Poslanec Lubomír Zaorálek vystoupil 17. ledna 2013 ve Sněmovně s projevem, který se stal hitem sociálních sítí (třičtvrtěhodinové vystoupení má na YouTube skoro šedesát tisíc zhlédnutí). Zaorálek v něm vyslovuje podezření, že na amnestii se podílel organizovaný zločin. V rozhovoru, který poskytl Deníku Referendum, popisuje vývoj od té doby.

Zaorálek před poslanci zdůraznil, že amnestie pardonuje všechny zločiny s trestní sazbou do deseti let, což je přitom horní hornice za nejtěžší trestné činy v hospodářské kriminalitě. „Kdybyste vytunelovali celý tento stát, nedostanete více než deset let,“ uvedl v projevu místopředseda sociálních demokratů.

„Všichni tam jsou! Všichni Pitrové, všichni Chvalovští, největší kuplířský gang, konkurzní mafie soudce Berky. Tam nemůže nikdo chybět! Je to lež, pokud říkal Hrad, že tam ty nejtěžší činy nejsou! Jsou tam! Ne náhodou jsou tam všechna slavná jména, protože už žádná slavnější nejsou,“ uvedl ve Sněmovně Zaorálek.

Místopředseda Sněmovny rovněž upozornil, že argumentace Hradu k neúnosné délce soudních řízení, která odkazovala na nálezy Evropského soudu pro lidská práva, byla lživá. Protože v případu Santos vs. Portugalsko nešlo o průtahy, které by mohly poškozovat obviněné z trestné činnosti, nýbrž o průtahy, které poškozovaly osobu trestnou činností postiženou.

Připomněl také výroční zprávy BIS, která již v roce 2011 premiéra, prezidenta a další kompetentní představitele státu informovala o tom, že se v rámci některých krajských soudů zformovaly skupiny propojené s organizovaným zločinem, které manipulovaly insolvenčním řízením.

„Nejvýrazněji se negativní vlivy těchto vazeb projevily například v případech patřících do působnosti krajského soudu v Ústí nad Labem. To je přesně kauza Berka. Tady je dokonce i v té veřejně přístupné zprávě BIS napsáno, že Ústí je to místo, kde se gang usídlil,“ řekl Zaorálek, přičemž upozornil na prokázané vazby mezi lidmi z Berkova gangu a poradci prezidenta.

„A jaká byla reakce pana premiéra? Jaká byla reakce pana prezidenta na informaci, že se hroutí stát v určité části země? Víte, jaká byla jejich reakce? Že tomu gangu zaručili beztrestnost a vrátili jim výnosy z trestné činnosti. Chápete? Tohle je reakce státu. Když se doví, že se stát v určité části země hroutí, tak vlastně ty zločince pokryje,“ dodal místopředseda ČSSD s tím, že vzniká otázka, kam až je organizovaný zločin proorganizovaný.

Upozornil totiž také na to, že někteří z dlouhodobě uprchlých zločinců se vrátili domů a nechali se dopadnout krátce před koncem loňského roku, protože se na ně vztahovala prezidentská amnestie.

Můžete shrnout vývoj událostí okolo novoroční amnestie prezidenta Klause, a to počínaje 17. lednem, kdy jste v Poslanecké sněmovně přednesl proslov, který se stal v posledních dnech hitem internetu.

Musím říct — a je to mrzuté — že se od té doby nic zásadního neudálo. Již 17. ledna Poslanecká sněmovna nenašla shodu v tom, aby k amnestii přijala nějaké usnesení.

Přestože jsem navrhoval, aby Poslanecká sněmovna alespoň vyslovila zásadní nesouhlas s článkem II rozhodnutí prezidenta o amnestii a zároveň vládu o to, aby se urychleně zabývala dopady a důsledky článku II na přibližně tisíc oběti trestných činů, které budou zastavením trestního stíhání poškozeny, k ničemu jsme se nedopracovali.

