Miroslav Kalousek dočerpal o dovolené energii a zase se dějí věci! Zatímco minulý týden poslanci TOP 09/STAN připouštěli, že by z některých požadavků na změnu služebního zákona mohli slevit, od pondělí bylo opět všude plno Kalouskovy svaté války. Ale za co vlastně? Za odpolitizování státní správy sotva.

Spíš se bojí, že by se politici na ministerstvech šťourali nudou v nose. A to on neumí: chce mít vše pod kontrolou a okolo své věrné. Varuje též před „opevněnou úřednickou šlechtou“ — asi už má knížat po krk. No jasně! Copak nám nestačí šlechta politická a šlechta podnikatelská? Proč by měli do vládnutí kafrat ještě nějací byrokrati?

Šéf občanských demokratů Petr Fiala se přidal. „Jsou-li úředníci dokonale chráněni před politiky, jsou také chráněni před občany. Jenomže smyslem státní správy naopak je služba občanům,“ napsal nedávno v Právu. V mém překladu: úředníci mají sloužit i politikům.

Nelze si nevzpomenout, že když se v roce 1991 ODS odloupla z Občanského fóra, nebyli jsme svědky zrodu ideově profilované strany, nýbrž klubu technologů moci, jehož členy zdržovali puntičkářští demokrati i demokratické struktury. Právní řád je tím poznamenaný dodnes. Zdejší pravici nezajímá soutěž hodnot a programů, ale možnost strkat prsty, kam si usmyslí.

↗

Podle Petra Fialy jsou-li úředníci dokonale chráněni před politiky, jsou také chráněni před občany. Foto web ODS

Poněvadž je košile bližší než kabát, neváhá si to pravice rozházet ani s protikorupčními sdruženími, jako jsou Transparency International, Oživení, o zastřešující platformě Rekonstrukce státu (kam se vytratili všichni ti kandidáti, co před volbami podepsali její požadavky?) nemluvě, jež například generální ředitelství státní služby označila za nezbytný předpoklad legislativní úpravy.

A kam se poděl hluboký předklon českých konzervativců před britským ústavním a politickým systémem? Nyní nás straší ostrovním seriálem Jistě, pane ministře. Zkostnatělý a egoistický státní tajemník sir Humphrey je podle nich ztělesněné zlo. Do ješitného a hloupého ministra Hackera kupodivu nešijí.

Přitom jediný funkční model je ten, ve kterém politici udávají směr a ostatní nechávají na profesionálních úřednících. Navzájem se hlídají a vyvažují. Smutnou ukázkou, jak to vypadá, když jsou politici bez uzdy, je Poslanecká sněmovna, úroveň tamní debaty i legislativní produkce.

Koaliční návrh služebního zákona navíc úředníkům dvakrát nepřeje. Hodně po nich žádá, ale nic moc - například definitivu — za to. V tom je Zemanův zmražený zákon z roku 2002 férovější. A nákladnější. Kdyby neprošla představa Sobotkovy koalice, v lednu ožije dvanáct let stará verze, jež musí pravici pít krev dvojnásob.

TOP 09/STAN a ODS však vsadily na to, že by se vzpříčil strážce kasy Andrej Babiš (ANO) a pomohl jim platnost služebního zákona dál odsunout — i za cenu oslabení koalice u nás a ostudy České republiky v cizině. Republiku si přece (nějakými pravidly) rozvracet nedají.

Výsledek středečního večerního jednání koalice s opozicí v tomto směru budí rozpaky. Místo generálního ředitele státní služby supernáměstek ministra vnitra jmenovaný celou vládou? Trochu kočkopes, trochu tendence učinit z vnitra obzvlášť tučné sousto při povolebním rozdělování kořisti.

Musíme doufat, že tamní supernáměstek by byl skutečně nezávislý (včetně jmenování na dobu určitou bez opakování mandátu, aby neměl chuť se podbízet) a mohl i ministra poslat k šípku. Náležet by mu totiž mj. měla pravomoc rozhodovat coby odvolací orgán o sporech ve státní správě.

Uvidíme, co nakonec bude upečeno. Ovšem spokojené chrochtání pravice po středeční předběžné dohodě nepůsobí dvakrát příjemně. Ani fakt, že se do role jediného skutečného bojovníka za odpolitizování státní správy obratem pasoval Tomio Okamura…