Věci veřejné navázaly na hříchy ODS a ČSSD
František KostlánPřekvapení, které některá média vyjadřují na politickou stranou Věci veřejné, je přinejmenším zvláštní. VV navíc skutečně nejsou příčinou všeho zla a nejdou proti stávajícímu systému. Naopak.
Podiv nad stranou Věci veřejné, který v posledních týdnech vyjadřují média, je podivný. Věci veřejné se staly ztělesněním ďábla, který je příčinou všeho zla. Některé novinářské teorie dokonce o této straně tvrdí, že jde proti systému. Opak je pravdou.
Věci veřejné jako veřejný nepřítel
Například šéfredaktor Respektu Erik Tabery v rozhovoru s premiérem Petrem Nečasem říká, že VV jsou „nevyzpytatelný a antisystémový koaliční partner.“ Poslední vydání téhož časopisu začíná článek „Cirkus Nečas“ těmito pozoruhodnými slovy:
„Kdo se po zažehnání pádu vlády chtěl bát, mohl: dalšího zdražování, zlodějských afér a nekončícího vlivu Věcí veřejných korupčníka Bárty na českou politiku. Záchrana Nečasova kabinetu, který se přes Velikonoce kvůli nesrozumitelným bojům koaličních politiků málem rozpadl, ale vyvolala i úlevu — Česko nezbankrotuje, komunisti se nedostanou k moci, ministři dokončí potřebné reformy...“
Nehledě na infantilitu tohoto sdělení, máme před sebou nepřítele jak vymalovaného: Věci veřejné málem dopustily bankrot ČR a vládu komunistů. Slovník jak vystřižený ze zlatokopeckých 90. let, který tehdy mediálně napomáhal skrývat podstatu právě utvářeného korupčnického systému.
A, aby bylo mediálně jasno, nebezpečnost tohoto společenského nepřítele potvrdila i Karolína Peake a další poslanci, opouštějící potápějící se loď. Jenže celá věc má jeden velký hák zvící velikosti kotvy zámořského parníku.
Strategie ABL
Bezpečnostní agentura ABL Víta Bárty zapracovala před čtyřmi lety do svého „byznys plánu“ zvýšení ekonomického profitu prostřednictvím vstupu do politiky, který skýtal získání většího počtu státních a městských zakázek. Proto se Bárta přidal k projektu Věci veřejné, který do té doby existoval pouze na komunální úrovni. O jeho plánu před rokem informoval deník MF Dnes.
Z éry 2.vlády Mirka Topolánka víme, že samostatní přeběhlíci mají cenu zlata a hlas dmoucí (občas). Zároveň asi není jiný pokus jak zachránit politické padlé z véčařský řad. Kdo ale bude zákuskem tyranosaura Kal?
Nejprv mne napadlo napsat 'držet u koryta', ale právě to by bylo zavádějící. Problém není v tom, že se drží u koryta, ale že mají moc. A někteří pravicoví zoufalci, jinak úctyhodní jako třeba p. Kostlán, toto nejsou schopni pochopit.
Korupce byla již před minulým režimem, je nyní a bude pořád – a dokonce všude. Ovšem za nadvlády nomenklatury KSČM nebyla korupce systémová, ba ani opravdový klientelismus neexistoval, jako v současnosti. Úplatkářství té doby se navíc netýkalo moci, ale pouze ceny nedostatkových statků, toť vše.
Korupčnost v řadách ČSSD neměla zdroj v opoziční smlouvě, což je teze až příliš oblíbená panem Pehem, ale v tom že obrovský růst preferencí způsobený Zemanem, přitáhl k „Zemanově sektě“ v ČSSD „přísavky“, které do strany vstoupily na poslední chvíli. Když nastoupil do čela ČSSD Špidla, dokázaly dokonce Zemanovy kreatury i jeho zlikvidovat. Do čela ČSSD pak nastoupil Gross, s nepřehlédnutelnou zásluhou o bývalé Zemanovo vítězství. Řečeno jasně. Zeman to byl, kdo se tvářil jako pan čistý, leč pod svícnem bývá tma a tak nejeden z jeho ekipy navazoval spojení s kmotry.
Víra v nové strany je naivitou prvního řádu. Budou to pouze chudé příbuzné oněch „zavedených“ a bohatých. V soutěži o politickou moc, pokud zůstanou současná jeho „pravidla“, si proto budou muset vyhledat zase nějaké „sponzory“, čti kmotry.
Problém vůbec není ve stranách. Problém je v pravidlech jejich financování, kabinetním rozhodování sekretariátů a znemožňování veřejné kontroly a dohledu nad jejich počínáním. S tím je potřebné zásadně něco dělat. O řešení těch problémů by se měla proto vést racionální debata.