Jsem přesvědčen, že jsme to jako poslanci udělat museli. Chtěl jsem, aby se vláda zabývala situací obětí, neboť se nacházejí v nejistotě a vůbec nevědí, co je v budoucnu čeká.

Tento týden jsem znovu žádal, aby se Sněmovna věcí zabývala, nicméně vládní koalice to znovu odmítla. Považuji za zásadní chybu, že se k amnestii poslanci nevyjádří,.

Amnestie je totiž událost s důsledky, s nimiž jsme se v takovéto podobě ještě nesetkali. Není to jedna z mnoha událostí v běžném politickém provozu, nýbrž zásadní otázka, která se týká podstaty spravedlnosti a práva v tomto státě.

Můžeme například říct, že amnestie bude vrhat světlo na celé Klausovo politické angažmá a speciálně na jeho osobu, což jsou nicméně dílčí věci. To, co se mi jeví jako podstatnější, je hrozný pocit nespravedlnosti, který se v souvislosti s amnestií zmocňuje velké části veřejnosti.

Přitom veškeré pokusy téma řešit nemají do této chvíle žádný jasný výsledek. Sám jsem se například obrátil na kancelář prezidenta s žádostí, aby mi doplnila informace o tom, jak amnestie vznikala, kdo na ní spolupracoval, kdo přišel do styku s textem amnestie před jejím vyhlášením, kdo měl vliv na její rozsah, kdo všechno o ní věděl.

Včera jsem obdržel odpověď z kanceláře prezidenta republiky, kdy mi ředitel politického odboru kanceláře sdělil, že udělování amnestie je právem prezidenta, tudíž není povinen nikomu sdělovat mnou požadované informace. Samozřejmě se odvolám proti kanceláři prezidenta a budu požadovat, aby mi poskytl informace podle zákona na svobodný přístup k informacím.

Budu v této věci také interpelovat premiéra a budu od něho chtít slyšet, kdy se k němu amnestie dostala, kdo s ní přišel do styku, kdy se celá věc mezi premiérem a prezidentem odehrála, tj. budu chtít objasnit celou komunikaci, která amnestii předcházela.

Celá kauza je totiž dosud zahalena tajemstvím. Důležité je to proto, že se amnestie týkala celé řady těžkých zločinů a pokud bychom věděli, jak probíhala její příprava a kdo se na ní podílel, mohli bychom lépe porozumět tomu, co se tady vlastně stalo.

Jak budete postupovat v případě, že vám kancelář prezidenta odmítne informace poskytnout? Budete informace případně vymáhat i soudně?

Samozřejmě budu reagovat podle toho, jak se zachová kancelář prezidenta. Nicméně počítám i s variantou, že se obrátím na soud. Prezident tvrdí, že nemá povinnost vůbec žádné informace poskytovat, zatímco já si pořád jednoduše myslím, že zde platí ústava, jejíž článek 17 říká, že každý má právo na informace.

Navíc existuje příslušný zákon o svobodném přístupu k informacím. Myslím si zároveň, že ústava musí platit pro všechny, prezidenta nevyjímaje. Jde mimo jiné taky o to, zda jsme stále ještě republikou, kde platí rovnost všech před zákonem, anebo zda směřujeme k nějaké podobě monarchického uspořádání.

Myslím si ale, že prezidentův výklad ústava nepřipouští. Z jeho strany se jedná o extensivní pojetí, které nemůžeme do budoucna tolerovat. Je to také otázka budoucnosti, potřeby a nutnosti vymezení kompetencí prezidenta. Nemůžeme nakonec nerespektovat práva občanů na spravedlivý soud a současně nelze přistoupit na to, že se prezident pohybuje kdesi mimo nebo nad zákony a ústavou.

