Rozklad pravice a šance pro odpovědnou levici
Adam BorzičČeská pravice je v rozkladu. Poslední kauza či spíše smršť kauz kolem Věcí veřejných ukazuje, že máme tu čest s nejodpornějším politickým bahnem polistopadové éry. Žijeme v zemi, kde kmotři performují v přímém přenosu.
Česká pravice je v rozkladu. Poslední kauza či spíše smršť kauz kolem Věcí veřejných ukazuje, že máme tu čest s nejodpornějším politickým bahnem polistopadové éry. Koalice „rozpočtové odpovědnosti“ připomíná klubko syčících zmijí. Ať už skandál Víta Bárty, respektive osud koalice dopadne jakkoli, jedno je jisté, jsme svědky čehosi tak otřesného, že nám pro to schází jakákoli míra. Sledoval jsem víkendové politické víření s úžasem a fascinací na hranici transu. Žijeme v zemi, kde kmotři performují v přímém přenosu.
Nedělám si žádné iluze o VV ani jejich podivuhodném zákulisním šéfovi, přesto považuji tento skandál za organický výhonek mafiánského kadlubu současné vládnoucí kliky. Tento apokalyptický rej je opravdovým zjevením. Konečně naplno víme, s kým máme tu čest. Zdá se mi fascinující, že od květnových voleb se veřejně ví o propojení Bárty a jeho VV s firmou ABL, ale nyní jakýmsi zázračným mediálním saltem začíná být toto spolčení nahlíženo takové, jaké od samého počátku bylo, tj. jako ohrožující pro demokracii. Je také fascinující, když se v šiku mravně pobouřených zachránců demokracie řadí představitelé dvou zbylých vládních stran, o jejichž napojení na soukromou sféru si špitají vrabci na střechách nejen pražských. Nad celou vládní krizí navíc visí mrak pochybnosti — není to jen výsledek boje jedněch kmotrů proti kmotrům jiným?
Pokud se podaří, aby poslanci byli reálnými zástupci voličů a ne zástupci mocných ekonomických subjektů, je v pořádku, aby měli pro svou náročnou práci patřičné podmínky, aby byli dobře placeni a aby byli chránění např. před šikanou ze strany státních úředníků.
Patřím ke staré škole a pro mne jsou důležité politické programy. Vím, že
a) žádný program nemůže být realizován čistě, protože v poněrném systému sotva nějaká sztrana získá víc než polovinu mandátů a proto je vždy nutný koaliční kompromis;
b) žádný program nereprezentují světci, politici jsou stejně sobečtí, líní, krátkozrací jako my ostatní, proto kažfodenní politika bude vždy nedokonalou realizací politického programu, resp. politického kompromisu.
Je-li tu jaká šance, je to šance pro levicový program, tj. pro program angažovaného humanismu. V jakiési sociální psychologii politických stran hraje politický program stejnpu roli, jako v roli jednotlivce freudovské superego. Je tu tedy jakési přibližování, jakási tendence. A za ní bych byl vděčný.
Myslím, že jakýkoli odlišný výásledek voleb do sněmovny, pokud k nim teď (po prádninách?) dojde, by byl lepší než ten současný. A to mi stačí.
A k článku A. Borziče - je to vynikající a dojemné. Jestli se ČSSD podaří obrodit sebe samu a potažmo i naši politiku a společnost, to záleží i na nás občanech - musíme na socdem působit a ovlivňovat vývoj v ní žádoucím směrem. Naopak zcela kontraproduktivní je ČSSD zavrhovat (pro její četné hříchy) a čekat na nějakou novou mesiášskou levicovou stranu, která samozřejmě nikdy nepřijde.
Redaktoři novin, rozhlasu i televize se zabývají kdejakým plkem Vandase, Johna nebo Kočí, ale na názory občanů se nikdy neptají. Veřejná média tak k destrukci společnosti přispívají přinejmenším stejnou měrou jako všichni ti političtí potentáti.
Mnoho občanů si přitom patrně uvědomuje, že rozklad o kterém Adam Borzič píše je výsledkem několik let trvajícího přeskupování sil na pravici ( k níž patří i část ČSSD).
Vše tak hraje do karet Bakalům, Kelnerům a Hávům, kteří tahají za provázky svých loutek.