neschopné, pomalé, vyhořelé, byrokratické strůjce neštěstí „ostatních“, tj. „těch pracujících“. Přitom jsou to právě úředníci, díky kterým stát funguje, kteří zajišťují zákonnost a výkon práva. Nebo by tak alespoň činit měli, a pokud tak nečiní, je nasnadě zamyslet se nad tím, proč tomu tak je. Každopádně bez profesionálních úředníků nebude profesionální stát.
Úředník se nesmí stát sprostým slovem nebo opovrhovanou profesí. Média za úředníky označují často pouze politické představitele sedící na ministerstvech nebo v krajích na exponovaných místech, o kterých se mluví v souvislosti s různými kauzami. Tím ale devalvují pravou podstatu tohoto pojmu na hrstku všemocných (a často nekompetentních) „mluvících hlav“.
Stále slyšíme volání po zefektivnění státu, agend, výkonu veřejné moci, po zeštíhlení státního aparátu atp. Přitom většina těch, kteří se „fundovaně“ k této problematice vyjadřují, se sami nevyznají v základních pojmech, o nichž hovoří: veřejný sektor, veřejná správa, státní správa, správní úřad atp. Zaměňování těchto pojmů vede ve svém důsledku ke zcela scestným závěrům.