Pokud by to tak bylo, znamenalo by to, že se prezident může chovat svévolně, což by podkopávalo právní řád naší republiky. Pokud strpíme takovouto libovůli, kdy je možné páchat beztrestně těžké zločiny, aniž by se poškození mohli domáhat škody, ocitáme se v situaci, která je v rozporu s tím, co jsme tu budovali po zániku totality. A to je něco, co se musí ozřejmit.

Pokud ústavní soud nesplní roli toho, kdo vymezí pravomoci prezidenta, pak se bude třeba obrátit k evropskému soudu pro lidská práva a já si myslím, že ten nebude moct stížnosti nevyhovět. A pokud soud rozhodne v neprospěch českého státu, budeme to my, kdo bude muset hradit škody způsobené amnestií, jejichž rozsah lze vyčíslit na desítky miliard.

Informace podle svých slov požadujete proto, že okolo vzniku amnestie panuje celá řada závažných podezření. Jakých?

Je tu jedno základní těžké podezření. A to, že organizovaný zločin pronikl až do nejvyšších pater státního aparátu. To základní je, a varovaly před tím i výroční zprávy Bezpečnostní informační služby, když hovořily o prorůstaní organizovaného zločinu do státních struktur.

Například výroční zpráva z roku 2011 hovoří o tom, že dochází k narušování výkonu státní správy a my jsme nyní byli svědky toho, že se těmto zločincům dostává zastání od státu. Dokonce i vláda, jejíž někteří členové spolupodepsali amnestii, pokrývá organizovaný zločin.

Mně tedy připadá, že nejzávažnější podezření spočívá v tom, že i nejvyšší státní struktury poskytují krytí nejtěžším hospodářským zločincům.

Myslíte to tak, že se amnestie připravovala v součinnosti s některými strukturami organizovaného zločinu?

To je něco, co nemohu vůbec vyloučit. A hlavně to musí vyšetřit policie. Mně připadá, že toto podezření logicky vzniká v situaci, kdy se dozvídáme, že mnoho lidí, kteří jsou napojení na organizovaný zločin, je ve styku s lidmi z prezidentova blízkého okolí. A to podezření posiluje také fakt, že mi není nikdo ochoten říct, kdo na amnestii pracoval.

Přitom jde o praktickou věc: chceme vědět, kdo na amnestii pracoval, protože pak budeme moct zkoumat, zda dotyčný nebyl ve spojení s amnestovanými. Nejde o žádné spekulace. Mnohokrát jsem opakoval, že poradci prezidenta prokazatelně mají kontakty na konkursní mafii soudce Berky, protože i ve veřejných zdrojích se objevily přepisy telefonátů mezi poradci prezidenta republiky a mezi lidmi z tzv. Berkova gangu.

Taková podezření jsou nasnadě a jsou tak závažná, že pokud by se potvrdila, znamenalo by to, že se ocitáme v moci organizovaného zločinu. Znamenalo by to zhroucení státní moci, a proto biji na poplach. Pokud je to tak, že je zločin schopen vymoct si amnestii, ocitáme se v situaci, kterou jsem již popsal 17. ledna ve Sněmovně.

Odvolával jsem se na myšlenky Johna Locka, který to říkal jasně. Státy vznikají proto, a lidé respektují své vlády proto, že chrání jejich vlastnictví. To je z hlediska celé teorie státu a práva jedna ze základních funkcí státu.

A když mluvíme o demokracii a totalitě, říkáme, že právě v demokracii jsou korupce a trestné činy proti majetku a hospodářství stíhány a potrestány. A to na rozdíl od totality, kterou jsme slavně odstraňovali v roce 1989.

Můžete říct, jak v tomto kontextu vnímáte přípravy senátorů, kteří se chystají obvinit prezidenta z velezrady?

Pokud by se stalo, že ústavní soud nepřijme stížnost podanou senátory, pak se obávám, že obžaloba prezidenta z velezrady je jedinou cestou, jak přimět ústavní soudce k tomu, aby se amnestií zaobírali. Myslím si, že by se k tomu ústavní soudci měli postavit, protože potřebujeme vědět, co prezident smí a nesmí dělat.

