Marasmus české politiky a jeho výzvy
Kateřina KňapováČeskou politiku ovládají neformální sítě a penězovody, cynismus a pragmatismus. Nespokojenost dokazuje vznik hned několika iniciativ, které si daly do programu tak radikální požadavky jako destrukci systému politických stran.
Polovina dubna je na politické události velmi bohatá. Minulý týden přišlo odsouzení Víta Bárty a Jaroslava Škárky, v úterý z vládní strany Věci veřejné vystoupila dosavadní místopředsedkyně a vice premiérka Karolina Peake a je velmi pravděpodobné, že spolu s dalšími bývalými poslanci a poslankyněmi VV vytvoří politické hnutí či možná novou stranu, která bude i nadále vládnout s ODS a TOP09. S trochou nadsázky lze konstatovat, že se Peake povedlo to, o čem nad svým kapučínkem jen snila Kristýna Kočí, totiž rozložit Věci veřejné a sama přitom zůstat „paní Čistou“ se zajištěnou politickou budoucností. Lze si jen střeží představit, že by k tak radikálnímu kroku přistoupila, aniž by měla řádně promyšleny další kroky, včetně získání dostatečné podpory pro Nečasův kabinet.
Head-Šott
Peake je jistě jedna z mála důvěryhodných a perspektivních političek VV, tedy byla do doby puče. Její postup je sice pochopitelný, ale z hlediska legitimity nového seskupení i vlády značně diskutabilní. Nedivím se, že ji chválil Schwarzenberg, když mu zavolala a když stejným způsobem vznikla TOP 09.
Hlavně ovšem jde o onen úkol pro mladou generaci, tedy proměnit zkažené a upadlé společenské a politické prostředí české politiky. Jde o zásadní obrodu levicových a pravicových stran a budování demokratického právního státu.