Samozřejmě nelze čekat, že v našich novinách bude úvaha o možných důvodech k volbě Andreje Babiše čímkoli jiným než variací na známý meme — Nenávidíte svoje děti? Zničte jim život! Volte Andreje.

Hrůzostrašné desetiletí Václava Klause na Hradě bylo nejlepší reklamou na přímou volbu, protože on byl přece pokaždé zvolen méně než jednapadesáti procenty zákonodárců, jelikož jeho mafie samozřejmě neuplácela víc hlasů, než bylo nezbytně nutné. Tehdy jsme si říkali, že nic horšího po něm a jeho skvadře s Jaklem a Hájkem už přijít nemůže.

Ale přestože Klausovu éru prodchnutou nekrofilním popíráním nejzávažnějšího civilizačního problému současnosti, narcistním tlacháním o všem, čemu nerozuměl, koketérií s Ruskem a krajní pravicí vyšperkovala krádež pera v Chile a korunovala ji kriminální — podle mnohých na tržních principech organizovaná — amnestie, Miloš Zeman ho mírou své obludnosti dokázal ještě překonat. Jeho konec na Hradě dnes mnozí vyhlížíme s pocity trestance, který odškrtává poslední dny dělící ho od svobody.

Ale kandiduje Babiš! Představuji si nějakého potměšilého mága, šíleného doktora Caligariho, který v rámci sociálně-psychologického experimentování s českou společností jako nejpádnější důvod pro volbu Andreje Babiše doporučí vyzkoušet, zda to, co se nám znovu po deseti letech jeví jako nemožné, tedy že obludnost současného prezidenta není už možno překonat, přece jen nedokáže.