Téma amnestie nemůžeme nechat spadnout pod stůl. Proto si myslím, že pokud nevyjde ústavní stížnost, bude žaloba poslední možností, jak přimět ústavní soud k tomu, aby k věci zaujal stanovisko. To by pak mohlo být i určité vodítko, abychom se vyhnuli situacím, které podkopávají demokratický a právní řád republiky. Zkrátka nepochybuji o tom, že toto stanovisko ústavního soudu potřebujeme.

A podle vašeho mínění se tedy prezident velezrady dopustil?

Nejsem soudce a nemám po ruce důkazy, které jsou podmínkou toho, aby taková věta byla vyřknuta. Tudíž mohu mít pouze podezření. Hlavně si ale myslím, že bychom si zahrávali s osudem státu, pokud bychom tato podezření neověřili.

Navíc nejsem zdaleka sám, kdo tato podezření má. Důkazem je také dramatický pokles důvěryhodnosti prezidenta v očích veřejnosti, o kterém jsme se dozvěděli z posledních sociologických šetření.

I velká část veřejnosti cítí, že amnestie nebyla věcí milosrdenství, jak jsme se dozvěděli začátkem roku. Jde o směšné věty, které vůbec nekorespondují s tím, jak to veřejnost vnímá. Nyní se tedy musíme pokusit zjistit, kde je pravda.

V žádném případě nedokážu nikoho obvinit, ale na druhé straně je míra podezření a pochyb obrovská a veřejná. Potkávám se se spoustou lidí, kteří mi říkají, že to nebyla náhoda. Je potřeba se nyní nehrát na soudce, ale zároveň je potřeba udělat všechno pro to, aby se k tomu příslušný soud vyslovil.

Ústavní soud se tím ale nebude zabývat, pokud nebude podána obžaloba. Myslíte si, že byt tedy Senát obžalobu k Ústavnímu soudu dát měl?

Určitě ano, tím jsem si jist. Dokonce se snažím mluvit se senátory a snažím se je přesvědčit, aby se v tom angažovali, protože je to poslední šance, jak se tím může Ústavní soud zabývat, pokud nevezme v potaz ústavní stížnost, kterou již obdržel.

Což bohužel může udělat, jak naznačil vedoucí katedry ústavního práva z Právnické fakulty v Brně Jan Filip, který v sobotních Lidových novinách vyslovil názor, že ústavní stížnost bude odmítnuta. Pokud by to byla pravda, byla by žaloba skutečně poslední šancí, jak amnestii dostat před Ústavní soud.

Mluvíte o ohromném pocitu nespravedlnosti. Co se ale vůbec dá udělat pro to, aby se následky amnestie napravily?

Prvním krokem je, aby policie kauzu vyšetřila a objasnila celé její pozadí. Na úrovni politické pak musíme vést debatu a zároveň to dostat před Ústavní soud dřív, než se to octne před soudem evropským.

No dobře. Ale představme si, že se potvrdí to, co je dle vašich slov nyní v rovině těžkých podezření, jež posilují i prapodivné návraty některých dlouhodobě uprchlých zločinců těsně před vyhlášením amnestie, což působí tak, že o její přípravě věděli. Co se dá dělat pak?

V takovém případě je nutné, aby byli potrestáni všichni, kdo amnestii připravovali. Vlastně jde o možný nový trestný čin. Může se například jednat o zločinné spiknutí, kdy úřadní osoby jednali v rozporu s posláním pozic, jež zastávají, a v konfliktu se zájmy, které mají hájit. Ti všichni musí být potrestáni. A jde také o to, aby se odhalilo, jak organizovaný zločin — pokud to tak je — prorostl do státní správy.

A musí se začít od hlavy, protože odhalovat jej tímto způsobem může být zároveň cestou k nápravě. Musíme prostě zjistit a ukázat, jak to v tomto státě funguje. To je první krok k nápravě.