Pohoršení některých ostřílených českých politiků nad bývalým předsedou poslaneckého klubu Věcí veřejných Vítem Bártou má velkou trhlinu. Nelze se jím dojímat, protože je obaleno hustou slupkou pokrytectví a řídí se heslem „kdo chce psa bít, hůl si najde“. Politici i někteří novináři jakoby vyslechli rozsudek první soudní instance nad Bártou a bývalým véčkařem Jaroslavem Škárkou, nikoli už ale jeho obsáhlé odůvodnění.

Soud, který vyměřil mnohem tvrdší a nepodmíněný trest Škárkovi, jasně konstatoval, že Škárka a Kočí chystali ve straně puč (možná i v součinnosti s dalšími koaličními stranami) a Bárta byl k půjčkám, které soud označil za neoprávněnou výhodu, vyprovokován. Bárta (zatím nepravomocně) vyfasoval za údajné uplácení trest ve spodní hranici možné trestní sazby a není vyloučeno, že se mu podaří soud další instance přesvědčit o své nevině.