Osud vlády, která sama sebe sice označovala za vládu rozpočtové odpovědnosti, ale vzpomínat se na ni bude spíše jako na vládu organizovaného zločinu, nyní podle jejího předsedy Petra Nečase stojí a padá s tím, zda Karolína Peake sežene do pondělí ke svým dosavadním sedmi ještě tři další poslance. Jak se takoví poslanci shánějí? Neviditelná ruka trhu o tom ví své.

Je jasné, že pokud by si organizátoři stávající vládní koalice počínali racionálně a konformně se svým politickým přesvědčením, ony tři poslance si opatří. Jan Šícha včera polemizoval s tezí Andreje Babiše, že program současné vlády lze shrnout do dvou slov „moc a prachy“, namítal, že ve vládě jsou shromážděny nejlepší personální síly, jimiž dnes disponuje česká pravice. Jenomže to se, jak vidíme, dnes už bohužel nevylučuje.

Už delší čas je zjevné, že smyslem existence ODS je zajistit svým členům a sponzorům přístup k příjmům z veřejných rozpočtů. Jak by v ní jinak mohl dělat vrchního ideologa a volebního manažera patentovaný korupčník Pavel Drobil? A v čem se vlastně Pavel Drobil liší od Víta Bárty kromě silnějšího politického krytí? Až se bude konat proces se zkorumpovanými představiteli ODS, teprve poznáme, že je justice zbavená politických tlaků.

ODS musí vědět, že nastanou-li předčasné volby, připraví se o dva roky podílu na moci, k níž se navíc už nemusí hned tak vrátit. Mezi jejími stávajícími a bývalými ministry bude dost takových, kteří se dokonce musí obávat, že pokud by začala fungovat justice bez politických tlaků, mohou někteří skončit v nejnižší sněmovně, do níž má nyní namířeno Jaroslav Škárka.